Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Prosím o radu
Dobrý den,
mám problém se svojí téměř osmiletou dcerou(11.5.jí bude osm). Posledních několik měsíců se v chování otočila o 180 stupňů. Ve škole je nepozorná, doma odmlouvá, všechno se jí musí říkat několikrát, aby vůbec zareagovala na to, že s ní někdo komunikuje. Když se jí zeptám, co se s ní děje, odpoví, že jí nikdo nemá rád, že máme rádi jen našeho skoro 2letého syna. Přitom se snažím ze všech sil, abych lásku i pozornost rozdělila spravedlivě mezi obě děti. Nevím už jak bych jí vysvětlila, že zatímco ona už si vše dokáže udělat sama( myslím tím, jídlo, koupání, atd.), tak bráškovi s tím musím pomoci já. Každá naše debata končí tím, že to chápe a že ví, že jí milujeme stejně jako brášku. Někdy mám až pocit, že za odpověď, že jí nikdo nemá rád schovává nějaký jiný problém. Když se ale ptám, zda je ve škole vše v pořádku, pokaždé odpoví, že ano. Třeba dělám v něčem chybu a a ni si to neuvědomuji. Ráda bych Vás poprosila o radu, jak k dceři přistupovat, jak jí pomoci. Trhá mi srdce, když vidím, že se v tom plácá a já jí neumím pomoci. Předem děkuji za odpověď a přeji hezký zbytek dne. Klára
Dobrý den, dcerka sice chápe, že ji máte taky rádi, ale vnitřně o tom přesvědčená nejspíš není. Je to jako nějaký vnitřní červ (v našem podvědomí), který udržuje myšlenku „nejsem milována, nemají mě rádi“ a i když mu rozumem říkáme, že to tak není, tak si to nedá vymluvit. Určitě je fajn věnovat jí čas bez druhého dítěte, určitě zapojit tatínka, přesvědčit ji, že ji máte velmi ráda – ne mluvením, ale činy, aktivitami, okamžitými reakcemi, úsměvy, chápavým mlčením, pohlazením, laskavostí… Buď to časem ten „červ v podvědomí“ sám vzdá a přijme nové přesvědčení (jsem milována a mají mě rádi) nebo domluvit dcerce nějaké EFT sezení (když s tím pracuji, tak jej nabízím). Ale určitě jsou i jiné cesty jiné metody.
To, že je to teď takové silnější může být i tím, že začíná taková ta preuberta a objevují se silné pocity, dcerka zažívá i vnitřní zmatek. Je toho na ni moc. Chce to moc trpělivosti a laskavosti a pochopení. Držím palce!
Já se omlouvám,že jsem to převedla na svoji situaci,ale to jen pro to,že v ní jsem.Dcera má raději mé kamarádky,které projeví zájem i o ni,cílenými otázkami jak se má než ty co se ptají jen brácha zlobí?takže na tom určitě něco bude.
Zavo souhlasím,může být,ale podle toho jak je to u nás,tak právě tatínek je O.K,protože o malého stará méně než já,tak dcera to nevidí.Vidí jen to,že maminka žehlí a tatínek s ní hraje člověče…maminka ,,zase nemá čas“..:-(A jak napsala Klárka,že se dcera předvádí před sousedkama?Samozřejmě,chce být taky TA velká tak na sebe poutá pozornost.Nevidím v tom nic patologického.Pro ty starší sestry je těžké se dpoutat od toho hrát si na „maminku“,když jsou k tomu ochranitelství vedeny.bohužel i nevědomky nebo mimoděk..
Jestli to nebude spíš tím, že ostatní (příbuzní, známí, kolemjdoucí) vždy koukají hlavně na mimino či batole? Nejde jen o chování maminky. Tatínek jí taky dává najevo, že ji má rád? Ony holčičky berou tatínka jako svého prvního muže, myslím, že vztah je mnohem komplikovanější.
Zuzi, děkuji moc za názor. Také to řeším tak, že občas dáme malého k babičce a vyrazíme sami na výlet. To je pak dcerka jako v sedmém nebi. Stejně tak večer, když jde malý spát, tak třeba zalezeme spolu do vany a probíráme takové ty holčičí problémy :o) Jinak co se týče respektu, tak je ok, pokud jsem s ní sama. Jakmile třeba jen přijde manžel z práce, okamžitě své chování změní. Stejně tak když jsme venku se sousedkami, jako by se předváděla a upoutávala na sebe pozornost. Pevné nervy a trpělivost určitě budu potřebovat…
Klárko,mám jen o trochu starší dceru a řekla bych,že na děti předpuberta chodí tak nějak dříve.Mám taky menšího syna,který má teď 2 roky a řekla bych,že nad radostí z brášky převažují občas problémy z toho vyplývající.Když to na dceru přichází snažím se jí v tom období trošku separovat od něho a hlavně věnovat se jen jí.Ta radost,když jedeme nakupovat jen spolu nebo jí vezmu do kina a jdeme jen samy dvě je pak vyvážená tím ostatním.Taky mi přišlo,že už se nebaví moc s holkama ve třídě,ale ono se to teď trošku rozděluje…někdo je ještě hravější a pak jsou holčiny co dříve dospívají a soustředí se jen na školní výsledky nebo poočku pokukují po klukách:-)pokud by měla velké problémy ve škole,začala chodit za školu,bolesti břicha,výmluvy tak bych to zkusila probrat s třádní učitelkou,jinak možná stačí se přemoct a večer si s ní zahrát třeba karty a ona to většinou ocení.Co se týče odmlouvání tak to je podle mě normální,prostě jsem ji jen vzpoměla na sebe v tom samém věku.Je fakt,že respekt ze mě má,občas se i urazí,ale myslím,že když teď nepovolím tak se mi to později vrátí v dobrém.Takže pevné nervy a hodně trpělivosti.