Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kdy sami?
Kdy jste začali nechávat děti jezdit – chodit do školy samotné? Nebo nakoupit do obchodu?
Dcera začala chodit do první třídy. Ale protože bydlíme na vesnici a nikde není ani kousíček chodníku, tak se bojím.
Do školy musí autobusem (zatím ale jezdí s tatínkem ráno autem) Pěšky je to tak slabá půl hodinka chůze, ale po cestě.
Tak nevím kdy bych jí měla nechat, aby byla více samostatná. Teď v první třídě mi to připadá moc brzo.
Jak je to u Vás?
Ahoj, jak píše Padmé, také jsem děti v první třídě doprovázela. A nakupovat asi tak kolem 8 let. Ze začátku jsem poslala třeba jen pro jednu či dvě věci a pokud možno dala peníze skoro přesně. Později, jsem třeba dávala více penež, aby se naučili počítat.
Nuninko, taky bydlíme na vesnici, škola je od nás 10km, děcka jezdí každý den autobusem. Když jsme se sem nastěhovali, tak Anička chodila do třetí třídy, začala hned jezdit sama každý den bez problémů. Ale Kačka šla do první třídy teď, jezdí každý den s Aničkou, takže já mám výhodu, že už ji mám s kým poslat.
Přiznám se ti, že kdyby musela jezdit sama, tak bych první týden asi jezdila s ní a pro ni, i když máme v družině tak skvělé paní vychovatelky, že by ji možná dovedly i k tomu autobusu, který má zastávku přímo před školou. Takže cestu zpět by zvládla asi sama a já bych čekala u autobusu. A myslím, že brzy by zvládla sama i cestu tam, jen bych asi zezačátku každé ráno otravovala paní učitelku, že malá do školy opravdu dojela a vystoupila správně, mobil ještě nemá a zatím ani mít nebude. Ale myslím, že opravdu s pomocí okolí bych ji po těch 14 dnech už nechala jezdit úplně samotnou.
No a obchod, to už zvládá sama poslední rok dost dobře, taky nemáme chodníky, je zvyklá, že musí dávat pozor, ale to víš, že stoprocentní jistotu nemám nikdy. Ale na druhou stranu já zastávám názor, že má důvěra ji posílí, je jí přece jen už sedm let a sama mě prosila, aby mohla zajít do obchodu beze mě…
Už zvládla v posledním roce dojít i sama do školky a to je ještě trochu dál, tak zhruba 10 minut rychlé chůze od nás, ale je to šikulka.
Když to nezkusíš, tak to nezjistíš, faktem zůstává, že i za ten rok dva budeš umírat hrůzou – ze začátku – jestli dojde v pořádku. V konečném důsledku sama musíš usoudit, co tvůj brouček zvládne už sám, ale je mi jasné, že si to ráda porovnáš s námi ostatními:-)))
Nuninko, já jsem malou také vodila v první třídě do školy. Každý den, celý rok. Možná by i sama chodila, ale já měla strach, musela přes rušnou cestu.
Píšeš, že nemáte podél cesty ani chodník, tak to raděj jěště vydržte 🙂
Děti můžou být divoké, třeba chodí i ve dvou a tím pádem nevnímají okolí, řidiči jezdí jako h..takže určitě bych dítě samotné nepouštěla.
A nakupovat jsem dceru naučila později, až kolem osmého roku, nejprve jsme chodily spolu a já ji nechala maličký nákup zaplatit. Když byla nakupovat sama, prodavačka ji ošidila, víš? Pokud by jsi dceru chtěla poslat třeba na nanuka, tak jí dej malou částku (a pokud máte obchod kousek) Tak to bylo u nás.
Já to měla jednoduší než vy v dnešní době.
Nebyl takový provoz a školu měli děti přes silnici,kde moc aut nejezdilo.
Jsme menší město /17tis.obyvatel/,které se dá “proběhnout“na příč za 20min.,ale provoz je tu už dost hustý-hlavně na hlavní silnici.
Školy máme už jenom tři.
Kamarádka bydlí na druhém konci města než má kluk školu.Dnes chodí už do třetí,ale stále ho vodí i pro něj chodí a to má po cestě jednu hlavní silnici před barákem a na náměstí,kde je větší provoz,ale se základní výchovou jak přecházet silnici ho zvládnou i děti.Řidiči jsou v tomto úseku opatrní a o pár metrů níže je taky škola,takže ví do čeho jedou.
Záleží na tom jaké je dítě.Zda je v tomto věku klidné,rozvážné /rozhlídne se,není hrrr/a není-li moc velký provoz a chtělo by to zkusit, pustila bych ho.
I když bych asi šla pár metrů ze začátku za ním.Nebo šel by s kamarádem a byla jistota,že nebudou po cestě blbnout taky.
Je to těžký-hodně záleží na provozu a povaze dítěte…
Nuninko, já se přiznám, že jsem malýho v první třídě vodila, vozila nebo vyzvedával manžel. Připadalo mi to brzo, byl malý (6 let) a musel by sám přes město (ze školy k nám to jsou tři křižovatky, jeden kruhák).
Takže já za sebe: v první třídě ještě “ne“.