Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
dělá naschváli?
Dobrý den,
prosím o radu…jsme rodina s roční holčičkou,manžel má syna z předchozího vztahu. Je mu 8let. Dva roky k nám chodil jednou za 14dní na víkend,přespával u nás,jezdili jsme na výlety adt. Jeho matka si našla nového přítele,dost nám dávala najevo jak je skvělěj jak je miluje a jak je zabezpečí,dávala to teda najevo všem kamarádkám a známým co potkala na ulici v krámě atd atd. Nicméně,nový partner je evidentně fajn chlap a je jedině dobře že má s chlapcem hezký vztah. Pak matka přestala pracovat, a opět s chutí troubila do světa jak je nový partner zabezpečí,a od té doby začali problémy s Danielem. Nutno dodat,že v té době naše malá začala lézt a v tom si myslím,že byl kámen úrazu…Danielovi jsme vysvětlili že ho budeme mít pořád stejně rádi a že budeme pořád jezdit na výlety,ale teď kluk vypráví doma,že se tady necítí,že si ho už táta nechce brát,přitom on sám tady plakal že tu nechce být a chce domu. Dost nás to mrzí…a poslední dobou ty návštěvy vypadají tak,že když ho manžel přiveze,tak skoro ani nepozdraví,na otázky téměř neodpovídá,návrhy na výlety neguje,v podstatě nám znemožňuje jakoukoliv aktivitu. Nic nejí a vždy nějaká podivná reakce jako pláč a s tím, že tenhle kečup nejím ten má v sobě ťupky(kupujeme pro něho jen to co jedl vždy), tuhle sekanou nejím tam je maso,polívku jím s hvězdičkama,tohle jsou písmenka….a další a další nesmyslné duvody proc něco nejíst,nepít,někam jet apod. Když není po jeho tak nafoukne pusu a zaleze do ložnice a tam leží a kouká do stropu nebo brečí. Daniel má dislálii a má navštěvovat logopedii,no nějakým způsobem tam asi dochází,ale doma toho asi moc neprocvičí,protože maminka nám sdělila že ho to neumí naučit…když s ním chce procvičovat manžel tak opět pláč,chtěl ho naučit hodiny,opět pláč….klopí hlavu,uhýbá pohledem….a přiznám se že jsem to rok přecházela s mlčením….až jsem na něho jeden den zvýšila hlas,že takhle ne teda,že se poslední dobou chová jako rozmazlenej spratek a že to nechápu že to byl vždycky moc fajn kluk… (je mi jasné že jsem to lehce přehnala)….ptala jsem se ho jestli se něco děje? že jestli sem třeba nechtěl jít nebo tak,tak to přeci mohl říct…že by se na něho nikdo nezlobil….opět sklopená hlava a žádná odpověd….no a na druhý den mi volala jeho matka a ječela na mě do telefonu že mu nebudu říkat rozmazlenej spratek,a at se nedivim že k nám nechce chodit,když se k němu takhle chovám a nenechala si ani vysvětlit souvislost…on seděl při telefonátu vedle ní a plakal,protože se prý bál že mi zavolá a vynadá mi….vyžádala jsem si ho k telefonu,omluvila jsem se mu že jsem na něho zvýšila hlas,ale že ví proč to bylo,odpověděl mi že ví a tak jsem se rozloučila,a chtělo se mi ze všeho plakat…ona mě před chlapcem obviňovala že je teď těhotná a že to ani kvůli mě nedonosí,že potřebuje klid….no hrůza…Manžel rozhodl,že když sem kluk nechce tak si ho brát už nebude….jasně mu Daniel řekl,že strejda je s nim doma každý den a že na hory s námi nechce,že strejda taky umi lyžovat…manžel je zničenej,a já blbá to asi završila tím,že jsem se neovládla,ale už mi to vydírání a stání u kamen na jeho objednavku nebavilo,kdyz si pak ani nesedl k jídlu a už od dveří volal že tohle on neji 🙁 a mám taky ješte roční dítě o které je nutno se postarat…a nejhorší je že doma pak vypraví takové věci,jako že doufá až se mu narodí sourozenec že ho nepřestanou mít rádi jako u táty a tety….poraďte prosím jak s tím naložit? máme mu stále lézt do zadku? máme sedět doma aby on tady mohl hrát na počítači? a nevšímat si ho jen aby byl spokojenej a doma nežaloval? Jako fakt aby se začal člověk bát,že si na nás vymyslí nějaké týrání.Vůbec nevím co si o tom všem myslet. Naše chování k němu se nijak nezměnilo,vždy najdu výlet,těšíme se a on řekne-to je daleko,mě bude špatně v autě(nikdy jsme s tím problém neměli a jezdili jsme s ním i dálky)….další perla-na výlet vlakem já nejedu-mohl by vykolejit,říkala to maminka….nechci jet-nevím jak to tam bude vypadat,co když tam bude hluk,stýskalo by se mi…
Prosím aspoň o názor,nebo radu,třeba jste na tom někdo stejně….
Dobrý den, podel toho, co píšete mi přijde, že probléme je hlavně v jeho mámě – a kluk ví, kde a jak zmanipulovat, aby bylo po jeho. Bohužel, vy jste se moc sanžili mu vyjít vštříc jak to jen šlo, což on zneužil proti vám a podle toho, v jaké výchově pokračuje jeho máma, možná ani nepochopí, že jste mu nic špatného nedělaly. Já bych si stanovila hranice, jak se u nás bude a nebude chovat a když je mu to zatěžko, tak bude mít možnost volby – bude chodit nebo nebude. Vím, že to bude nejtěžší pro otce, ale jestli se ho bude doprošovat, dyn ho stejně jednou pošle někam…nebude si ho vůbec vážit. Kluk ho potřebuje, to jo, ale otec musí být autorita a nenechat si diktovat od malého kluka. Musí mu jasně i klidně důrazně a zvýšeným hlasem dát najevo, jak se bude a nebude chovat u vás doma. Za tím vším musí být láska….ale i s láskou přece svým dětem něco zakazujeme – něco jim vytýkáme – dáváme jim hranice, co si mohou dovolit – jinak to dítě „kazíme“ – teda jeho charakter. Váš manžel se s tím musí nějak vypořádat, i s tou představou, že ho syn zavrhne, ale neměl by mu podlézat. Měl by mu láskyplně dát najevo, že ho má rád, že ho rád vidí a rád s ním stráví sobotu, ale nebude se ho ničeho doprošovat. Třeba to kluk pochopí a obrátí…. a když ne, bohužel. Třeba to pochopí o pár let později.
zpet
Název bohužel nevím,vím že bere jeden před spaním aby si mozek odpočinul a prokrvil…..
podle mě je za tím z 99% adhd. co bere za prášky?
Marino děkuji,a ani nevíte jak mi bylo líto když jsem na něho zvýšila hlas…moji rodiče ho mají taky děsně rádi,ale poslední dobou se i u nich choval podivně…i moje mamka mi říkala právě že jestli se u nich něco neděje…já si spíš říkám,že jednak žárlí na malou a za druhé,zkouší jakou moc má jeho pláč,jeho vydupávání a nafukování….a bohužel,bych řekla že jsme mu tím že mu ve všem vyhovujeme,aby nebyl stresovaný jak říká jeho matka,dali obrovskou zbraň a on ji jen používá…zjistil že když bude chtít něčeho dosáhnout tady tak se doma rozpláče,maminka vezme telefon a vynadá nám,a doma dosahovat nic nepotřebuje protože tam má všechno a když nemá tak taky nafoukne pusu a ono to jde…a chvílemi z něj mám pocit,že cítí jak jsme z něj zmatení a jako by mu to dělalo trochu radost a tak tlačí dokud to nedojde k nějaké hranici…a tím že dostaneme vynadáno a sdělí nám jeho matka,že do vychovy jeho nemame co kecat,se ty hranice bohuzel stale pohybuji….achjo…fakt je asi chyba v nas kdyz to tak ctu…no nic-bylo vysvedceni a Daniel k nám najednou zase chce prijit v sobotu-tak snad to bude fajn…teším se,půjdeme do cukrárny a asi na výstavu angličáků. Moc dekuji vsem za nazory…
Tak to je neuvěřitelné, to je opravdu kluk dvou tváří. Moc bych vám přála, aby se zjistilo, kde je „zakopaný“ pes a vše se zase vrátilo k normálu, protože v jádru je to určitě hodný a milý kluk.
Snad přispěje radou odborník a pomůže to…
Přeji hodně štěstí a Daniel má kliku, že má takovou hodnou a trpělivou „macechu“ 🙂
Marina
Daniel je ve společnosti dětí úplně pohodový,menší děti opatruje,dává na ně pozor,i s naší malou si opravdu hezky hraje,ale musí na to mít rozmar,ale nemuzu si na vztah s Nelou stezovat,ona ho miluje a on s ni rad dela blbosti,a myslim ze to je prave tim ze Nela mu venuje tolik lasky a pozornosti,porad ho objima,seda si mu na klin,řechtá se,a moc rada ho napodobuje.Jak si zacne hrat sama,tak na sebe Dada trochu upozornuje a obcas ji strci,ale tak to je detske hraní. S maminkou je opravdu problem,snažím se s ní vycházet v dobrém,právě jak se takhle Daniel změnil tak byl v te dobe i problem ve škole,že snad se popral a byl nesoustredeny, ucitelka ji navrhla psychologa,ale ona se na ni rozcilila,pak mi volala a domluvily jsme se ze to opravdu bude dobre reseni,protoze uz ve skolce byl na nejakem vysetreni a mel diagnostikovane ADHD,coz jsem nevedela.Ona se za to stydi a nesmi to nikdo vedet. Pak se s ni zaclo dobre spolupracovat,presvedcili jsme ji ze to neni prece nic za co se stydet a ze pokud bude treba brat ty leky aby si mozecek v moci odpocinul tak to neznamena konec sveta. Ale opet,byla z toho desne spatna,vite,kazda matka by byla,ale tohle bylo trochu prehnane,mela potrebu zustat doma a starat se o nej…ona a muj muz spolu vychazeji velmi spatne,ona ho desne urazi a vyhledava konflikt,a skoro kazda rozmluva konci hadkou,proto jsem s ni zacla radeji komunikovat ja a celkem to funguje,nez na jeji obcasne vypady…no a ted obdobi vysvedceni-Dada mel dve dvojky coz je uplne skvele….a ona ma porad potrebu vysvetlovat a omlouvat proc ty dvojky mel….trochu jsem nechapala proc o tom porad mele,kdyz vysvedceni to je pekne a zakoncila to tim jako ze na kluka s ADHD je to super…tak jsem si rikala,ze ona ho bere jako kdyby byl nejak poskozenej a nebo rozbitej…pritom on je velice inteligentni…a ano mel by na jednicky,ale kdyz se mu nechce tak s nim nehne ani slon,no tak tu a tam neco spískal… 😀
Fireworld, jak to tak dál rozepisuješ, tak problém bude v první řadě u maminky toho chlapce. Snaží se ho nezdravě k sobě připoutat a zřejmě ho doma i očkuje, že tatínek už ho nemá rád a to je strašný. Ty s tím asi nic moc nadělat nemůžeš, ale asi bych na Tvém místě stanovila nějaká pravidla, co si ještě kluk ke mně může dovolit a co už ne a dala mu to jasně najevo. Měl by to nějak řešit manžel a podle mě i psycholog. Ale nevím – když si ho manžel přestane brát úplně, to je podle mě dost nešťastné řešení a je to pravděpodobně to, o co celou dobu usiluje jeho exmanželka…Asi by to chtělo nějaké rázné a láskyplné řešení ze strany otce, no a hlavně domluva s ex – ale ta když nebude chtít spolupracovat, tak s ní nikdo nehne 🙁 A ve škole má Daniel kamarády a funguje normálně? Nějak si neumím představit, že by třeba jel se třídou na školu v přírodě…
A k malé se chová Daniel hezky? Nebo jí ignoruje?
Marina
Fireworld, myslím, že jsi udělala správně, že sis s ním promluvila!
Nemáš/nemáte to lehké…
Souhlasím s Marinou, ještě mě napadlo, co aby si manžel promluvil s Ex a synem sám? Nebo zajít do školy a poptat se učitelky, jestli se jeho chování změnilo i tam? Je to divné… žárlit může, ale tolik?? Co až se narodí mimi mamince, kam se bude „utíkat“?
Moc držím palce, napiš, jestli se něco změní, zajímá mě to 🙂
Marino,děkuji za názor,to jsem taky manželovi říkala,ale manžel jezdí domu jen na vikendy a chce byt s nami se všemi…a Daniel k nam chodi uz jen na sobotu pres den a v sedm vecer musi byt doma a v nedeli se mu uz nechce,protoze pta vzdycky co budeme delat,a my ze pojedeme teda na nejakej vylet a jsme opet na zacatku…a muzu vám rict ze jsme takhle odjeli na vylet aniz by jsme mu rekli kam jedeme…rikali jsme mu cestu at se necha prekvapit ze to bude fajn,miluje dinosaury tak jsme jeli na jejich vystavu a on tam stal pak v koute a pomalu koukal do zdi…takze taky to nebyla nejlepsi cesta…a fakt jsem s nim vychazela uplne bezvadne dva roky…opravdu fajn,milej kluk…je velmi inteligentni,sikovnej,ale posledni rok to je opravdu utrpení…hodne tihnul ke me,od začátku i teď v podstatě ho mam porad za zadkem,ale jak neni po jeho tak je zle…mel i od matky mobilni telefon a to se nedalo vubec…pak jsem ji poprosila at mu ho nedava,co chvili ji chtel volat a chtel domu,ona mu porad volala a porad mu hucela jak se ji styska…ja to chapu vzdyt jsem taky mama…manzel s nim jezdil na lyze kazdou zimu,ted uz nechce protoze by tam musel spat a zakoncil to ze strejda umi taky lyzovat…takze tatinkovi asi naznacil ze o nej nestoji…
Fireworld, poradit bohužel neumím…Já osobně s dětmi bývalého partnera vycházela naštěstí většinou dobře, ale v rukavičkách jsem s nimi teda nejednala – to by mi za půl dne skákaly po hlavě. Naštěstí jejich matka byla rozumná ženská a respektovala mě. Mně přijde OK, že jsi klukovi rázně vysvětlila, že překročil hranici únosnosti a že se změnil. Připadá mi, že k chlapečkovi přistupujete oba „zdravě“, i když to není jednoduché. Já mám 8leté dítě a pokud by chtělo sedět u počítače a my měli v plánu jít třeba na výlet – jdeme na výlet a po návratu ať si hraje chvíli hry na počítači. Ale určovat program bych si teda od dítěte nenechala, to je podle mě cesta do pekel…
Ten kluk asi hodně žárlí a já osobně si myslím, že by mu prospělo, kdyby ho taťka bral někam o samotě – že by s vámi kluk nebyl třeba celý víkend, ale táta by ho vzal třeba do kina a pak by přišli oba k vám na večeři a pak by třeba mohl jít na noc domů k mámě, pokud by to tak všem vyhovovalo…
Držím palce, není to jednoduché.
Marina
já na něj neječela….jen jsem použila vážnější hlas…nejsem magor aby jsem na něj ječela,vím co je ADHA a co to obnáší….
já kdybyste mi řvala (cokoliv) na mé dítě, které se léčí s adhd, bych na vás asi ječela z oka do oka a ne jenom po telefonu.
Zapoměla jsem dodat,že má diagnostikované ADHD a bere leky. Psycholog údajně jeho matce ohledně návštěv u nás řekl-netlačit na pilu….