Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
vybíjení vzteku
Dobrý den,chtěla bych se zeptat,jak zkusit řešit jeden problémek.Mám 3,5letá dvojčata-kluky a jeden z nich je už do malička takový citlivější a je trochu jiný.V poslední době se docela často začalo stávat,že pokud se vzteká,tak začne kohokoliv ve své blízkosti bít a ubližovat mu.Vzteká se i když mu něco nejde (má trochu problémy s jemnou motorikou rukou).V té chvíli je schopný někoho vzteky kousnout,nebo mlátit s hračkami o zem,nebo se vybíjí na svých plyšových kamarádech.Bije i mě coby maminku,když se mu snažím pomoci.Když se poté uklidní,tak sám uzná,že když se vzteká tak ubližuje všem kolem sebe a že se to nedělá,ale když se vzteká,tak jako by se uplně vypnul a nedá se to vyřešit ani po dobrém ani po zlém.
Už si s manželem říkáme v čem jsme udělali chybu ve výchově,nebo jak tyto situace řešit.Přemýšlíme už i o návštěvě dětského psychologa,jelikož tento syn je ve více směrech jiný a po konzultaci s pediatrem máme podezření,že syn má některé vlastnosti jako autista.
můj manžel je také velký vztekloun a syn to zdědil po něm. byla jsem z toho nešťastná, tak jsem mu řekla, jestli se bude vztekat, že ho poleju studenou vodou. bylo mu něco přes dva roky. a při prvním záchvatu jsem mu do obličeje chrstla hrnec studené vody. okamžitě přestal a byl vyléčený až do dospělosti. uvažovala jsem o tom takto vyléčit i manžela, ale usoudila jsem, že to by byl kluk sirotek.
Dobrý den, ty záchvaty vzteku mohou být součástí jeho vývoje. V tomto věku je to obvykle vývojová záležitost. Samozřejmě, jen pokud to nepřesahuje určité meze bezpečnosti dítěte nebo jeho okolí. To dítě je v záchvatu opravdu „vypnuté“ – takže je třeba se snažit ho dostat zpět, aby zase fungoval. Nechtějte po něm, aby vám slíbil, že to už nebude dělat. To prostě nedokáže – je to nad jeho schopnosti. Můžete se s ním ale dopředu domluvit, že až se zase začne vztekat, tak mu podáte třeba polštář a on bude moci tlouct do toho polštáře. Vy mu tak dáte najevo, že ho máte rádi, i když má ty své agresivní výpady, ale zároveň mu umožníte je vybít formou, kvůli které ho pak nemusíte kárat a dělat mu přednášky o tom, jak se to nesmí. Pokud máte pocit, že je syn trochu jiný než ostatní děti, tak není od věci si zajít pro jistotu na nějakou psychologickou poradu. Někdy je ale velmi neostrá hranice mezi „normou“ a tím, co už označujeme jako nějakou odchylku. Často jde jen o individuální zvláštnost jinak zcela zdravého jedince. Přeji mnoho trpělivosti!