Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vztekání a vynucování si všeho
Dobrý den,
vím, že to tu píší všichmi, že to není nic neobvyklého, ale mám 2 letou dceru. Na svůj věk je moc šikovná, mluvit začla brzy než jiné děti, ale hrozně se vzteká. Když jí něco nejde, začne se vším házet a křičet, jako když jí na nože berou. To už jsem se bez křiku, co zas vyvádí, naučila jít k ní a pomoci jí. Chodíme i do mateřského centra mezi děti, ale tam zas po dětech útočí. Není den v centru, aby někoho nestrčila, netahala za vlasy. S maminkami vyházím dobře a už ví, že to nemyslí špatně. Přes zadek plácnout nepomáhá a když řeknu, že se to nedělá „tytyty“, tak to vztekle opakuje jiné mamince a snad si myslí „nerozčilujte mě, tady si na mě nebude nikdo dovolovat“. Samozřejmě jsem bezradná a maminky v centru z toho mají hroznou srandu a smějí se, s jakou vážností to moje dcera opakuje. Už jsme týden bez dudlíka a myslím si, že to zvládla dobře, sice si na něj vzpomene, ale vysvětlím, že už ho nemáme. První den usla bez problému a dalších pět dní. Zas ale nechtěla spát po obědě, prostě má pořád hodně starostí okolo, kde jsu panenky, že musí na záchod, že má žízeň, hlad atd. Když jí nic nedám a řeknu NE, hrozně sebou hází a vzteká se, do toho hroznej řev. Když jí silou přitisknu, háže hlavou, takže mě kolikrát i praští. Nakonec ustoupím a nechám ji jít. Musím říci, že vydržím hodinu, pak už nemám sílu. Už také kvůli sousedům, protože je vše slyšet a už si i myslím, že si o mě myslí, že jí tu řežu. Dnes jsme byly zas v centru a nemluvě o tom, že tam zas strkala do dětí, ale vím že když přijdeme domů je tak unavená, že usne. Kámen úrazu byl, že byla tak unavená že to přetáhla a né a né usnout. Zas řev, křik, vztekání, už jsem se jí snažila i spat na ruce, vypadalo to že jo, ale malá také není už nejlehčí a mojí váhou jí udržím tak 15 min, vždy jí něco vzbudilo a zas začla křičet. Do toho hróózně zívala, že opravdu na ní bylo vidět, že chce spát. Nakonec jsem to zas po hodině vzdala a nechala ji jít. Pustila jí pohádku, která jí zabavila ani né na 5 minut a zas začla únavou vyvádět. Jak to dopadlo, udělala jsem jí sunar a ona pak usnula. Aby to nebylo málo, máme zas problémy i v noci. Když byla opravdu malá tak do 16 měsíců, dostala večer sunar u nás v posteli a když dopila, šup k sobě do postýlky. bez jakéhokoliv ukolíbání. za to teď, už jsem si i zabrečela zoufalostí. Od 7 hodim večer jsem jí uspávala, a nezabralo. Přišel tatínek a hned bylo po spaní. ona totiž když má jít spá, běží k němu, jako že se schová, ale neuspějě. Když po puse tatínkovi má jít spát, vydrží u nás v posteli tak 10 min. než začne mít starosti, kde je táta, kde jsou panenky, má žízeň a další. Dělám, že spím, ale jak vidí, že si jí nevšímám, tahá mě za tričko, mlátí obouma rukama do mě. Když si jí obět přivynu k sobě, mlátí do mě rukama, zarývá se mi do tváří. No prostě je agresivní, to vše je provázeno křikem. Do postýlky jí nedávám, protože se zas bojí, lomcuje postýlkou a kříčí mámíííííí, no je to na nervy. proto ta psotel. nakonec jsem jí uspala na ruce,ale to jsem jí musela násilím udžet, také né vždy je to lehké. Jak je vzteklá je mrštná, že se bojím, že jí neudržím.
Když má dobrou náladu, mazlí se, objímá s takouvou láskou, že mě to na srdci zahřeje, ale když je vzteklá, stojí to za to.
Nikdo na ní neplatí, ani přítel ne. Když už ten jí plácne, nic si z toho nedělá, někdy si pobrečí, nadechne a šup znova do toho, za co dostala.
Snad poradíte co s tímhle vztekáním. Prý to má po tatínkovi, který se také vztekal a válel se po zemi. To když udělá dcera, nechám jí, ona zjistí, že na to nereaguji a pak se sama zvedne.
Omluvám se za takový příspěvěk, ale že je to čerstvé, musím se vypovídat. Nikdo jiný mi neporadí, všichni říkají, ono to přejde, ale aby to nedošlo až tak, že si z nás nebude nic dělat.
Děkuji za rady
Monika
Určitě jak píše paní magistra tak to je potřeba a také dcera měla výbornou paní učitelku a ta tohle zvládala. Hodně to pomohlo, určitě pravidelnost a nepovölit. Vše se v dobré obrátí.
Určitě jak píše paní magistra tak to je potřeba a také dcera měla výbornou paní učitelku a ta tohle zvládala. Hodně to pomohlo, určitě pravidelnost a nepovölit. Vše se v dobré obrátí.
Ahoj moniko, u nás to bývalo podobné, to opakování trvá doteď (mamko, to nesmíš dělat, …), možná mě tu maminy odsoudí, ale já se při jeho vzteku zavírala do koupelny nebo jsem jeho zavřela na předsíň, bylo to strašné – už jsem myslela, že ty dveře rozbije. Pomohlo to, pak přišlo vysvětlení. Jednou dostal i přes pusu, když mi odmlouval.
Radím vydržet a být neústupná, po půl roce uvidíš zlepšení – určitě. Jinak malý je též palice paličatá – taky jsem se bála, že na nás sousedi zavolají sociálku, protože ten jak začal řvát, tak to fakt vypadalo jako kdyby jsme mu nějak ubližovali.
Má 4,5 roku a je už dost šikovný, ale paličatý je pořád, nicméně už to řešíme jinak a on už se aspoň nevzteká (až na výjimky). U psychologa jsem s ním nebyla.
mamka
Dobrý den, je to velmi náročné vycházet s agresivitou, vztekem a najít vhodný kompromis s dcerou. Doporučila bych vám navštívit PPP (pedagogicko-psychologickou poradnu), kde vám mohou udělat určité vyšetření, ale taktéž bych vám navrhla najít někde poblíž terapeutku pevného objetí. To zatím není příliš rozšířená terapie http://www.prekopova-pevneobjeti.cz. Je to terapie, která může pomoci dětem zvládat svoje vzteklé záchvaty a najít oporu a lásku v rodičovském náručí. Mnohým dětem se tak může velmi ulevit a zklidní se. Působí to na mě, že se dcerka snaží řídit a ovládat vás a vše co se kolem ní děje. Takže je třeba udělat pevný režim, stanovit si kdy a co se bude dít a hlavně si být jistá sama sebou, že neustoupíte jejím rozmarům. Zároveň ji nesmíte trestat, nýbrž nabídnout láskyplnou náruč. Samozřejmě vím, jak je to těžké. Takže vám opravdu doporučuji se to u nějaké terapeutky „naučit“. Jinak to opravdu může dopadnou tak, že si z vás dcerka nebude vůbec nic dělat. A to nemusí být až v pubertě. To se může obrátit velice brzy. Už takové pětileté dítě dokáže velice důmyslně manipulovat svými rodiči a je schopné jít až za hranice zdraví a vlastní sebezáchovy, aby dosáhlo „svého“. Držím palce!
Děkuji za vaše rady, nevím, ale myslí si, že nemá ADHD, že zas až tak v nenormálu to není. Dnes jsem jí po obědě dala spát do své postýlky. V naší posteli opět řádila, tak jsem se naštvala a řekla DOST. Když neudělám nic teď, tak pak bude pozdě. jen lituji ty sousedy, že to musejí poslouchat. V postýlce také nechtěla spát a křičela NENENE, TADY TADY (jako že chce spát v posteli u nás), jsem se utvrdila a vydržela. Usnula po půl hodině, chodila jsem k ní nejdřívě po 3 min, pak 5 min a nakonec po 8 min, když už mělo nastat po 10 min. usnula. Tak jsem si blahopřála, že jsem vydržela. Ona si prostě chce za každou cenu všechno vynutit a slovo NE, nechce slyšet. Dnes byl úspěšný. No uvidíme večer. Prostě jsem moc měkká a nevydržím, ten její křik, ale to právě ona ví, že nakonec povolím. Odedneška ne. Jdu na to jinak.
děkuji a přeji takovým maminkách, aby opravdu daly mantinely a stály si za svým. vždyť to s těma našima miláčkama myslíme dobře
Ahoj Moniko tak já ti taky něco písnu …Samozřejmě tě předem lituju a to proto že to je velký boj ..Mám syna teď šest let a ten prozměnu protože byl moc šikovnej tak od desiti měsícu zuřivě mlátil hlavou do země a to doslova…A já jsem mohla dělat co jsem chtěla ..Mlátil hlavou na chodníku doma ..prostě kdykoliv jsem ho pustila z kočárku a jemu se něco nelíbilo ..
Jinak to ADHD má dnes už každý ..i muj syn to má potvrzený lékařsky..a neni to legrace ..ale je zlatej ..je to moje láska …:) avim chce to odvahu a hodně moooc síly …
Moniko, předem Ti jen chci popřát hodně trpělivosti. Já měla také vše co píšeš s dcerou a nebylo to jednoduché, z obchodu jsme kolikrát vylézaly po čtyřech jak byla vzteklá, také sebou sekla a nikdo s ní nehnul, doma to samozřejmě jde nějak vyřešit, že ji necháš ležet a nevšímáš si toho, také měla agrsivní období a já to nějak neřešila a také asi nebylo co, jen jsme byla poučovaná od různých lidí, že je nevychovaná a jak by ji nasekali na zadek atd. Jenže to je to nejhorší co by jsi mohla udělat, oni pak ještě ty děti se v tom nějak zatvrdí. Já až ve třech letech na prohlídce u lékaře začla vše řešit a na její doporučení jsme šly do ped. ps. poradny a tam u ní bylo zkištěno, že má ADHD. Neříkám, že to Tvá dcerka má, ale poraď se s lékařkou a ona tě případně pošle na vyšetření i když si myslím, že je to ještě hodně brzo. Ohledně spání, mě dcera také nějak v těch dvou letech odmítala odpoledne spát a já si chodila lehnout s ní a tak usínala a to už asi od roka jsem to tak dělala. Ono takové dítě uspat v náručí určitě dá zabrat. Já bych to nějak ještě neřešila, jen trpělivost a zachování klidu to je to nejdůležitější. Uvidíš jak to bude dál a já jsem s dcerou pořád doma a je jí 13,5 let a beru příspěvek na péči. To postižení o kterém píšu je jak ta agresivita o které píšeš tak i nepozornost a nesoutředěnost. Jedině v té poradně můžou určit co jí ve skutečnosti je, ale takové děti nechtějí spolupracovat a mě tam dcera ani v těch 3 letech neposeděla a jen běhala a to se ji snažili nějak zaujmout. Přeji Ti hodně úspěchu ve výchově, ale věř, že to není v Tobě, za to to dítě nemůže.