Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Strach z lidí
Dobrý den, moc Vás prosím o radu. Mám ročního synka. Už od narození byl velmi plačtivý. Současný problém je, že má strach z lidí. Má strach i z rodinných příslušníků. Pokaždé když ho někdo vezme do náruče (někdy pláče i bez chování)kromě mě, přítele a babičky (za babičkou jsme už od narození velmi často jezdili) začne plakat. Přitom mu nikdy nikdo neublížil. I když jsme u babičky a přijede tam sestra se synem (také rok, narodili se ve stejný den) malý se začne chovat úplně jinak. Všechno ho přestane zajímat, přestane si hrát a soustředí svou pozornost na sestru a především na jejího syna a straní se jich. Když jsme byli spolu v obchodě a asi tak šestiletý chlapeček se na malého díval do kočárku, tak se také po chvilce strašně rozplakal.. Když jsme jeli autobusem tak si nějaký chlapeček asi (rok a půl) začal hrát s hračkou, která nám visela ven s kočárku na madle a také se strašně rozplakal a krčil se ke straně kočárku.apod. Dělám si starost aby to přešlo, aby se to například nestupňovalo, nebo abych něco nezanedbala. Lásky má ode mne dost. Věnuji mu hodně času. Možná i tohle by mohl být ten problém. Já opravdu nevím. I když často plakal a pláče nikdy jsem ho nenechávala vyplakat. Někdy mám i problém zjistit příčinu jeho pláče. Jestli zoubky, hlad, cokoliv.. Někdy na to opravdu nemohu přijít. Všechny své potřeby si myslím, že má určitě zajištěné. Ohledně péče dělám vše jak malý vyžaduje (někdy je to pro mě vyčerpávající). Nic nezanedbávám. Jen si přeji aby byl spokojený a ne uplakaný, ale zase bych nechtěla aby byl rozmazlený…. Je to takový začarovaný kruh. Nevím, jestli bych měla změnit něco ohledně výchovy nebo ho nechat občas chvilku plakat….. Moc Vám předem děkuji za odpověď. S pozdravem Maja
Dobrý den, to je v pořádku, že jste se o syna hodně starala a nenechala ho s pláčem o samotě. Pro malé dítě je to důležité. Nyní v roce můžete začít syna vychovávat (již od cca 9 – 10 měsíců) a nedělat vždy vše, tak jak on by chtěl, i kdyby měl vřískat na celé kolo. Nyní už by se právě měl učit, že nebude vždy po jeho a že pláč není manipulační prostředek. Pokud by si pláčem začal vynucovat věci a vy mu je plnila, může se z něj stát tzv. „malý tyran“ a již ve třech letech s ním nic nesvedete a budete na pokraji vyčerpání. Musíte se obrnit vůči tomu pláči a vydržet jej, nenechat se zmanipulovat, abyste mu nakonec vyhověla. Velmi by se vám to později vymstilo. Co se týče toho strachu z lidí. V tomto věku je vývojově v pořádku, že má strach z cizích lidí. Není to u všech dětí ale tak silné. Syn bude asi v této oblasti citlivější, možná něčím oslabený – možná nějakým prenatálním zážitkem, zážitkem z porodu, apod. Mělo vy se to vývojem zmírnit, odejít. Můžete však pracovat na sobě. Zkuste zapátrat, kdy vy máte strach z lidí, zda jste v době těhotenství /(nebo porodu) neměla nějaký nepříjemný zážitek s cizími lidmi. Co si o lidech myslíte, jaké přesvědčení si s v sobě nesete (např. pozor na cizí lidi, mohou tě okrást, mohou ti ublížit, s nikým cizím se nebav, dej si pozor, všude se najde nějaký lump, jen doma jsi v bezpečí, venku musíš být ostražitá apod.) Tyto přesvědčení mohou být silné a syn je mohl převzít. Můžete zkusit terapii EFT (www.mojeEFT.cz – u mě nebo jinde), můžete zkusit jiné formy terapie, každopádně je třeba zapátrat, co v sobě si neseme a co ovlivňuje naše dítě a náš život. Děti jsou na nás velmi napojení a převezmou i naše skryté i podvědomé myšlenky, strachy a pak nám je ukazují navenek jako svoje nemoci, potíže, nedostatky a svým zlobením apod. Když u sebe uděláme nějaký posun, něco v sobě vyřešíme, něčeho se vzdáme, tak se uleví i dítěti. Nemusí to nést dál a problém může zmizet. Přeji hodně trpělivosti!