Přihlásit se
VašeDěti.cz

VašeDěti.cz

  • Domů
  • Magazín
    • Volný čas
    • Výchova
    • Vzdělání
    • Vaše příběhy
    • Pohádky a povídky
    • Rodina a domácnost
    • Těhotenství
    • VD tipy
    • Výživa
    • Zdraví
  • VD speciály
    • Velikonoční speciál
    • Rodinná dovolená
    • Škol(k)a volá
    • Vánoční speciál
  • Ke stažení
    • Jak nepřijít o nervy, když se pustíte s dětmi do tvoření
    • Originální dárky od dětí
    • Velikonoční vajíčko 20× jinak
    • Adventní kalendáře, věnce a svícny
    • Adventní dárky 2013
    • Adventní kalendář 2019
  • VD novinky
  • Prodiskutováno
    • Děti
    • Rodinná (i jiná) témata
    • Poradny
    • VD + KLUBko
    • TAM-TAM
  • Soutěže
    • Aktuální soutěže
    • Vyhodnocené soutěže
    • Další internetové soutěže

Archiv diskuzí

Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.

Slepý kluk

Holky, nedá mi to,a podělím se s vámi o zážitek, kterému se nestává každý den (mně určitě ne…) Vystupovala jsem z vlaku z ústí (jela jsem na plazmu) a všimla jsem si kluka, tak stár asi jako já cca 30 let s vodícím psem, jak bloumá, nevěděl, na jaké jezdící schodiště má nastoupit, šahal rukou jakým směrem jede.. ale přesto. Okolo lidé chodili a divila jsem se, že mu nikdo nepomohl, báli se, nevěděli jak se zachovat? Šla jsem k němu a zeptala se jestli nepotřebuje pomoc, že mu ukážu kam stoupnout. Bylo vidět že je rád a sjel v pohodě schody dolů. Jenže dole, před halou je to dost rozkopané, a kvůli tomu byl uzavřený vchod. Šla jsem za nim a asi jsem měla strach či co jak se dostane ven.. Když ten pes zastavil a nevěděl kam dál, když ten vchod byl uzavřený. Šla jsem opět k němu, vzala ho za ruku a odvedla ven, navigovala jsem ho kde má odbočit. Venku tak rozkopané, že i normální člověk má sám dělat, aby to v pořádku přešel, tak jsem ho ještě vedla, a řikala, kde je velký schod, malé kamínky, další schůdek a byli jsme pak na už na druhé straně. Tam řekl, že už to zvládne a poděkoval a vydal se se psem dál do centra. Přemýšlela jsem, jak se honim nebo tak a přitom tady vidim, jak pro něho je těžké přejit rozkopanou silnici. Byla jsem na měkko a kamarádka, co šla se mnou, mi řekla, vždyť je to tvoje práce. Jo je, (studuji přece zdrávku) ale asi by to udělal každý i když se zdálo že ne… ’Byla jsem naměkko asi ze včerejška, kdy jsem byla na praxi a viděla ty hodně nemocní staří lidé a vzpomněla si, že nedej bože být takhle babička s dědou, co pro mě udělali a pořád dělají hodně moc.. tak jsem se rozbrečela, měla na krajíčku, jsem hrozná cíťa, ale člověk se potřebuje vykecat tak díky, holky. Pavla

Diskuzi založil/a mimkys 25.9.2009.
Sdílet Tweet
Lucka1004
26.9.2009 v 21:55

Ahojky, no jo Ústí. Ty by si chtěla od Ústečáků aby pomáhali? Teda až na pár vyjímek, což do nich také spadám, se dnes stará každý o sebe. Je to hnusný, ale je to bohužel pravda. Minule jsem pomáhala slepé paní s pejskem do vlaku a pak i ven, vystupovala na stejné zastávce. Všichni samozřejmě stojí opodál a čekají jak to dopadne, nikdo nepomůže. Jinak ohledně rozkopanýho ÚL, hrůza a děs! Vlakem jsem jela z hlaváku ve středu a když jsem tam procházela uličkou na nádraží, vzpomněla jsem si hned na tu reportáž o slepých lidech a o těchto překážkách.

anonymní
26.9.2009 v 19:40

pavlo,máš moji velikou poklonu a poděkování…Ne každý by udělal to co ty…oni lidé nejsou ve své podstatě zlí,ale tenhle spěchá na “důležitou schůzku“,tamten musí doběhnou MHD /které za čtyři minuty jede stejně znova/,a tak bych mohla pokračovat…Já pracuji v práci s dívkou ,která je nedoslýchavá…Špatně mluví,a slyší jen zblízka a nahlas,jinak odezírá…Trvalo mi chvilku,než jsem si uvědomila,že na ni musím mluvit nahlas,tváří v tvář,že když na ni volám,ledkdy neslyší,že k ní raději chodím zepředu,když nemá naslouchátko,protože jednou při mém dotyku ze zadu na rameno se pořádně lekla…Byla velmi samotářská,styděla se,nechodila s námi na pauzy,natož někam ven mimo práci…Postupně jsem se s ní seznamovala,zvala ji,doprovázela po práci na autobus,a řekla bych,že jsem trochou přispěla k tomu,že se přestala tolik stydět a stranit ostatních…Ale dodnes máme v práci kolegyně a kolegy,kteří viditelně zmlknou,když je opodál,ani ji nepozdraví,koukají na ni jak na mimozemšťana….

i já jsem “cíťa“,moc ráda pomáhám a všechno mne dojímá,ale ten pocit,když ti někdo poděkuje,nebo časem v práci řekne,že je rád,že se snáme,ten pocit uvnitř,ten za to stojí…. Verča

Danniella
26.9.2009 v 10:13

Lien, já bych si nedělala iluze, že to není nevšímavost. Stačí mi, když nastoupí těhotná žena do tramvaje a všichni se začnou tak vehementně dívat z okna nebo do novin, aby se zdálo, že ji nevidí.
Ale jinak se mi zdá, že k postiženým se přístup hodně zlepšuje, hlavně ve větších městech, kde potkat nevidomého nebo vozíčkáře je vpodstatě na denním pořádku a většině lidí na tom už nepřijde nic neobvyklého.

bamiska
bamiska
25.9.2009 v 20:14

hezky napsané člověk si uvědomil čím nemusí procházet a jak je to pro nás samozřejmé a že si to ani neuvědomujeme a mnohdy ani nevážíme…..je špatné když si lidi neumějí pomoci ani v takových situacích

Lien
Lien
25.9.2009 v 20:11

Mě připadá, že člověk nemusí být nějak extra cíťa, aby se ho něco takového dotklo. To pomoci někomu není ani tak o citlivosti, jako o lidskosti. Je pravda, že u nás jsou lidé více uzavření než jinde, ale taky si nemyslím, že je to lhostejnost, spíše stud nebo nevím jak to lépe nazvat.

Corina
25.9.2009 v 14:30

Mimkys, tak bych si mohla s tebou i s Piškotkou podat ruce, cíťa 🙂 Taky to slovíčko nesnáším, ale můžeme za to? Najdou se lidé, kterým to ale vadí :-((
Udělala jsi krásnou věc a já bych ji udělala také. Moc ráda pomáhám a lidskou lhostejnost nesnáším, pár bezmocných jsem také viděla…snažím se pomáhat všude tam, kde vím, že to zvládnu. Jsi šikulka, tvůj příběh mě dojal

Piškotka
25.9.2009 v 14:13

Pavli, kéžby všichni byli “cíťa“, tohle slovo nesnáším, ale taky jsem:o) Já bych s tím klukem šla taky, až tam, kde by už byl schopen jít sám, strašně ráda pomůžu, ačkoliv vidím u druhých ten nezájem (možná to není lhostejnost, ale spíše strach nebo takovéto “Co by řekli druzí“), nevím… Jsme zvláštní národ, co je v cizině samozřejmé, je u nás trapné :o((( a to mám holky podle čeho srovnávat…

Mischela
Mischela
25.9.2009 v 13:45

moje sestra dělá taky zdrávku a vím, že to nemůže dělat každý, na některém oddělení je to fakt těžké abys ses nerozbrečela. Ten kluk měl štěstí, že potkal vás. Sestra mi vyprávěla jak byla jeden pátek někde v baru o omdlela tam jedna dívka a viděla tam spoustu sester z nemocnice a ani jedna nešla pomoct,moje sestra studentka šla automaticky pomoct, ale šokovaly jí ty ostatní…

bokul
bokul
25.9.2009 v 13:33

Pavli, patří Ti velký dík, že jsi chlapci pomohla – ono by to měla být samozřejmost, ale dnes lidé hledí jen na sebe a své “problémy“ a ostatní přehlíží. S nevidomými mám nějakou tu zkušenost (byla jsem s nimi třikrát jako vedoucí na táboře) a opravdu stál mnoho s nás, kteří jsme vidoucí lidi kolem sebe s problémem nevidíme a vidět nechceme.

Díky! Díky za každého člověka, jako jsi ty!

Matilda
Matilda
25.9.2009 v 13:19

Pavli, díky bohu, že se občas vyskytne i nějaká cíťa:-)
Nebylo ti to jedno, a díky své empatii jsi dokázala člověku v nouzi pomoci, měla bys být na sebe pyšná!

Jednou třeba taky budeme potřebovat pomoct od ostatních a budeme doufat v lidskou sounáležitost. A bohužel toto se v lidech vytrácí.

frančice
25.9.2009 v 13:19

Jo, jo, když je člověk zdravý, ani si neuvědomuje, co má za dar. Potom, když se něco stane a jsou okolo Tebe převážně lhostejní lidé, je to k naštvání.

TaHad
TaHad
25.9.2009 v 13:11

Pavli, to si pak člověk uvědomí, jak jsme na tom ještě dobře, viď? Jsi cíťa, ale za to se nestyď. Ta lhostejnost okolo mě taky pěkně štve.

Stránky: [1]
0 Sdílet
Sdílet Tweet

Site Sidebar

Novinky e-mailem

  • 1× týdně info o nových článcích
  • dárky a překvapení
  • a další atraktivní novinky

Kam vám o nich máme dát vědět?

Už jste to četli?

  • Jak vybrat přebalovací tašku na kočárek
    5.5.2022 - 0
  • 10 pravidel, jak oblékat děti v zimě
    25.1.2022 - 0
  • Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě
    20.1.2022 - 0

Nejnovější komentáře

  • Karolin89: Hry a nápady nejen na prázdniny
  • Petra S.: Školní batohy pro drobné děti: Jak vybrat ten správný?
  • Lentilka: Tvořeníčko – miska z papírů ze skartovačky
  • Kamila: Školní batohy pro drobné děti: Jak vybrat ten správný?
  • Jitule: Skanzen a zoo Rapotín

Tady můžete vyhrát

    Sejdeme se na Facebooku

    Nepřehlédněte

    Náš tip

    • Hřejiví plyšáci uleví od bolesti, zahřejí a uvolní

    Nekonečná inspirace pro vás i vaše děti, aby vám spolu bylo fajn.

    Portál VašeDěti.cz už od roku 2004 přináší rady a užitečné tipy, jak si čas se svými dětmi užít.
    Kromě tisíců článků jsou tu pro vás připraveny také oblíbené soutěže, rozmanité speciály, inspirativní e-booky ke stažení a tipy na dárky pro děti.

    Vyhledávání

    Pátrání po

    Všechny rubriky

    • Redakce
    • Ochrana osobních údajů
    • Právní ujednání
    • Užitečné odkazy
    © 2004 - 2019 VašeDěti.cz - Mgr. Petra Vymětalová | ISSN 1801-2892 | info@vasedeti.cz

    Mobile Sliding Menu

    Pátrání po
    • Domů
    • Magazín
      • Volný čas
      • Výchova
      • Vzdělání
      • Vaše příběhy
      • Pohádky a povídky
      • Rodina a domácnost
      • Těhotenství
      • VD tipy
      • Výživa
      • Zdraví
    • VD speciály
      • Velikonoční speciál
      • Rodinná dovolená
      • Škol(k)a volá
      • Vánoční speciál
    • Ke stažení
      • Jak nepřijít o nervy, když se pustíte s dětmi do tvoření
      • Originální dárky od dětí
      • Velikonoční vajíčko 20× jinak
      • Adventní kalendáře, věnce a svícny
      • Adventní dárky 2013
      • Adventní kalendář 2019
    • VD novinky
    • Prodiskutováno
      • Děti
      • Rodinná (i jiná) témata
      • Poradny
      • VD + KLUBko
      • TAM-TAM
    • Soutěže
      • Aktuální soutěže
      • Vyhodnocené soutěže
      • Další internetové soutěže
    Sdílet
    Sdílet
    TOPlist