Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Batole při usínání mlátí hlavou o polštář.
Dobrý den, syn (21 měsíců) po odebrání dudlíku asi před 10ti dny začal při usínání bouchat hlavou do polštáře a to tak, že se o něj bojím. Chápu to jako jeho usínací rituál, náhražku za chybějící dudlík, který nejdřív sám začal odmítat, ale asi po 3 dnech si na něj zas vzpomněl a chtěl ho na usínání. To mi ale přišlo už zbytečné mu ho vracet, tak jsem usoudila, že to vydržíme, překonáme a definitivně si od dudlíku odvykne. Jenže… Usíná zásadně na bříšku, hlavu otočenou na jednu stranu, zvedá ji a bouchá spánkem o polštář, jsou to teda pořádné pecky… Když ho napomenu, přestane, ale za chvíli bouchá znova. To bych u něj musela sedět, dokud neusne, ale to nechci, aby si nezvyknul na něčí přítomnost při usínání a pak ji nevyžadoval. Alespoň za ním častěji chodím, hladím, uklidním a zas odcházím, ale už za dveřmi pokojíčku slyším rány, jak mlátí hlavičkou a snaží se usnout. I jsem mu zkusila dudlík vrátit, ale nepomohlo to, už ho nebere jako uklidňující element, spíš ho v puse rušil.
Co teď??? Bojím se, aby si neublížil. Děkuji.
Dobrý den, to je těžké, když už syn odmítá ten dudlík vzít zpět. Mám vlastní zkušenost s dcerkou, které jsme ve dvou letech odebrali dudlík (měla ho jen na usínání a uklidnění) a ona to těžko snášela a začala si kousat nehty. Vydržela jsem to týden a šla se poradit k doktorce. Zrovan tu naši zastupovala velmi stará a milá paní v důchodu a ona se mě zeptala, co mě na tom dudlíku tak vadilo, že jsem jí ho vzala a já si uvědomila, že vlastně nic – jen to, že se „říká“, že by ho už děli mít neměly a podobné nesmysly. Takže jsem dceři dudlík vrátila (v duchu se jí omlouvala, že jsem ji tak stresovala) a ona si ještě jeden rok před spinkáním dudlala. Ve třech letech ho sama odložila s tím, že ve školce už bude usínat bez něj. Od té doby jsem dělala dětem jen to, co jsem sama považovala za nutné změnit – jen když mě to vadilo.
Vy jste teď v situaci, že on už ho odmítá, ale cítí, že mu něco chybí, nemá svoji jistotu. Zkuste synovi pomoci najít nějakou jinou možnost uklidňování, aby si neubližoval. Možná se do toho budete muset i zakomponovat. Alespoň ze začátku, jestli se cítí hodně vykolejený. Potřebuje mít u někoho zastání, jistotu, bezpečí. Nenechávejte ho s tím samotného. Naučí se tak, že je na vše sám, že mu nikdo nepomůže a v životě se mu nebude s tímto postojem dařit.. Děti si v ranném věku do života vytváří pocit důvěry a naděje nebo nedůvěry a beznaděje. Kdyby to bouchání nepolevovalo, asi bych zkusila nějakou další terapeutickou pomoc – EFT, kineziologické odblokování, bachovy esence apod. Držím vám palce, aby se vše srovnalo.