Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
samota.....
Ahojky maminky-mám teď velice špatné období….Všechno na co sáhnu se mi sype pod rukama-nejenom v práci,ale i doma.Lidi na kterých mi záleží a které mám ráda se mi začínají ze života vytrácet-a ti kteří mi zůstali nějak nemají čas ani na chvilku se zastavit a pořád někam spěchají…Mám pocit že jsem na světě úplně sama-přestože mám dvě děti.Vím že mě potřebují a mají mě rádi ale proč mám pořád ten pocit prázdnoty??? Připadám si jako stroj-z domova do práce a z práce zase domů-uklidit,navařit-však to znáte…Takhle příšerné období jsem snad ještě neměla..nevím si s tím rady…pokouším se to nějak překonat,ale mám pocit že je to boj s větrnými mlýny…
Anonymní, já mívám takové dny taky a poměrně často :o) nejvíc mě trápí ta samota, taky docela často nemocné dítě, najednou slibovaná pomoc ostatních vůbec nepřichází, není čas, mají svoje rodiny a mně zbývají oči pro pláč. Bohužel na mě nepůsobí mnohdy ani výše zmiňované dobře míněné rady holek (kino, výlet, pokecání na písku), to prostě nejde popsat, to se asi musí přežít:o((( Ale život je takový a člověk musí bojovat. Hodně mi zvednou náladu pouze nákupy (oblečení, věci do bytu) a znáte to holky, nejde to pořád:o)))) No, nezbývá než se pomalu poohlížet po novém tatínkovi dcerce a prima kluka do života:o)
Plavání je výborný relax, aspoň já tak dříve zaháněla chmury…chtělo by to výlet s dětmi někam mimo město, to by nešlo? Možná všechno vidíš černě úplně zbytečně
Jsem na tom podobně. A stejně jako ty mám pocit, že se mi kamarádi nějak změnili a nemám si s nimi co říct nebo nemají čas. Taky mě napadlo najít si přátele nové. Jenže jak? Tak kdybys měla zájem, já čas mám….
Svedla bych to na podzimní depku, holčinko. Jděte s dětmi ven, podnikněte nějakou sranda akci. Případně, pokud můžeš, požádej někoho o hlídání a vyraž si sama. Kino, bazén, cokoliv. Neseďte doma, běžte mezi lidi, klidně na kafe k příbuzným, doma to na vás akorát bude všechno padat.
Taktéž si myslím, změnit stereotyp, už jen procházka udělá dobře a člověk přijde na jiný myšlenky, běž někam posedět a nebo si doma uvař kafčo, dej nohy na stůl a relaxuj:)
Držím palečky, at je jen líp a sluníčko u tebe svítí od rána do večera:)))))
Neboj, nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Po špatném období zase přijde dobré, takže vydržet!!!
Depka je hrozná věc. Snaž se vyjít ze stereotypu, stačí jeden koníček (např. orientální tanec nebo korálky – to mám já). Pokud nemáš hlídání, dají se tyhle věci dělat i doma, ale je fakt, že to “vypadnutí“ z domu je fajn. A vůbec, vždyť se musí každý den uklízet nebo vařit, ne? 🙂 Každá to, pravda, máme jinak nastaveno, já přiznávám, že u nás je kolikrát hrozný binec, ale pokud mám zrovna “tvořivou“, tak mě binec nechává chladnou. Nechci být otrokem své domácnosti.
ahojtě,v takovéhle depce jsme několikrát určitě všichni.
Najednou máš pocit,že všechno je zbytečné a přesně jak píšeš.Do toho stačí špatný počasí,problémy s dítky a pocit: konečná…
Já to řeším tak,že se donutím třeba přeházet nábytek/u mě to jde-mám sektorový/,přerovnat všechny věci ve skříních,generální úklid-hlavně zaměstnat ruce a hlavu.
Večer jsem tak utahaná,že lehnu a druhý den je o trošku líp.
Taky jsem spadla do samoty ze dne na den.Mužský tu přišel o práci a po rozhodnutí co dál se “odstěhoval“k rodičům 322km ode mě.Začal tam dělat a mi se vidíme tak 1x za měsíc.
Děti mám o 2ulice dál a každý den je otravovat se mi příčí-mají své životy a svý starosti.
Pomalu sem upadala do takový depky,že jen odemknout prázdný byt bylo děsný.
No a nakonec jsem zabrousila pravidelně sem a zapadla do tohoto světa plných radostí,starostí a zjistila,že může být i hůř.
A tak kašly na depky a pojď mezi nás:)))
Tady se vypovídáš a je hned fajn.
Jen Tě varuju,ta závislost tady je horší než droga a pěkný žrout času.Ale já se mám mě doma nikdo nepláče a nechce jíst:))))