Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
společné příjmení
Žiju s partnerem kolem 7 let.Děti spolu nemáme a ani nebudeme.
Partner začal několik měsíců mluvit o svatbě.V zásadě nejsem proti,ale nechce se mi brát jeho příjmení.
A tak se táži : je opravdu pro Vás mužský tak nutný,aby partnerka měla i vaše příjmení?
Z mého pohledu je mi to divný a beru,že není přece tak důležitý na tom,že si ponechám jméno za svobodna.
On mi to vysvětlil jen tím,že když si mě vezme,chce abych měla jeho příjmení.
Díky.
No, když jsme se s mužem brali, ani mě nenapadla jiná varianta, než přebrat jeho příjmení.
Dnes bych to asi víc řešila.
Aby choť převzal moje příjmení – to by byla škoda. Má ho fakt trefné pro své povolání (a už i já mu v jistém slova významu „dostojím). A mé příjmení za svobodna se zase vyskytuje řídce, tak je mi dnes trochu líto, že už není „moje“.
Takže vdávat se dnes, asi nechám obě dvě.
(Jenže děti by stejně měly příjmení po svém otci, takže bych k udržení příjmení stejně nepřispěla…)
No a mám známé – on je Čech, ona Španělka. A ona se divila našemu zvyku, že žena přebírá příjmení po muži (a pak i děti). Jako že se tu děti až moc „podřizují“.
U nich to je, jestli se nepletu, že každý si nechává svoje příjmení (rodové). Ale nejsem si jistá, jak je to u dětí…
Jsem na své příjmení zvyklá už 35 let a taky ho nehodlám jen tak měnit, takže Haninu vcelku chápu.
A neočekávám to ani od svého partnera. I když upřímně si myslím, že on by si změnou příjmení pomohl 😉 Mé je rozhodně zajímavější, neobvyklejší, než jeho 🙂
Obecně (a hlavně pocitově) ale i já chápu, že partneři a děti stejného příjmení jsou tak nějak jasně rodina.
A brát si dvě příjmení? Taky řešení, ale je to pak dlouhé na podepisování 🙂 Leda by i partner přijal a oba jsme měli příjmení i toho druhého? 🙂 A co děti? Ty by pak měly taky 2 příjmení?
Stejně je to „divný“ zvyk… 🙂
Já jsem si také nechala po svatbě své příjmení. A to i přes to, že jsme s partnerem žili přes deset let a máme spolu dvě děti, které mají jeho příjmení. Manželovi to nevadí a málokdo to řeší. Děti to berou jako fakt. Takže držím palce.
Haničko, a jak ses rozhodla? 🙂
Jovanka
Díky za názory.
Jo Radko, má to být poprvý :-).
Příjmení nemá hanlivé,takže tady by nic nebránilo.
Možná je to z mé strany nějaký blok,změna příjmení,které nosím tolik let.Podvědomý „strach“,že změnou stratím sama sebe? No asi jsem případ pro psychologa :-).
To,že je ten můj chlap ješitný a né málo ,vím odzačátku. Však je ve znamení lva a nikdo mi nevymluví,že znamení nemají na nás vliv :-).
Jen mě zarazila jeho reakce,tak jsem potřebovala další pohled za který Vám všem moooc děkuji.
to nebylo před oltářem, ale při domluvě svatby na úřadě:-) mě jen připadne divné, že když žena lpí na svěm příjmení, že to „milující“ muž nechápe, event. že si teda nevezme to její, aby měli stejné:-)
Radko, kdyby si to žena moc přála, vzal bych si její jméno. Stejně tak bych podepsal předmanželskou smlouvu, kdyby to chtěla. Kdyby mi ale až před oltářem žena řekla, že si nechá své jméno, mrzelo by mě to.
Je každého soukromá věc, jestli si někoho vezme nebo s ním žije „na hromádce“. Stejně tak je každého věc, jak to udělá se jménem, nebo jestli má děti nebo ne. Já jsem ale rád, že jsme se vzali, že máme stejné jméno a že máme děti. Považuji to za přirozené, což neznamená jediné správné.
jako že by si mě nevzal kvůli tomu, že si nevezmu jeho příjmení? nebyla bych uražená, byla bych ráda, že jsem už před svatbou přišla na to, že si mě nebere proto, že beze mě nechce být:-)
a co ty, ty by sis vzal ženino příjmení? a pokud ne, tak proč?
Myslím, že na to bude mít každý jiný názor asi jako na svatbu jako takovou. Jak by ses Radko zachovala, kdyby ti muž řekl, že si tě nevezme? Nebyla bys pak uražená ty? Mně přijde pěkné, když se lidi vezmou a když pak mají jako manželé společné příjmení. A přestože nevyvracím, že jsem ješitný, tohle podle mě ješitností není. Věřím, že žena může být hrdá na sebe, svou rodinu a rodné příjmení, i když převezme manželovo příjmení.
já teda pochopila, že se hanina vdává poprvé:-( ale i kdyby podesáté, podle mě je to mužská ješitnost. já když se vdávala podruhé (a naposled teda), tak až na úřadě při domluvání svatby došlo na příjmení. předtím nás to ani nenapadlo, že by mohl být problém. já řekla, že si nechám svoje. ten výraz mého muže nezapomenu:-) proč? a proč si mě teda bereš? já zachovala ledový klid a řekla, já myslela, že si vezmeš mé příjmení:-))) lapal po dechu a ptal se proč. já vysvětlovala, že jsm na své příjmení hrdá, protože strýc téhož jména zemřel v RAF, protože otec toho jména ….., protože nemáme mužského nositele jména do budoucna, o dalším strýci toho jména byl natočen film, prostě že chci být svá i když jeho a ne tupě převzít příjmení. ten jeho výraz nezapomenu. uražená ješitnost, zděšení nad tím, že něco takového vůbec chci. prostě i když nejsem ani zdaleka feministka, tak pro chlapa je to asi takovýto, jsi má, už nejsi ta „nováková“, ale MOJE „dvořáková“.:-)