Archiv diskuzí

Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.

ostříhat nebo přišít?

Dobrý den,

ráda bych využila Vaší poradny k získání „první pomoci“. Rozhoduji se, zda a kam se objednat s dcerou k psychologovi a protože marně hledám po internetu nějaká doporučení a hodnocení, těším se, že získám nějaké informace od Vás. Zajímalo by mě jestli mi můžete doporučit konkrétního lékaře v okolí mého bydliště a také Váš názor jak postupovat v případě mé dcery, popis níže. Chceme ji totiž nechat udělat otoplastiku a bojíme se jejích přehnaných reakcí.
Dceři jsou 4 roky a 8 měs. Je podle mého mínění moc přecitlivělá a myslím, že si tím škodí. Má přehnané reakce na jakoukoli sebemenší bolest nebo pro ni nepříjemný pocit, jako je vytažení třísky, uhození se a pod. Např. při cvičení rodičů s dětmi spadla a natloukla si kotník. Na nožičku nebyla schopná došlápnout a to 2 dny. Museli jsme ji nosit na toaletu, z pokoje do pokoje, všude. 3.den byla situace stejná do okamžiku, kdy jsme ji sdělili, že s nemocnou nožkou nemůže odjet na plánovaný víkend k babičce a od té chvíle se stav zlepšil natolik, že do hodiny skákala po gauči a chodila normálně. K babičce samozřejmě po zázračném uzdravení odjela a nožka byla v pořádku.
Dalším příkladem je reakce na spolknutí prášku – antibiotika. Rozdrcený prášek po delším přemlouvání spolkla, zapila a hned na to vyzvracela. Pak jsme jí ho dali rozpuštěný s čajem, v dávkovači od sirupu (podobné jako injekční stříkačka). Opět zapila, zajedla slakostí aby zakryla pachuť, přesto vše opět vyzvracela, ale poté přestala úplně reagovat, nemluvila – neodpovídala ani nenavázala oční kontakt.. pusinku nechala otevřenou a pak už nebyla schopná cokoli spolknout ani mluvit. Ráno se probudila a byla zase v pořádku. Naše pediatrička nám pak napsala ten samý lék ve formě sirupu, takže chuť musela být v podstatě stejná a sirup už jedla bez problému..
Třetí příklad, který Vám chci uvést, byl pro mě nejvíce traumatizující. Byla jsem v té době těhotná (1.trimestr, dcera v té době měla měsíc před 3.narozeninami) vše jsem prožívala velmi intenzivně. Z důvodu podezření na utržené klíště (část klíštěte měla zůstat v kůži) byla dcera na malém zákroku v nemocnici. Nejdříve s ní šel tatínek na ambulanci, ale tam se ji nepodařilo sklidnit aby mohl lékař klíště vyjmout. Odvedli jsme ji do oddělení nemocnice kde měl na sále proběhnout zákrok v narkóze. Před sálem si ji přebral zarouškovaný lékař kterému koukali jen oči (to bylo opravdu moc i na mě, dcera moc plakala, já před ní ne, ale pak jsem se nemohla dlouho uklidnit..). Když jsme si pro ni pak šli na dětské odd. kde se měla probudit, slyšeli jsme z daleka křik a pláč. Sestřičky ji nemohli sklidnit a ona plakala i když jsme tam pak s ní byli a tišili ji. Měla ještě v ruce píchlou infuzi, myslím, že měla ručičky přivázané aby si to nevytrhla. Už si to ani pořádně nevybavuji. Ten den byl pro mě tak strašný, že jsem ho téměř vymazala z paměti. Teď ale stojíme před rozhodnutím, zda jí nechat přišít ouška, má je skutečně hodně odstáté. Nikdy bych o tom neuvažovala kdyby to nebylo tak do očí bijící. Myslím ale že by tím v budoucnu dost trpěla. Má dlouhé vlásky, které nechce stříhat, moc se zlobí když o tom začnu. Myslela jsem že by to dočasně vyřešil jiný účes.. Tak nevím, co pro její duši bude méně „bolestivé“ – ostříhat nebo přišít? Co doopravdy pomůže.. ?
Proto teď řešíme další postup abychom všichni nějak přežili zákrok v nemocnici a i pak doma, po zákroku. Ouška budou možná bolet, možná bude muset polykat zase nějaké prášky..
Dcera je jinak téměř bezproblémová. Spíš bych řekla, že je opravdu hodné dítě. Dá se s ní o všem domluvit a i sžití s mladším bratrem probíhá velmi hezky. Synovi je 15.měs. a mají se opravdu rádi. Určitý boj o pozornost tu je, ale žádné velké rvačky a hádky. Hrají si spolu a dcera se myslím vžila do role pečovatelky, starší sestry opatrovnice. Do školky totiž nastoupí až letos v září, takže ji chybí kamarádi vrstevníci. S dětmi se stýkáme, ale jsou od ní o dost mladší. Dcera zlobí jen trochu s jídlem a pitím. To ji nutím denně, oproti tomu co bylo dříve je to zásadní zvrat. Už od miminka jedla až moc, teď je to naopak. Jinak je opravdu na svůj věk rozumná a klidná.
Já doufám, že jsem popsala situaci, budu moc ráda za rady, doporučení a zkušenosti. Lékaře bych preferovala z Nymburka, Ml.Boleslavi nebo Jičína.
Předem děkuji za pomoc. Gábina

Mgr. Martina Přichystalová mojeEFT.cz
4.5.2011 v 16:18

Nebyla jsem přihlášená.