Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
agresivní chování
Krásny den vám přeji – mám tří letého kluka a proto vyhledávám přátelé s podobně starýma dětma. Na Boži hod jsem teda byla u známé která má čtyř letou holčičku – hrozně mě překvapilo jak se projevovala vůbec se neuměla hrát “ normálně“ jen pořád narážela kočárkem do mého syna , nebo ho pořád bila a házela po něm hračky – když jsem ji několik krát upozornila aby se hrála hezky že ji Šimonek (tak se jmenuje můj syn ) neubližuje tak ´by to neměla dělat ani ona tak přimouřila oči a koukla se tak strašne nenávistným pohledem až mě to vylekalo – její matka ji po celou dobu nic neřekla ale omlouvala se nám – povídala mi jak je zlá a najednou Šimon zas začal hrozne plakat přílitla jsem do pokoje a zjistila že mu dala pěstí do tvaře – to jsem už křičela na matku ty holčičky že jedeme domu a že mě mrzí že nas volali aby si díte vychovávala , matka na to zareagovala zas tím že se omlouvala za její chování a poslala ji do pokoje – Šimonek byl zvedavý a přes dveře na ni nakoukl a ona s výkřikem – vypadni Šimík hodila po něm dřevěné koště. V živote jsem neviděla takové chování – můžete se prosím k tomu vyjádřit – mám s nimi dál udržovat kontakt? Ješte mají ročnou holčičku – myslíte že ji neublíží ??
Monika
Dobrý den, také souhlasím, že se může jednat i o určité „postižení“. Nicméně i v těchto případech je nutné něco s dítětem dělat, věnovat se mu a po poradě s psychologem, který by se rodině věnoval, pak zahrnout do výchovy určité postupy, které mohou takové projevy dítěte zmírňovat. Pokud by matka dítěte měla zájem danou situaci řešit, tak je v stejně důležité, aby i ona vyřešila svoje vlastní „chybné“ postoje, přesvědčení a modely z původní rodiny, které mohly daný stav zapříčinit. Také bych doporučila popřemýšlet, jaké to bylo kolem početí dítěte a v době těhotenství, co se dělo, stresy, trápení, negativní prožitky a vyčistit to, co se tam mohlo udát. Tím se uleví i dítěti a problém je pak snadněji řešitelný.
moc děkuji za odpovědě které jsem známé vytiskla a nechala přečíst – neřekla nic – já si myslím že tohle není postižení spíš nezájem rodičů protože jim se nechce nic řešit holka mluví hůř než dvou leté dítě nezná barvičky tvary ani žádnou básničku , když jsem ji dnes nesla vaše odpovědi než to známá četla sedla jsem si k detem do pokojíku a s holkou jsme vařili pomyslné kafe – vařili jseme pekli v kuchynce kterou ji přinesl ježíšk – Šimonek nám pomáhal a holka byla úplně jiná ale hned jak jsem si sedla a začali jsme si se známou povídat v pokojíku se ozval pláč mého syna – když jsou u nás tak tohle holka vůbec nedělá – nevím jestli navštíví odborníka protože ani k logopedovi nešla – nevím nevím nevím známa je fajn ale abych byla pořád v stresu jestli její dítě neco nevyvede , nejhorší je že ji maminka ani neřekne že neco dělá špatně nebo ji nepochváli když je hodná …. každopádne moc děkuji že jste mi odpověděli . Monika
Já mám syna s ADHD a také býval nebezpečný sobě i svému okolí.Děti se nám vyhýbali,ale je to také určitý druh postižení.Nyní bude mít 4 roky a velice s e v chování zlepšil.Taky mám 4 děti a tento syn je můj poslední,proto už nějakou zkušenost mám.Plně souhlasím se Slepeninou,aby jste si s touto maminkou promluvila a doporučila psychologické vyšetření.Dítěti to neublíží,ba naopak prospěje.Držím vám palce.
Tohle je velmi těžké posoudit, ono to může být výchovou a také to může být postižení. Mám 13,5 letou dceru a ta měla takové chování také a všichni jen říkali, že ji mám dát na zadek a bylo to něco hrozného, mysleli si, že je rozmazlená a na tří leté prohlídce mě doktorka poslala na PPP vyšetření a neurologii. Má nález haperkynetický syndrom a to je právě porucha chování, nepozornost, nesoutředěnost a impulzivita. Já bych si s ní promluvila a doporučila ji vyšetření dítěte, to dítě pak za to nemůže a ani rodiče. Další možnost je i možná tím, že na sebe chce upoutat pozornost, že se cítí zanedbávaná díky dalšímu sourozenci. Já mám celkem už se 4 dětmi zkušenost a byla taková jen tahle poslední a nyní je to celkem v pohodě a ona má problémy jen s vrstevníky a malé děti vžrdy spíš opečovávala. To by i tak nějak tomu odpovídalo, protože Tvůj synek je její vrstevník skoro. Já bych se jí spíš pokusila opravdu přemluvit na vyšetření a bude to jen pro tu její dcerku to nejlepší, když se přijde na určité postižení co nejdřív a jako matka by jsi měla pochopit, že pro ní to určitě není jednoduché. Tady v okolí nikdo nic takového nezažil a žádné dítě tohle nemá a tak o to to bylo horší pro mě jako matku, nepochopení okolí, je to pak jen stres. Každý den jsem s hrůzou chodila jak do školky tak i do školy a čekala co se zas stalo, naštěstí jsem narazila na dobré učitelky ve školce a také ve škole, které měly ponětí o tomto postižení a věděly, že se na ni nemůžou zlobit a spíš klidné chování za skoro každou cenu přináší pak zklidnění dítěte.