Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vztekání
Dobrý den,máme 2 roky starého syna.Od malička je to živé ale taky mazlivé dítě.Teď nás ale nejvíce trápí jeho vztekání a prosazování svého za každou cenu.Doma je to vcelku v pohodě,ale když jdeme ven nebo někam na návštěvu,vůbec nevnímá naše zákazy a strašně se vzteká a křičí.Můžeme mu to zakázat třeba 10 krát,ale stejně to udělá znovu.Nepomůže ani plácnutí na zadek.Už si opravdu nevíme rady,už se mě s ním ani nechce nikam chodit.Ale jakmile přijdeme domů úplně obrátí a dělá jakoby se nic nestalo.Hraje si a mazlí se.I když jdeme na cvičení pro děti tak si chce všechno dělat po svém a neposlechne.Prosím o radu moc děkuji.
My taky máme zuřivce 5 a 3 roky. Starší se vztekal od dvou let, s tím rozdílem, že dodnes takhle zuří výhradně doma, na veřejnosti je to sladký oukropek. Důvody ke vztekání jsou naprosto nevyzpytatelné. Reaguje podle nálady. Vesměs se vzteká kvůli banalitám, závažnější problémy vždycky nějak vyřešíme v klidu. Jak záchvat přichází, tak zase odejde. Nepomáhá nic- křik, bití, vystrčit za dveře, nic. Nejlepší je, když já odejdu – abych si chránila sluch :o). Když kluci vidí, že nemají pro koho řvát, většinou (!!!) se zklidní. Pak se usmíříme, pohladíme, opusujem a jedeme dál. Už z toho nedělám vědu – jak doporučuje Matějček. teď když je synovi pět, zdá se mi, že už není tak urputný jako dřív. Můj muž má dva bratry a všichni byli prý takto zuřiví. Vždycky jsem si v duchu myslela, že to je zřejmě výchovou, pochopitelně do té doby, dokud jsem taky neporodila dva zuřivce. Ale útěchou mi je, že můj muž i švagři jsou dnes tiší, klidní až flegmatičtí lidé. Takže to chce špunty do uší, lexaurin nebo panáka – jak je libo a vydržet pár let :o)
Dobrý den, v tomto věku je to vcelku běžná součást chování dítěte. Chápu, že když vás potolikáté neposlechne, že už nevíte, co s tím. V tomto věku dochází k budování osobnosti. Je to velmi náročné pro rodiče. Teoreticky vám můžu udělit nějaké rady, ale v praxi se to hůře aplikuje. Je třeba najít s dítětem určitý kompromis – tohle ještě ano, tohle už ne. Nechat ho občas rozhodnout, co chce dělat. Zkuste mu dát volnost, ať si to dělá podle sebe (v tom cvičení), ale nesmí nijak rušit ostatní, jinak jde domů. Stanovit hranice, kam může v tom prosazování zajít – dopředu to zkuste vždy promyslet (jestli to půjde). Zbytečně na to vztekání nepoukazujte, moc o tom nemluvte, nevyčítejte. Komentujete a chvalte jen pozitivní chování – jak hezky cvičil, jak nerušil ostatní, jak se mu to dařilo. U těch návštěv to je hodně o tom, že se chce předvést, co vše si k vám může dovolit a jaký je to kabrňák :-). I zde budete muset stanovit pravidla – dopředu, že když něco zakážete, tak to bude platit, jinak si sedne k vám a bude po zbytek návštěvy sedět – nebo něco jiného. Vždy ale jen to, co jste schopna sama splnit a co vám samotné nebude vadit. To že se prosazuje a vzteká se se známkou normálního vývoje a je to v pořádku. Bez toho se jeho osobnost neutvoří. Musí se prosadit! Pomozte mu, aby mohl být sám sebou. Jenom mu dejte hranice a pravidla. To bude muset v dodržovat po celý život – prosadit se v rámci pravidel. Držím palce!
Bohužel musim napsat svuj názor…Mám dceru deset měsícu a je to taky hrozný a to jí je deset měsícu ..prosazuje si svojí a když neni po jejim řve až se celá prohýbá…Je prostě vzteklá….A to ji je deset měsícu..Ale muj syn byl taky vzteklý a nepomohlo opravdu nic ale vubec nic…:o((( tak jak to přišlo tak to odešlo…