Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Setkání rodičů v naší školce Montessori
Holky, nedá mi to vám to sem nenapsat:o) Včera proběhlo v naší školce první zářijové setkání rodičů. Sára už je ve větším oddělení, kde už jsou umístěny děti ve věku od 4-6 let. Setkání na mě dýchlo opravdu krásným a hodně přátelským dojmem, mám velmi příjemný pocit, že jsem své dítě umístila opravdu DOBŘE :o))) Paní učitelky nám přibližovaly metodu Montessori (já o ní už dřív četla, spíše mě udivilo, kolik maminek vůbec netušilo, KAM VLASTNĚ své dítě daly, možná i zčásti proto, že školka je pořád státní, nikoliv soukromá). Moc se mi líbila různorodost tohoto vzdělávání (sice s ostatními školkami moc srovnávat nemůžu, ale přesto…) Ty děti se tam nenásilnou formou učí vše, každé však svým tempem. Paní učitelky nám na zem rozložily veškeré učební pomůcky, bylo tam prostě úplně všechno, ani to nejde vyjmenovat. Trochu jsme se však všechny zasekly u jednoho koberečku, kde byly napsány ZLOMKY !!! Paní učitelky s odzbrojujícím úsměvem vysvětlovaly, že se děti neučí zlomky matematicky, ale na jablíčku si ukazují, kolik je půl, kolik čtvrt a kolik dětí se z takového jednoho jablíčka nají. Ono to možná zní trochu složitě na tak malé dětičky, upozorňuju však, že jsou tam i šestileté děti s odloženou školní docházkou a určité věci dělají opravdu jen s těmi, kteří se o to zajímají. Metoda Montessori spočívá v mottu: “Pomoz mi, abych to dokázal sám…“ To je strašně krásné, děti vedou postupně ke všemu, avšak podporují je více pouze v tom, v čem jsou děti silné, každá taková “látka“ se probírá jen v jistý týden (nazývají to tuším sensibilní období, tj. období, kdy děti vstřebávají to potřebné), koho zaujme, pokračuje v ní, kdo se nechytil, netrápí se. Samozřejmě z toho vyvstává otázka: “Nejsou ty děti pak ve škole příliš popředu?“ Byli jsme všichni ujištěni, že ne, děti jsou krásně připravené a zvlášť zaujmou všeobecným rozhledem a tím, že do všeho rychle “vejdou“, avšak s nikým ještě nebyl “problém“, že by se v 1.třídě nudil. To mě uklidnilo, i když na druhou stranu si říkám, že ta doba je dnes opravdu někde jinde a ty děti jsou už v 1.třídě většinou vybaveny psaním (některé i čtením). Věřím, že Brmbulka by z toho nebyla nadšená;o), ale řekněte, které dítě dnes v 1.třídě nezná jediné písmenko? :o)
Prostě já jsem stále velmi nadšená, přístup je tak strašně individuální ke každému dítku, netlačí se na žádnou konkrétní dovednost, kterou by již třeba mělo umět, plně respektují vývojové tempo každého prcka. Ještě mě zaujalo každodenní cvičení na tzv. elipse: paní učitelka v době volné aktivity v herně jde pozvolna pustit nějaký zvláštní uklidňující druh japonské hudby a děti ví, že mají pomalu uklízet své hračky a nastupují do kruhu na elipsu. Chodí pomaličku za sebou dokola po provázku, pata nožičky se dotýká špičky té druhé nožky, je to vcelku náročné, ale má to prý mimořádné účinky na rovnováhu, uklidnění a soustředění… No, tak takové mám dojmy, jsme ve školce sice už druhým rokem, ale na loňském setkání jsem bohužel nebyla. Celkově to okolí školky (palouky a lesy) je tak zdravé, budova školky je v dobovém stylu, všude v interiéru masiv, velké točité schody, po kterých jsem ťapkala ještě já :o))) Jsem vážně ráda, že ji tenkrát nezavřeli a že město trvalo na zavedení Montessori metody. Dealeři, kteří do školky chodí nabízet různé pomůcky, prý žasnou, že tak krásnou školku ještě neviděli.
Piškotko, to zní nádherně! Ať je Sárinka spokojená a kamarádi přibývají!
Já už kvůli nenáviděné větě pověřuju manžu :-(. Ještě mě neprokouknul, ale nevím, jestli do budoucna nebude lepší odhlásit je trvale :-(.
Máš pravdu, změnit téma je nutné, tohle nikam nevede.
Virenko, chudáku, na tebe si vzpomenu nejčastěji…. Kam se člověk dostane s tématem, že? :o) Třeba nebude tak zle. I když mě je už předem trapně, jestli zítra budu muset zvednout ten proklatý telefon a říct již tak nacvičenou větu: “Chtěla bych odhlásit Sárinku…“
Piškotko, kluci taky stonají :-(. Já už si nedělám vůbec žádné iluze o ničem.
Aha, tak to jsem možná zapomněla zmínit, že učitelky (jsou teda dvě a na tu jednu si malá jaksi zatím nezvykla), ale ta druhá je Anděl sám, hodná, příjemná, taková, co naučí i pomazlí, má to v krvi, je to vidět, že má k dětem obrovský vztah. Ta druhá, já nevím, mladá, taková kočanda, nedávno jsem tu psala, že s ní Sári měla nějaký puntík… ale ptala jsem se na malou a zdá se, že v tom nebude problém, mluvila o ní myslím upřímně a tak, jak to je… uvidím dál. No rozhodně malá zase začíná pěkně kašlat, tak uvidíme, jaký bude letošní rok, co se docházky týče :o)))
Piškotko, je to moc fajn, že jste spokojené. Opravdu si myslím, že záleží spíš na té učitelce, než na programu školky. I když i to je důležité.
Malá chodí do normální školky a když tak čtu tvůj příspěvek, naše školka se až tak neliší. Také si podávají ruku, také mají den rozdělený do různých bloků. Jen asi chybí ty učební pomůcky.
S bamiskou souhlasím, všechno má svá pro a proti.
Jednoznačně dobré je to, že Sárinka i ty jste se školkou spokojené. Potom mi přijde až druhořadé, že je to školka s odlišným výukovým programem. Já jsem se svou školkou taky moc spokojená, už s jednou jsem spokojená tolik nebyla a za sebe vnímám jako určující učitelku. I když má třeba tlak z vedení na cosi, je to rozhodně ona, kdo s dětmi vytváří vazby, určuje způsob komunikace, ona je učí třeba to zdravení. K tomu nepotřebuje nějaký zvláštní výukový plán, to je v ní samotné.
Já jsem třeba taky jásala nad waldorfským školstvím a hledala bližší místo, kam děti poslat, ale potom jsem polevila. Poznala jsem 2 učitele osobně, víc jsem se popídila a zjistila jsem, že i svá negativa to má. Takže ať každý najdeme to, s čím budeme spokojeni, ale hlavně dobrý lidi, kteří svou práci dělají s radostí a s chutí a nebojí se komunikovat s rodiči. A chválit je třeba, i učitelky, protože ony si to tak zaslouží za ty spokojené hlásky doma celé odpoledne 🙂
není nad to kdayž je maminka a dítko ve školce spokojené, musím říct, že ač učitelka v Mš nemám s touto metoudou žádné zkušenosti a podle toho jak to popisuješ znáí to prostě hezky, všechno má však svá uskalí tak přeji at jsou učitelky dobré protože ač dobrý směr když ho pak zkazí učitelka je to smutné….a neboj na novou učitelku si zvykne chce to čas jestli jí měla ráda tak jí nahrazovala maminu tak tu ted zase musí nahradit jiná paní učitelka
Ještě chci dodat dvě zajímavosti: děti se učí představovat vždy celým jménem a při loučení si učitelka podává s dítětem ruku a při očním kontaktu si říkají “Na shledanou“. To je taky milé:o)
Taky ti to moc přeju, myslím, že jsi vybrala dobře. U nás teď otevřeli první ročník Waldorfské školy a plánují do budoucna i školku, tak bych chtěla malou dát tam. Přesně jak píše Hanina, aby učitelky jen nedrbaly a neokřikovaly, co se nesmí. U nás jí mám před barákem, takže vidím z okna přímo na zahradu a je to tak. A kamarádky si určitě najde časem.
No nádhera Piškotko,mám pocit jako bych byla na jiný planetě a nebo jak tý starý “babičky“:ach jo,za našich mladých let….
A buď ráda,že Sárinka je zvídavá,aspoň se ve světě neztratí a bude mít život jednoduší než kdyby byla mouchy snězte si mě.
Neboj,vždyť na opravdové kamarádky je moc brzo,teprve se děti sžívají,oťukávají a je to pro ty dítka najednou velká změna.
Docela jim takovou školku závidím,tady nemáme tak špatný,ale kolikrát když tak pozoruju chybí mi ten vztah učitelek jak popisuješ.Neříkám,nejsou všechny učitelky stejné,ale když jdou na procházku s těmi caparty budí dojem:3x obejdem náměstí a šup zpátky a na zahradě,děti si hrají a učitelky drbou,semtam na ně houknou,aby někam nelezli…
Tak buďte šťastný za takovou školku a ať se tam Sárince moooc líbí.
No a to hlavní jsem zapomněla napsat :o))) Ptala jsem se na Sárinku, na to, jak se ty děti začleňují mezi ty starší a zda to působí problémy. Byla jsem ujištěna, že se zžívají krásně, trochu mě poslední dobou trápí, že moje Sári je dost upovídaná, ona když člověka nezná, vypadá spíše plachá a zakřiknutá, u některých jí dlouho trvá, než se začne bavit, ale jakmile má v někom důvěru, bombarduje ho otázkama, zážitkama, občas mi doma řekne, že paní učitelka řekla: “Sárinkou, teď nepovídej.“ :o))) Tak mi řekly, že ona je taková, že se stále potřebuje o všem přesvědčovat, že je bystrá. Strašně ráda si kreslí, s dětmi se kamarádí, avšak ne ve velkém kolektivu, spíše jednotlivě, je velice citlivá, za ručičku venku chodí “bohužel“ zatím stále s učitelkou, popř. kuchařkou (jooo, vidíte, všichni zaměstnanci se tam plně angažují do aktivit, chodí s nimi do kina, všude! Pokud to čas dovolí). Paní ředitelka nemá problém si obout gumáky a jít s dětmi na zahradu, to je prostě úžasné!
Jinak Sárinka prý stále smutní za paní učitelkou z loňského oddělení, mluví o tom, že by se tam chtěla vrátit :o)))
Takže jediné, co mě trošičku trápí, je to, že moc kamarády zatím nevyhledává a vodí se s těmi učitelkami. Je opravdu přecitlivělá, sebemenší něčí bouchnutí si bere hrozně k srdíčku a pak mi ho doma vylívá, mně nezbývá než neustále s trpělivostí říkat, že to onen chlapeček určitě tak nemyslel a že si s ní jistě zítra bude hrát :o)))