Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nočníček
Dobrý den, budu vděčná za každou radu na toto téma .. Moje dvouletá dcerka má velkou potíž naučit se chodit na nočníček. Začali jsme ji posazovat krátce před prvními narozeninami a vše probíhalo klidně a normálně, sedávala si ráda a často se jí podařilo vyčůrat, někdy jsme zvládli podchytit i kakání, vždy byla náležitě pochválená. Takto vládla spokojenost až přišlo období, kdy dcerka nočníček vysloveně odmítala, nesedla si ani za nic (nevím co to způsobilo, žádná příhoda tomu nepředcházela). Tak jsme ji po nějaké době přemlouvání přestali nutit a nechali ji několik měsíců v klidu, vždy jsme jen občas zkusili nočníček nabídnout a když bylo zle, nenutili jsme ji. Když pokročilo k věku rok a víc než půl, zkoušeli jsme zase intenzivněji nočníček zařadit do denního programu, dcerka se postupně přestala vztekat a docela ráda se posadila, ale bohužel, od té doby jsme neměli jediné vyčůrání ani vykakání. Mám pocit, že má jakýsi blok a nedokáže se uvolnit, i když se jí čůrat chce .. jakmile se zapomene a začne čůrat, hned se lekne a moč zadrží. Při kakání je to taktéž, snadno vychytáme okamžiky, kdy na ni stolička přichází, ale ona se vysloveně trápí, z nočníčku utíká, tlačí potom vedle vstoje a když už to opravdu nevydrží a podaří se bobek slavnostně zachytit do nočníčku, přes náš obdiv a chválu je z toho nešťastná a viditelně vystresovaná.
Dcerka je velmi šikovná, pěkně mluví a o nočníčku, čůrání a kakání dovede dlouze diskutovat, není to o tom, že by nevěděla co se po ní žádá, naopak, ale nedokáže to. Když se počůrá nebo pokaká do plenky, okamžitě to hlásí, uvědomuje si to a nezřídka naléhá, abychom jí plenku vyměnili.
Často si také vynucuje svlékání a posazování na nočníček, ale spíš jako hru, ví, že se kolem ní budeme více točit, sedět s ní u nočníčku a všelijak se tím zabývat, ale jakmile dosáhne nahatého zadečku, sotva posedí, utíká, dělá si legraci, ale žádné čůrání se nekoná.
Tento stav trvá již několik měsíců a není v něm žádný posun, jsem z toho už docela vyčerpaná a nevím jak dál.
S první dcerou byla tato záležitost naprosto bezproblémová, postupovala jsem úplně stejně, jen se nám do toho nepřipletlo to období, kdy by nočníček nesnášela a tak se naučila velmi brzy fungovat bez plenek.
Za názory a podněty děkuji*
A zapomněla jsem ještě poslat dík i Leence, jejíž příspěvek nahoře jsem přehlédla* Díky!
Omlouvám se za předchozí příspěvek, který jsem omylem odeslala jako anonymní. Tentokrát děkuji i s podpisem 🙂
Děkuji paní Přichystalové i Lussy za dodání optimismu, pro začátek schovám ten nočníček a uklidním se (pravděpodobně skutečně moje vlastní zoufalství všemu nahrává a dcerka si se mnou takto jen hraje).
LuciMa,
jako bych četla o naší Lucy vloni:-)
O prázdninách jí bylo 2 a čtvrt, nechala jsem jí venku běhat nahatou – radši to 4 hodiny zadržovala než jsem jí po obědě dala plínu na spaní a šup, vyčůrala se.
Na nočník si odmítala sednut, úplně šílela.
Taky už hezky mluvila, takže mi prostě vysvětlovala, že chce čůrat do plíny a hotovo. Venku nechtěla čůrat na kytičky, že je lepší je zalít konvičkou atd.
Na velký záchod ani omylem.
Tak jsem to nechala být, pořád dávala plíny, nočník byl ve skříni, akorát večer po koupání jsem jí nechávala asi půl hodiny nahatou. Většinou to dopadlo tak, že buď se vydržela nepočůrat, nebo se počůrala na zem.
No a jednoho dne takhle po koupání řekla – chci čůrat na nočníček, tak jsem celá vyjevená pro něj šla do skříně, ona se vyčůrala a bylo hotovo. Tím jsme opravdu během chvíle odložily plíny. Druhý den ráno úplně automaticky chtěla na nočník. Nehody se nám staly opravdu párkrát.
To bylo v srpnu a v říjnu už jí nechtěla ani na noc, ale pro jistotu jsme jí dávaly ještě asi 2 měsíce. A zase to proběhlo stylem – jsem velká holka, já tu plínu nechci.
Takže – chce to čas a trpělivost, opravdu to přijde, i když jsem tomu nevěřila:-))
Dobrý den, nemohlo se to „zablokovat“ po nějakém nepříjemném zážitku? Někdy to ale může opravdu přijít i samo od sebe a dítě nočník začne odmítat. Zkuste nočník úplně schovat a ani ho nepřipomínat několik týdnů. A pak ho třeba zase vyzkoušet. U dětí se to mění i velmi rychle. Můžete naopak zkusit, jestli by se jí nedařilo chodit na velký záchod (s destičkou). Třeba by to tam bylo bez problémů. Zatím to nechce, ale určitě nebude do plíny chodit stále :-). Jednoho dne možná sama uzná, že už by mohla na záchod nebo na nočník :-). Snažte se to dělat tak, aby tím ale s vámi dcera nezačala manipulovat. Nedělejte z toho žádnou vědu, nechceš, tak nechceš, vždyť mě to nevadí. Samotné jí to začne vadit. Možná že jen vzdoruje – cítí u vás nějaké napětí a tak na to reaguje. Přestaňte v tom vidět problém a ono se to uvolní! Přeji hodně trpělivosti!
LuciMo, mám také 2letého syna a nočník terpve zkoušíme. Resp. nočník je v pokoji, syn je doma bez plen a – někdy se podaří, občas si sám ukáže/řekne (ještě nemluví) a někdy se počůrá, teď je nemocný, tak častěji. Když ho chci posadit já, po spinkání, před vycházkou (na ven i spinkání má plenu) a on nechce, nesedne si, ztropí scénu… tak ho nechám.
Věřím, že jeho čas přijde, stejně jako Vaší dcery. Uvidíte, co napíší holky.
Hodně trpělivosti 🙂