Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co s ní???
Dobrý den, obracím se s dotazem na chování mé 5,5 leté dcery.
Holka byla od mala velice šikovná, brzy mluvila, brzy chodila, rychle se cokoliv naučí. Ve školce je od necelých tří let, vždycky dokázala vyjít lépe se staršími dětmi než se stejně starými či mladšími.
Od mala se snaží být samostatná, nezávislá, bohužel její chování nyní mě někdy už přivádí k šílenství.
Holka strašně rychle střídá nálady, chvilku je naprosto v pohodě, je šikovná komunikuje, během okamžiku a většinou z důvodu naprostého nesmyslu se začne chovat jak malé dítě, začne brečet, napne se a řve a řve a řve… navíc je tvrdohlavá, pokud si umíní že si například neobleče bundu je téměř nemožné ji po dobrém přesvědčit, aby to udělala. Neposlouchá, musí se jí vše opakovat a pokud se z nějakého důvodu urazí je schopná sama odjet na kole domů ( i přes hlavní cestu), atd. prostě si sama něco umíní a to udělá… neustále přesvědčuje okolí o tom, že jenom ona má pravdu… Komunikace s ní je složitá, pokud má svoje nálady, pokud je v pohodě je naopak moc šikovná, občas s ní a jejíma náladama nevím rady, strašně mě to vysiluje a nyní by v únoru měla jít k zápisu, nemám strach že by tam něco nezvládla, miluje to když se může někde předvést, nestydí se, pokud může být středem pozornosti – překonává se. Mám strach z toho, jak se bude chovat ve škole, pokud jí něco nepůjde – aby nezačla brečet a že přestane spolupracovat, sedí potom a hledí jen tak před sebe, není možné ji přesvědčit aby začla něco dělat znovu…. Nebo pokud ji nepochopí učitelka a nepadnou si do noty, bude to ještě horší, dcera je schopná ji dělat vyloženě naschvály… Je lednová, do školy by měla jít v 6ti letech a 9 měsících, třeba se do té doby ještě srovná, ale co když ne? jak jí pomoci, aby se konečně začla chovat úměrně svému věku a přestala s těmi výkyvy nálad…???
Dobrý den, když jsem si to pročítala, tak mě napadlo, že jedno vysvětlení tohoto chování je takové, že vám dcerka něco zrcadlí – to jako že vám projevuje navenek něco, co máte vy sama v sobě nějak potlačené. Tady je možná forma řešení terapie (např. EFT), kdy vy sama zpracujete to něco, tu příčinu, která toto chování u dcerky „vyvolává“. Druhá možnost je, že se dcerka necítí být přijatá taková jaká je, a tak vám to ještě více ztěžuje. Určitě se to nezlepší, když ji za to budete stále kárat, když to budete stále připomínat a vyhrožovat, že bude potrestaná, když to zase „udělá“. Jedině přijetí této složky její osobnosti (nebo vaší) ji může nakonec odstranit – vyléčit. Neberte to tak, že jste špatná nebo něco děláte špatně. Naopak. Jste ochotná hledat, co s tím. Nabízím vám jen možnost, podívat se na to trochu jinak. Jsme to totiž obvykle my, kdo tvoří naši situaci, náš život se všemi lidmi – i dětmi – v něm. Takže když se zaměříme na sebe, vyřešíme, vyčistíme např. něco v našem podvědomí, věci se mohou posunout a změnit. Přeji vám nalezení úspěšného řešení.
Berunko, jsem zvědavá, co napíší ostatní.
Z vlastní zkušenosti. Starší syn je o rok mladší než Tvoje dcera, ale některé rysy v popise vidím… Taky má své nálady a to se s ním nehne, dnes dopol, když jsme se chystali ven, to předvedl velkolepě… Máme ještě tu smůlu, že ho opět nevzali do školky (jsem na MD s mladším synem), chodí 3x v týdnu do soukromé, ale tam je letos plno nových dvouletých dětí. On si také víc rozumí se staršími. Takže mě ještě dělá starosti, jak příští rok v předškolácích, když si nesedne s apní učitelkou, nevím nevím…
U vás bude podle mého moc záležet na paní učitelce ve škole. Držím palce, aby se dcera zklidnila a z „nálad“ vyrostla 🙂