Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
patová situace
Dobrý den, nacházím se v tíživé životní situaci, se kterou si nevím vůbec rady. Manžel si našel přítelkyni, je s ní už rok a pul, já to vím rok. Měly jsme drobné neshody, které vyustily do krize, kterou on si vyřešil pro sebe takto. Je zřejmě polygamně založen, protože jsem ho několikrát požádala, aby se odstěhoval, ale neučinil tak. Já jsem si před půl rokem našla také přítele, protože bych to asi sama neustála. Ještě zmínim, že to není manželův první vztah, dělal to opakovaně, už při mém prvním těhotenství. Mezi těhotenstvím měl pak další vztahy přes chat, např. na sex atd. A ted k dotazu, máme spolu dvě dcery 5 a 2 roky. Nevím jak s ohledem na dcery tuto svízelnou situaci řešit. Manžel nejdříve doma nespával dva dny v týdnu, pak tři, ted je ve fázi kdy odjíždí na každou noc k ní. Není schopen jet s námi na déle něž jednu noc. Nedokáže ty dva životy žít, to nemluvím o neustálem scypování a vypisování sms. V tom všem dcera vyrůstá, prosím o radu, jak se dále zachovat v této situaci. Není mi jedno jaký model jí předávám a stále sbírám sílu a hledám nějaké konstruktivní řešení. Manželé jsme 5 let a známe se 12 let. Zatím dcerám lžeme a tajíme celou situaci, já ho kryju, že je v práci nebo na pivu nebo s kamarádem. Nevím jestli je to správné a jakou formou dceři vlastně zdělit pravdu a jestli ji vubec sdělovat. Další obavu mám z toho, že to vše řekne mým rodičům, kteří nic neví a matka je vážně nemocná. Rodina z jeho strany ví vše, tchýně stojí při mě, mám v ní velkou oporu. Dříve na mě tlačil, abychom všichni dohromady kamarádili a at mu dávám děti, když je s ní na to jsem ale nepřistoupila. Brali by jí jako tetu tvrdil. Ted pokud to rozseknu stejně to tak dopadne. Vyhrožuje at se odstěhuju já, nechce se hnout, nechce odejít, přitom cítím že už mě nemiluje. Já nedokážu žít v partnerství s dvěma muži. Jinak zde má stále domov, chodí si sem pro prádlo najíst se, za dětmi, pohlídá je, něco občas pomůže atd. O mém vztahu s přítelem ví a sám mi řekl, že to řeším přítelem, že mu to nevadí. Zpočátku měl výčitky, že nás trápí, ted si myslí, že je vše v pořádku, já ale takhle asi dál nemůžu.
milá amazonko,
určitě je pro Tebe teď tahle situace strašně těžká, naprosto souhlasím s názorem, že člověk se musí postarat především o to, aby byl šťastný jako rodič a předával to štěstí sám kolem sebe a pak to bude fungovat. Sami jsme před nedávnem zažili podstatou dost podobnou situaci a byť nebylo v sázce manželství (nakonec možná taky) ale něco úplně jiného nemenšího… štěstí celé rodiny.
Je to moc těžký, udělat naprosto zásadní rozhodnutí, které ti určitě načas obrátí život naruby. Ale ber to tak, že to prostě musíš udělat(dřív nebo později) a čím dřív a líp to uděláš, tím dřív budeš zase šťastná, tím kratší bude období nejistoty a přetvářky pro tvoje děti. Bolet to bude všechny tak jak tak…
Ono nemá smysl donekonečna čekat, natož pak když víš, že se něco děje opakovaně a manžel se nad tebe povyšuje a dělá si z tebe hotelový servis. To bys taky mohla strávit život v čekárně. Každý máme prostě jenom jeden život…
Souhlasím s předchozím názorem, pokud opravdu mamince řekneš tak a tak to je, bude to určitě šok, ale pokud jí řekneš „a teď mám nejhorší za sebou, těším se jak to už bude vyřešený a všechno bude jen lepší“ určitě bude taky za tebe ráda a nebude se už trápit tím co je, ale myslet na to, že nějak bude…
Kdy to říct dětem opravdu netuším, jenom mám pocit, že není dobré prodlužovat období nejistoty a špatných vzorů. To že tatínkové chodí po večerech a s kamarády na pivo atd… A pak zpětně zjistit že je pravda ještě krutější? Děti potřebují jistotu, svůj řád, stereotypy a hlavně jistotu v rodičích. Ať už jsou dva, nebo je na to hold jeden!
Moc držím pěsti
A ještě k Vaší mamince, věřím, že pokud jí Vy sama sdělíte, že rozchodem netrpíte, ale naopak se cítíte mnohem lépe, že se jí spíše uleví, než přitíží 🙂
Vnímám to stejně jako paní Martina, dcerám opravdu nyní předáváte, že s mužem musí zůstat, i když jimi pohrdá, chová se tak, že jsou nešťastné a ještě ho musí krýt. Takto jednou budou žít ony, pokud Vy neseberete odvahu ukázat, že to tak být nemusí. Nemyslím si, že jsou tak malé, určitě vnímají, co se asi děje.
Prošla jsem také zkušeností rozchodu s manželem, dceři byl rok a věděla jsem, že vnímá co se u nás děje a byla to nejvíce právě vize budoucnosti /dcera, která je na tom stejně jako matka, protože jí nic jiného nenaučila/, co mě donutilo udělat velmi, velmi razantní krok. Je to pár let a můžu říci, že jsem šťastná, mám perfektního chlapa, další dcerku a jsme všichni moc spokojení. Teď už vůbec nechápu, proč jsem s takovým hulvátem tak dlouho setrvávala. Držím Vám moc palce, seberte odvahu, stojí to za to!
já bych okamžitě takovýto vztah ukončila děti jsou malé ale časem to začnou vnímat. píšete, že máte přítele, snad vás podpoří a bude pro vás mnohem jednodušší to ukončit…nemá to s ním budoucnost, není to prvně a model ten co navrhoval přátelit se atd. no docela se mi zvedá žaludek že dokázal s něčím podobným přijít….přeju hodně štěstí at to vše dobře dopadne a vám se uleví…a já to vidím na chvíli kdy se takového chlapa „zbavíte“
Vůbec se vám nedivím, že už takto dál nemůžete. Rozhodně je na místě udělat zásadní rozhodnutí. Manžel je nejspíš spokojen a myslím, že on se z místa sám nehne, takže to bude bohužel na Vás. Určitě by pro vás ale bylo fajn, kdybyste něšla někoho (nezaujatého) v okolí, kdo by vás mohl nyní provázet a řešit s vámi psychicky náročné situace. Každopádně to, jak se rozhodnete, je jen na Vás. Děti si zaslouží znát pravdu, ale tak, aby je to nebolelo. Ujistěte je, že je Vy i manžel milujete a že to, že se nyní rozdělíte není jejich vina. Stále budou mít mámu a tátu! Vaším hlavním úkolem je nyní zajistit, abyste se dostala do klidu a dětem mohla předávat jen lásku. Myslím, že v současné situaci to je náročné. Uvědomte si, že jste zodpovědná za svůj život, za své štěstí a do určitého věku i za své děti, ale Vy jste na 1. místě!!! Děti pak těží z toho, když je máma šťastná. Vždy jsou šťastnější, když je šťastná máma, než když se rodiče přizpůsobují jim, dělají věci v jejich zájmu (udržovat zdání rodiny apod.), ale sami nejsou šťastní. Takže nezapomeňte na sebe!!! ¨Vaším úkolem je pak i dětem předat model, že se v první řadě musí naučit starat se o to, aby žily a byly šťastné – a to zda to bude s manželem nebo bez něj je vedlejší. Takže rozpad manželství není tragédie, dcerám ukážete model, že nemusí zůstávat z mužem, který by jimi pohrdal, který by si jich nevážil apod. Je to mnohem přínosnější, než když budete citově umírat v nešťastném manželství. Dcery budou v dospělosti vědět, že vždy je cesta a volba jít za svým štěstím! Přeji hodně úspěchů. a kdybyste potřebovala řešit některé emoční situace, pokud jste z okolí, můžete se obrátit – http://www.mojeEFT.cz.