Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Naše SUPER školka!!!
Holky, nedá mi to, abych se vám nepochlubila s naší SUPER školkou!!!! Možná některý víte, že mám doma 3.letá dvojčata kubíka a lucinku. jsou jim sice už 3roky a měsíc,ale jsou narozená ve 26tg. a tím pádem se nedají porovnat ve vývoji s jejich vrstevníky (teda v našem případě určiě ne). Lucinka je tak „skoro“na ty tři roky, Kuba tak max. na dva a půl (a kdo ví, jestli vůbec). Oba skoro ještě vůbec nemluví, kubík dokonce ještě většinou potřebuje plenu i přes den.
ale k věci…V prosinci jsem musela nastoupit nutně do práce, tak nezbylo nic jiného než školka.V noci jsem občas blbě spávala ze strachu, jak to budou zvládat, hlavně Kubík.Je totiž děsně hyperaktivní, prostě živel, neřízená střela (chudinky paní učitelky).Nikde neposedí, nepostojí, nic ho pořádně nazabaví…
Do školky začli na zkoušku chodit od listopadu. vždy jen do oběda, ten sem jim brala raději domů–sami se pořádně nenajedli. Od prosince začli chodit naplno. Lucinka už tam zvláda celý den…je prý moc šikovná. Stala se asi místním maskotem. Prý si chodí v pohodě po celé školce,nakoukne do kuchyně i do jiných oddělení. dnes ji dokonce manžel našel u paní ředitelky v ředitelně…kreslila si tam 🙂
Kubík tam bude zítra poprvé na spinkání.Měla jsem z toho děsnou obavu. Paní učitelka mě ale uklidnila, že oni si s ním poradí. Ať se nebojím…
No uznejte, nejsou tam super???!!! Tolerují Kubíkovi plenky, mají k nim super individuální přístup…Jo, a ještě chtěli vědět, které dny bude Kuba ve školce. Aby si naplánovali dovolenou…prý když je tam on, musí tam být dvě paní učitelky.A vůbec to neřekly naštvaným způsobem, ba naopak!!!
Jsem děsně ráda, že takové školky ještě existují. A nejde o žádnou malou vesnickou školku s pár dětmi, ale o normální velkou školku ve městě!!!
Alice
holky, ke vzkazíkům od vás jsem se dostala až teprve teď. Mám totiž pocit, že se poslední dny stěhuju směr práce(dělám v nemocnici na směny a teď je to fakt celkem síla). Je pravda, že jsem pak hoooodně klidnější, když vím, že i přes ty problémy s kubíkem je te ve školce OK.
v pátek tam kuba poprve i spinkal.Měl sebou dokonce i dudlíka (závislák, musí s ním chrnět, i kdyby ho měl jen držet v ruce).Manžel pro ně odpoledne byl a říkal, že to byl super pohled, jak spal uprpstřed třídy,úplně natvrdo a kolem něho si hrály děti.Paní učitelka ho moc chválila, že dokonce i všechno zbaštil (to je co říct). Když přišlo na spaní, sedla si k němu, hladila ho po hlavičce a za chvilku spinkal.Tohle slyšet, tak to fakt zahřeje u srdce!!
Lucinka, to už je ve školce opravdu „mazák“, během pár dnů to zvládla na 1. a to jsem měla strach, jak to tam bude prožívat, když je tam někdy sama bez bráchy. Závislost dvojčat ,jeden na druhém, je totiž opravdu velká :-).
tento týden jsou prcci doma, chytli nějakou virozu.A já se stávám v práci noční můrou.celý týden jsem si totiž musela přehodit služby na noční. Kvůli hlídání. Takže nějaké spaní před a po noční, to nehrozí ani náhodou. Ale co se dá dělat 🙁
Jo, a s tím pochvalným dopisem…super nápad…určitě to brzo udělám!!!! Alice
Ali,to je tak krásné:-)) Mám velkou radost i za Tebe…tohle je sen každé mamči..tak hodné pí. učitelky….vidíš na každého se jednou dostane ta malá porce štěstíčka.
Sama mám docela obavu jak to bude u nás. Za prvé zatím netuším jestli se do té doby nebudem někam stěhovat..nevím přesně kam:-( tak ani nevím kam malého přihlásit. Jestli nezačne brečet jen co se za mnou zavřou dveře a že on to umí hooodně hystericky…je společenský tak odsud posud:-)) dokud jsem v dohledu tak mě nepotřebuje:-))
Mám takový hloupý strach,že ho tam neuhlídají a že jim uteče ven…on se nebojí odejít.A to jsem ještě neviděla jaký u nás mají jídelníček..aaach joooo…..Ty naše kuřátka,těžko se jich vzdáváme…. K
Tak to vám tu školku teda moc závidím. Já bydlím v malé vesnici kde je jednotřídka, což jsem si myslela že je dobré, že náš cukrouš odkouká hodně věcí od starších, strašně se do školky těšil, tak jsem si říkala, že vše proběhne v pořádku. Bohužel opak je pravdou. Mám se školkou zkušenosti spíše záporné.
Našeho dosti živého synka jsem přihlásila do školky když mu byly 3 roky, , než ho vzali tak už mu byly 3,5roku,je celkem šikovný, vývoj má naprosto normální, jen mu teď zjistila psycholožka poruchu soustředění, ale se správným přístupem se to dá zvládnout.Jenže ty naše učitelky (jsou 2 a mají na starost okolo 20 dětí) si na něj jen stěžují, asi mu dávají dost najevo, že jen zdržuje a překáží, protože se v něm něco zlomilo a on už o školce nechce slyšet.Potřebuje školku jako sůl, ale i podle psycholožky se k němu ve školce nechovají tak aby ho něco naučily, spíš ho nechají, ať si hraje, protože on když si hraje, tak je nejhodnější na světě. Takže výchovný efekt žádný, ještě mi chodí ze školky hladový-vyzvedávám ho po obědě a přijdem domů a on jí znovu a plný talíř. Najezené dítě by toho tolik asi nesnědlo, to moje už vůbec ne,on není zrovna jedlík. Dokonce mi navrhly, abych si ho nechala ještě rok doma, v únoru mu budou 4 a to má už na školku nejvyšší čas, i podle odborníků. Zkrátka naše školka teda příkladem jít nemůže, spíš naopak, ale jsem ráda, žejsou i místa, kde je to podstatně lepší a jak píšu-závidím.
Tak to vám všem třem gratuluji. Je vidět, že všechno je na přístupu.
Můžeš udělat hezké gesto a školku vychválit u zřizovatele (stačí krátký dopis s poděkování), uvidíš, jak budou pyšní, že takový „podnik“ zařídili.
Holky, to s uklízečkami známe, problém je v tom, že naše „velmi schopná paní školnice“, je prostě bordelářka, která chce mít práci rychle odbytou a podle toho to vypadá.
Ať se dětem i dál líbí a doufám, že takových školek je hodně.
Tak já se přidám ke spokojeným maminkám. Naše školka je také perfektní! Malá si krásně zvykla, je tam spokojená!
Naše paní uklízečka je také taková trošku ráznější. Vadí mi, když vidím, jak děti nutí do jídla. Jak na ně v šatně křičí. Učitelky vždy dětem pomáhají, jsou milé. Ale paní uklízečka/pomocnice/školnice v jedné osobě je pořád taková zamračená. Malá chodí po obědě domů, takže tam každý den čekám a do třídy vidím. Mohu její chování pozorovat. Někdy má k dětem ošklivé poznámky a připomínky. Divím se, že to učitelky neřeší a něco jí neřeknou.
Taky mě to moc příjemně překvapilo… jsem ráda za tebe, Ali , není to samozřejmost a tobě jako mamce ubyl obrovský balvan, jak to tvá zlatíčka budou zvládat! Je to v lidech, škoda, že takových učitelek není víc.
Ali, tak to je super, takový dobrý start:o) Ať se vám zítra vydaří i to spinkání!
Já jsem teď školku sháněla, malá půjde vlastně od září a 3 bude mít až v říjnu. Vybrala jsem si nejobyčejnější školku kousek od nás (s malou to jdeme 7 minut pěšky) a s hrůzou tam šla, co mi řeknou. Byli skvělí, perfektně jsme se domluvili, malá si hned chtěla hrát:o) Ani jim nevadí ta naše bezlaktozová dieta, prý se všechno dá domluvit, měli už aj s bezlepkovou dietou a všechno se zvládlo. Taky mi v tu chvíli paní učitelky připadly jako moji andělé spásy, fakt jsem se moc bála.
A co z toho vyplývá? Že je to o lidech a jejich přístupu. Tak hlavně ať je je jich takových co nejvíc!!!
holky,ti naši vlastně neumí skoro nic. Lucinka si zvládne obléci jen něco. Sama baští teprve teď, z hrnečku pije taky až teprve teď-vše díky školce.V úterý si cvrkla i prcla do gatí :-). Doma už po obědě skoro nespí, tak si nedovedu představit co dělá ve školce… Mluví jen pár slov.
Kuba…tak ten je hooodně pozadu i podle ní..On sice pravidelně doma odpoledne usne během pár minut,ale jak to bude zítra, kdy bude mít spací premieru ve školce….jo, kdo ví …A jsem zvědavá, jak zvládne oběd. Doma se někdy snaží baštit sám, jindy ho naháním se lžicí po celým bytě…
Ale jak píšete, záleží opravdu jen a jen na učitelkách, jakej mají k těm našim prckům přístup.
Hani(Jopko),moc se omlouvám, že nestíhám napsat. Služby mi dávají zabrat. Ale slibuju, polepším se 😉
Vladi, já se taky moc bála.
Ale třeba to oblékání – když holky nastupovaly do školky, musela jsem je vždy oblékat já. Teď už jsou schopné se komplet převléknout samy, Any včetně té plíny (na spaní). Mě se nepodařilo je doma přesvědčit, ale vzor v ostatních dětech a autorita učitelky zabraly (no, třeba učení na lyže se taky nedoporučuje v „režii“ rodičů, ale nějakému trenérovi – na cizí autoritu si tolik nedovolí)
Ahojky Ali, tak to máte super, taky bych chtěla sehnat takovou školku, hlavně, aby to s těmi dětmi uměli po té psychické stránce, aby tam malý celou dobu neprořval (on sice společenský je, ale spíš, co se týká dospělých). Máme ještě mezery, co se týká oblékání, kakání do nočníku a výslovnost ještě taky není zrovna nic extra, no a taky spaní (ale to se teoreticky může upravit, když by vstával v pět a chodil spinkat později, to by možná v té školce usnul, taky je docela „opička“ když by viděl spinkat ostatní děti, tak možná to půjde), máme na to sice ještě půl roku i na to, abych si sehnala práci v oboru, do práce musím, potřebujeme větší a hlavně svůj byt a už teď se děsím, jak to budeme zvládat, ach jo, bojim, bojim, kéž bych měla štěstí jako ty. Takový přístup k dětem by se mi fakt líbil.
Ahoj Alčo!!!
Tak když jsem si přečetla nadpis, tak jsem si myslela že normálně že je to SUPER myšleno ironicky( nevím, tak nějak jsem jaksi ke všemu skeptická) a s napětím četla co píšeš dál.. a teda ke konci mě skoro tekly slzy…je to skvělý prostě!!!! No, moc moc moc vám to přeju!!
Jarčo? Neblázni, uklízečka? Ach jo!
No, naše Any se ještě občas počůrá. A ani Lu není zcela bez problémů.
A je zajímavé, že nejvíc prudí místní uklízečka. Učitelky jsou docela v poho, ale ta kosmetička podlahových krytin se začíná vybarvovat…
ahoj Jarčo!!! ani neviš, jak jsem ráda, že jsem si tuhle školku nakonec vybrala. Původně jsme totiž byli přijatí do jiné, ale během letních prázdnin se mi to nějak rozleželo v hlavě a přehlásila je.Fakt jsem moc vděčná, za toto moje rozhodnutí. Občas mě trápily neprospané noci, kdy jsem přemýšlela, jak to tam ten Kuba zvládne. Už jsem hledala různé varianty, jak to případně zařídit (paní na hlídání…). Já pak šla do školky se strachem, že uslyším, že Kuba musí jinam….ale oni mě vždy děsně uklidní a nabijí pozitivní energií. Že je ještě malej a že to všechno dožene…
v té původní školce, tak tam by to určitě nehrozilo…
A.
Jé, Alice, tak to gratuluji.
A začínám si myslet, jestli nemám začít závidět…