Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Problém s komunikaci s dítětem
Dobrý den
Mám na Vás dotaz a žádost o menší pomoc. 12.2 2009 zamřela přítelova žena a zanechala dvě děti. 9ti letou holčičku a ročního kluka. Před měsícem jsme se spolu začaly scházet jak s otcem tak i s dětmi.Otec i když ještě v sobě smutní po své ženě ale rád by začal žít jako rodina. Jeho dětem za ten rok se jim snažil i s oporou jeho rodiny dát cokoli. Když ke mě domů přijede i s dětmi tak nejstarší si semnou povída ale jak je naškrtnutý že by měl u mě otec přespat v momentě se změní je smutná a zakřinutá a sedí u mě jak oukropek neštěstí. Kupovat si jí dárkami nechci ale zase mám strach že to může mít následky jak na náš vztah s otcem tak i na ní s otcem.Nevím si rady jak sní komunikovat aby věděla že jí nechci vzít tátu že ona i syn jsou jak pro otce tak pro mě na prvním místě ale připadne mi to že její svět je otec a hotovo.Můžete mi popřípadně poradit.I mě napadlo že aby viděla psycholožka jak se chová tak jí v ten den kdy by byly u mě pozvat na návštěvu aby si mohla udělat sama obrázek a popřípadně poradit.Jsme z Brna. Mohly by jste prosím poradit a pomoct. Děkuji Jelínková
Dobrý den, dcera ve vás nejspíš vidí sokyni. Chce bojovat o otce, ale bojuje hlavně vlastním smutkem a užírá se uvnitř. Je moc fajn, že s vámi vychází dobře. Jen to udržte i nadále. Jelikož jí zemřela maminka, tak si utvořila silné pouto k tátovi a bojí se, že když se táta zamiluje, tak ho ztratí. To jí nejde nijak vysvětlit. Musí cítit, že je táta stále i pro ni. Tady by bylo EFT nápomocné, hlavně přímo s dcerkou. Zkusit s ní probrat a vyčistit strach a možná i traumya které podělala.
Každopádně, když se vytváří nová rodina, když už jedna existovala. Jsou tu určité systemické pořádky, které stojí za to dodržovat, aby se předešlo mnoha těžkým psychickým újmám u mnoha zúčastněných. Já se systemikou nezabývám, mám informace jen z přednášek, ale určitě by stálo za to, zkusit jít i na rodinné konstelace (k někomu vyzkoušenému). Možná by se tam podařilo vyřešit pocity dcery, její strach, že ji otec opustí. Dcera podle těchto řádů má do konce života první místo u svého otce, pak je bratr a pak vy. Je to chronologicky, jak kdo do rodiny přichází. Samozřejmě není cílem dceru upřednostňovat a podřizovat vše jí. Jen je třeba mít na paměti toho pořadí. Další věcí je nedělat tabu z toho, že maminka zemřela. Tím se také zadělává na vážnější problémy dětí. Nebojte se s dcerou (a časem i synem) mluvit o jejich mamince, o tom, že ona bude navždy jejich maminkou a vy jste tu teď, když je maminka nemůže vychovávat, abyste jim pomohla vyrůst a stát se dospělými lidmi. Držím vám palce!