Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Strach
Dobrý den, mojí dceři bylo právě 5 let. Od narození na mě je velice závislá. Vypozorovala jsem, že je spíše rodinný tip. Baví se jen s lidmi z nejbližsího okolí. Při kontaktu např. s lidmi z obce jen skloní hlavu a vůbec nereaguje. Do školky chodí od 3,5 let. časem se zvykla na malý kolektiv školky a už se jí tam líbí. Ale stále si do toho svého kruhu nepřibere nikoho jiného. Je to velice problematické např. u lékaře vůbec nechce komunikovat. Začali jsme navštěvovat kroužek tancování, ale ani po půl roce si nezvykla na nový kolektiv a chodit tam nechce, přestože jí tancování velmi baví. Mám jí nutit chodit mezi lidi a poznávat je nebo jí mám nechat spíše uzavřenou a spoléhat, že z toho vyroste? přitom doma už bývá občas „generál“. Díky za odpověď a reakce.
Lucka J.
Ano, nucené pobyty v kolektivu asi nic nevyřeší. Pokud dcerka sama nechce s cizími lidmi komunikovat. Možná se to spraví za nějaký čas, třeba i za pár let, možná jí to zůstane. Jako mně. Myslím, že na tom není nic špatného, sama jsem takový rodinný typ – větší množství lidí mě často stresuje, nikam příliš nechodím, nemám potřebu vyhledávat kontakty. Zajímám se o vše možné, doma se rozhodně nenudím. To samé mohu říct o svém o osm let mladším bratrovi.
Dobrý den, dle mého názoru je také lepší dceru netrápit a respektovat její uzavřenější povahu. Dejte jí najevo, že je to v pořádku, že je taková jaká je a že ji tak máte ráda. Je možné, že se časem sama bude chtít seznamovat s dalšími lidmi. Pokud s tím nemáte problém vy sama, tak se s tím ostatní příbuzní časem taky vyrovnají.
Ještě jednou ahoj Lucko,
ten tlak okolí a příbuzných je strašný, znám to. Každý si myslí, že když je dítě bojácné, může za to špatná výchova. Ale není to pravda – ty děti už se bojácné rodí (to mi řekla psycholožka). Takových dětí je víc, než si myslíš…když byla dcera malá, myslela jsem si, že je jediná na světě takhle „jiná“, ale naštěstí ne 🙂
Určitě to bude dobré, neboj, jen každé dítě má svůj čas. A když o tom tak někdy přemýšlím, chování mé dcery je mi milejší než chování dětí, které jsou absolutně bez zábran…
Marina
Děkuji Marině a Slepenině za zkušenosti a povzbuzení. Jsem ráda, že není jen moje dítě takové. Nejhorší jsou nározy babiček a příbuzenstva, že se jí nesmím moc ptát, případně jí jednu vrazit a nepárat se s ní (ale to si myslím, že bych s k ní cestu spíš uzavřela). V malé společnosti se po 2-3 hodinkách také okouká… prostě jí budu nechávat spíš v menších kolektivech s pár kamarády a snad si bude do budoucna přidávat sama. Jen s těmi dospělými to bude problém :)Díky Lucka
Souhlasím s Marinou, určitě za každou cenu to nelámat,dcera chodila do různých kroužků a postupně je opustila, prostě ona své vrstevníky nemusí, ona spíš mladší nebo naopak starší. Je jí 13 let a má jen jednoho kamaráda, který se občas zastaví.
Ahoj Lucko, každý, kdo v téhle situaci není a nebyl(včetně psychologů), Ti poradí, ať s dcerou chodíš co nejvíc do kolektivů, mezi lidi atd. a že si zvykne.
Moje dcera je podobná jako Tvoje a rozhodně si nezvykla, spíš naopak. Čím víc jsem jí cpala mezi lidi, tím víc se nám uzavírala. Pak jsem to nechala být a přestala jí trápit a je to rok od roku lepší. Podařilo se mi postupně „objevit“ i dvě děti s podobnou povahou a tak společně chodíme na výlety a někdy po výletě i na návštěvu – děti si na sebe za celý den zvyknou a nemají pak problém si spolu hrát.
Takže z mé zkušenosti doporučuji dát na instinkt, dceru zbytečně necpat tam, kde se necítí dobře, ale zároveň jí úplně neizolovat. Pokud chodí do školky a je tam spokojená, to je ohromný úspěch!
Přeji pevné nervy.
Marina