Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
UF, NEMÁM SLOV
Včera mi večer přišel mail od mé známé, ve kterém mi psala, že naše společná kamarádka vyhořela. Viděla jsem ty fotky z torza bytu a bylo mi zle. Pamatujete, jak jsem psala o požáru v článku, že? Nevím, někdy mám pocit, že Bůh , svět… toho na jednoho člověka ukládá moc. Moje kamarádka je taky jako já na vozíku, těžce postižená. Měla velký sen – mít miminko a rodinu. Po všech útrapách, komplikacích s lékaři, se jí to povedlo. A ona má teď už 12ti letého kluka a 8letou holčičku. Zdravé a nádherné děti. A manžela. Idelání vztah to úplně není, ale to, že mají děti a pečují o rodinu je úžasné. Když si uvědomím ty sklepní prostory, které jim město určilo, jako bezbariérový byt, tají se mi dech. A jak prakticky to tam její muž zabydlel a upravil. A teď je vše pryč a děti jdou do školy. Hrůza. Musela jsem se z toho vypsat…
No Bovinko, taky nevím, co říct. Je ten život někdy hrozně těžký. Určitě je dobře, že jsou všichni v pořádku, na každého je naloženo jen to, co unese. Hodně sil přeji.
Bovinko, rozumím Ti, také se mě v takovýchto situacích zmocňuje lítost a kladu si úplně stejné otázky jako Ty… Taky si říkám, že někdo tím životem jen tak lehce proplouvá a jiný za sebou táhne obrovitánský náklad a pod tou tíhou se hroutí… Na to Ti neumím odpovědět, bohužel.
Budiž Ti alespoň malou útěchou, že jsou všichni v pořádku (celá rodina), že není nikdo ohrožen na životě a že mají zdravé děti.
Kdybych mohla nějak přiložit ruku k dílu, stačí když dáš vědět, ráda to udělám (pokud by potřebovali nějaké oblečení nebo vybavení do školy – jsem k dispozici).
To je hrozné! Já taky někdy přestávám chápat, proč jsou někteří lidé opakovaně vystavováni tak tvrdým zkouškám, jednomu se chce brečet. Nemám na to co říct, snad kdyby něco konkrétního potřebovali, ráda pomůžu, bude-li to v mých silách. Je mi to upřímně moc líto!
Připojují se k Hance, hlavně, že jsou v pořádku i děti a držím palce, at se jím dostane, co nejvíce pomoci:)
je to hrozný,když něco takovýho člověka potká.Jako by toho utrpeního nebylo málo co musí snést.
Co na to říct,čím potěšit? Na to nejsou slova,která by vyjádřila co cizí člověk cítí.
Jen být rád,že se nikomu nic nestalo a věřit,že lidi pomůžou….