Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Babička a vnučka
Dobrý den.
Ráda bych se vás zeptala na váš názor ohledně vztahu prarodiče-vnučka, který nás s manželem trápí stále více a dochází v rodině k napjatým vztahům.
S manželem máme 2,5 roční dcerku. Rodiče manžela žijí v naší blízkosti cca 200 m (všichni žijeme na vsi), vídáme se tedy poměrně obden. Oba jsou již v důchodu. Od narození dcerky si sami od sebe vnučku nikdy k sobě nevzali, nikdy neprojevili sami o sobě zájem, že by s ní jeli na výlet apod.
Manželův bratr má stejně starého synka, ovšem toho se svojí manželkou pravidelně vozí s prarodičům na hlídání, z důvodu toho, že švagrová podniká a o malého se tak nemá, kdo starat. Prarodiče jsou toho názoru, že pokud budeme kdykoli potřebovat, dcerku nám pohlídají, ale je pod jejich „úroveň“, aby si o ni sami říkali. Pro babičku je to prý přímo ponížení, aby si prosila o „půjčení“ vnučky. My s manželem jsme toho názoru, že hlídání vnoučat není povinné a rádi bychom, aby o vnučku projevili sami upřímný zájem. Rádi bychom, aby se mezi nimi rozvíjel pozitivní vztah, ale tzv. přes moc nechceme nic dělat. Já jsem na rodičovské dovolené, nemám proto potřebu svěřovat dcerku prarodičům jako bratr manžela. Domníváme se, že babička s dědou by měli projevit zájem sami od sebe, pokud mají o hlídání vnučky zájem a domluvit se s námi.
V této době je mezi námi velké napjetí ohledně hlídání vnučky. Moji rodiče jsou pravý opak. Za vnučkou jezdí hrozně rádi sami od sebe, berou si ji do parku, na houpačky, na chalupu a malá je u nich velmi spokojená. Není tedy problém s tím, že bychom ji prarodičům nechtěli půjčovat. Ale na druhou stranu, když vidíme přístup manželových rodičů a jejich názor, že oni sami nikdy nepřijdou a nedomluví si s námi hlídání, protože na to nejsou, tak mezi námi roste stále silnější zeď. Babičku začínám vnímat jako „paní na hlídání“, která tímto způsobem funguje.
Poraďte nám prosím, jak se v takové situaci zachovat a jak postupovat. Nechceme, aby vnučka vyrůstala bez jedné babičky a dědečka.
Děkuji za odpověď.
Renata
Dobrý den Renato,
obávám se, že Váš dotaz poněkud přesahuje běžný rámec mé poradny, resp. že se mne páte spíše na osobní názor než odbornou radu, protože v tomto případě žádná univerzální rada neexistuje. Jak už zde byla zmíněno, nepíšete o otm, zda i Vy s dcerou někdy vyrazíte k prarodičům jen tak na návštěvu bez toho, že by mělo jít o hlídání. Pokud ne, tak postoj Vašich prarodičů do jisté míry chápu. V zájmu toho, aby Vaše dcera mohla čas trávit čas s prarodiči z obou stran a v zájmu zachování dobrých rodinných vztahů bych byla pro, abyste prarodičům vyšli vstříc, třeba poté přijde i větší vstřícnost z druhé strany. Pokuste se zkrátka najít nějaký kompromis, který budě oběma stranám vyhovovat.
Moc vám děkuji za cenné rady a zkušennosti. Máte asi pravdu v tom, že jeden z nás (my) budeme muset ustoupit a uvidíme, jak se věci budou vyvíjet dál. Není to jednoduché, ale za pokus to stojí. Díky moc. Kopretina
Kopretino je pravda,že všechno je o kompromisu a já tě docela chápu.Myslím,že jde i o to,že máš pocit,že s tvými rodiči se snáze domluvíš než s tchýní.Pokud pominuly důvody hygienické,můžeš zkusit při nějaké té návštěvě nadhodit,že dcera by taky ráda u nich pobyla obzvlášť pokud bydlíte tak blízko,tak třeba na odpoledne..Já měla něco podobného,ze začátku jsem nevědla jak na to,ale pak jsem na rovinu řekla,že babičku nechci zatěžovat,ale pokud bude chtít tak jí klidně dceru dám třeba na víkend s tím,že babičku má jen jednu./ono to spíš bylo,že se mě dcera ptala proč děti od tety jsou tam často a ona ne.Musela jsem to navrhnout já tchýni,ale důvod byl stejný jako ve tvém případě/V současné době mi hlídá syna a naopak řešíme pomalu problém přivlastňování a která z nás ho lépe vede 🙁
Zuzina
Já myslím, že jedni z vás se budou muset „ponížit“. A pokud s manželem chcete, aby dcera měla oba prarodiče, budete to muset být Vy.
I když hlídání nepotřebujete, tak je prostě poprosit, ať malou pohlídají, třeba jen na 2 hodiny, že si musíte třeba nakoupit nebo cokoli.
Já mám taky „super“ tchýni, ale pokud člověk chce, tak jde všechno. Bydlí v bytě, kde mají 2 psy, dcera je alergik, tak jsme to zezačátku řešili tak, že jsme se scházeli venku na zahradě. Tchýně pak pochopila, že jestli si chce vzít malou na noc, že holt bude muset uklidit a rotvajlery někam zavřít.
Teď jsme naopak ve fázi, že by malou chtěli nejraději pořád, a každý víkend vymýšlejí výlety.
V rámci udržení snesitelných rodinných vztahů jsme si dali pravidlo pro oboje prarodiče návštěva 1x týdně (buď u nás nebo my u nich) a 1x za měsíc tam může být na noc.
Všechno to je o kompromisu 🙂
Za prarodiči se nyní stavujeme celkem často. Zpočátku, když byla dcera malá, jsme k nim moc nechodili z toho důvodu, že mají v domácnosti dva psy a kočku, které běžně běhají po venku a pak skočí zpět do domu. Čistota se v tomto stavu nedá udržet a pro malé dítě lezoucí po zemi a strkajíc prstíky do pusy to zřejmě není ideální prostředí. Ještě podotýkám, že manžel včetně babičky jsou alergici a z tohoto důvodu dcera na doporučení lékařky užívala do 1,5 roku hypoalergenní mléko (mléko pro děti s pozitivní alergologickou rodinnou anamnézu – tendenci ke vzniku atopických onemocnění).
mám jeden dotaz. kolikrát jste navštívili vy s dítětem babičku a dědečka? sami od sebe, jen tak?