Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tak zítra
Všechny vás moc zdravím,
tak zítra jdeme poprvé do školky.
Když jsem malému před chvilkou sdělila, že už zítra, zajásal a začal si plánovat, co tam bude dělat a že si půjčí na zahradě šlapací auto.
Já jásám podstatně míň, i když se snažím nedat to znát.
Pracuju doma (mám živnosťák), takže ve mně pořád hlodá takové to “je to fakt nutné“?
Na druhou stranu vím, že jednou se tento krok udělat musí.
Zkrátka: na jednu stranu budu moci víc pracovat a taky víc vydělat, na druhou stranu mám obavy. Přecejen je to ještě moje malé děťátko.
Holky, jak to prožíváte vy? Jste v pohodě, nebo jste na tom podobně jako já? Prosím, podpořte mě!
Ájíku, u nás je to podobné, ráno se ke mně nezná, odpoledne se ale raduje, že už zase jdeme domů. Prostě totální spokojenost. Pohrát si s dětmi a odpoledne k mamince.
Jenže (jak jsem teď psala jinde) dnes ráno se Ládík probudil s teplotou, takže je doma. Byl zklamaný, protože se už těšil, ale nakonec se spokojil s tím, že bude ještě doma a pak už bude chodit do školky skoro každý den.
Tak – včera ráno mě Jenda vlastně “vyhodil“ s tím, že si chce hrát – to když jsem se zdržela ještě vyplňováním nějakého papíru a pak jsem mu dala pusu s tím, že už jdu… on se polekal, že má jít taky 😉
Včera byl trošku divoký (říkala p. učitelka :/ )… ale dnes vstal v pohodě a do školičky šel bez řečí, vypadá spokojeně, tak držte palce, ať nám to vydrží 🙂
Tak Daniello, já o úspěchu hovořit nemůžu 🙂 Dcerka se také těšila, ale dělala to jen na oko. Už jsem to psala do jednoho tam-tamu, hodila mi na to bobek. Musela jsem tam s ní dvě hodinky pobýt a pak se šlo domů. Holt to budeme mít složitější. Ostatní děti to nesly , tak jak to popisuješ ty. Jen ta moje se držela mých kalhot a nespustila mě z očí.
Zítra tam jde s ní tatínek, protože jsme se tak dohodly s paní ředitelkou, že to asi bude lepší a možná to lépe přijme. Nemyslím, že by nebyla připravená po té fyzické stránce ( umí si dojít na záchod, má vyřídilku apod.) ale psychická stránka ještě pokulhává a neumí si zatím srovnat v hlavince to, že se nemá čeho bát, protože za chvíli bych pro ni přišla, zatímco ona by si hrála s ostatními dětmi.
Přitom tak toužila po kolektivu. Ve svém okolí nemáme vrstevníky na hraní, jen neteř a ta si prostě hrát nechce. Doufám, že se to brzy vylepší a najde si kamarády a začne tam chodit s nadšením.
Zatím to bere jako nutné zlo a raději by zůstala se mnou doma. Kdyby mě práce netlačila, tak s ní ještě rok pobudu, ale už musím, jinak o tuhle práci přijdu a nevím, co bych dělala za rok. Respektive, co bychom si celý rok počli bez jednoho příjmu 🙁 Smutné, ale reálné. Navíc mi připadá, že by jí už kontakt s vrstevníky hodně prospěl, vždyť si tak ráda hraje.
No uvidíme, co nám přichystá zítřek 🙂
Danniello, ty si mě nakazila, malá taky dnes šla s nadšením, je staronová, takže ví, co jí čeká, ale jak jsme se spolu loučili, tak se mi chtělo tak bečet, jsem jí říkala, že se mi bude hodně moc stýskat, tak mě objala, no dojetí hotové, pak mě opustila, šla si hrát a já radši utíkala nebo bych byla schopná jí dotáhnout zpátky domů:)
Holky, tak jsme ráno malého doprovodili všichni, já, manžel a náš labrador. (Posledně jmenovaný měl největší úspěch.) Ládík celou cestu jásal a volal, jak se těší. Ve školce se nemohl dočkat, když jsem mu sundala boty, rozběhl se do třídy, musela jsem ho volat zpátky, aby se převlíkl a obul si bačkory.
Dnes jsme ho tam dali jen do dvanácti. Ale asi tam bude brzy na celý den, pokud to ponese v pohodě.
Mariko, já jsem taky ráda, že se těšil, ale troše smutku se člověk těžko ubrání. Už ho čeká ten velký svět se vším všudy.
Danny, tak jak to šlo? :o)))
Danniello, nebud z toho smutná, bud ráda, že se těší, kdyby se netěšil byla by jsi zase smutná z toho.
Malá se taky těší a já jsem ráda, že se těší, protože kdyby nechtěla, trápila bych se.
Je mi doma smutno, když je ve školce, chybí mi to její vřískání, mluvení, prostě celá, ale bohužel rostou a to neuvěřitelnou rychlostí.
Takže se netrap, vždycky zůstane tím tvým malým bobánkem 🙂
A malému přejí úspěšný start ve školce:)
My jdeme zítra se Šimonkem poprvé do školy…. Teď jsem se byla podívat, jak krásně a bezstarostně spinká.. Ufff… A zítra nám to začne…. Moc se těší, snad mu to vydrží.
Přeji všem školáčkům i školkáčkům , ať se jim ve škole či školce líbí, ať chodí s nadšením ráno tam a odpoledne zpátky, ať mají spoustu príma kamarádů a chápavé a milé paní učitelky…..
Jo- a maminkám přeju, aby ten emocionální tlak ustály(já řvu už teď, hlavně abych zítra neštkala nahlas…).. Jdu nachystat kapesníky, dobrou noc!!!
Tak jsem zbalila vše potřebné, doufám, že jsem na nic nezapomněla. Syn řádí radostí, je k nezastavení, jak se těší. Musela jsem ho vyexpedovat s manželem na dvůr, abych mohla vklidu dohledat pár věcí. Pořád volal z balkónu, že půjde do školky. Tak snad mu to vydrží.
Držím palce všem, kdo jste na tom podobně.
Daniello jsem na tom stejně. Pracuju doma a dcerka jde také zítra “poprvé“, tak to prožívám víc než ona. Ale ono to klapne, neboj 🙂