Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
malý-velký
Potřebovala bych poradit se svým čtyřletým dítětem. Moc velký problém nemáme, na výchovu celkem stačíme, jenom kluk chce být strašně už velký. Chodí do školky, ale všem vykládá, že chodí do práce, nedá si to ničím vymluvit, říkám že do práce bude chodit až bude velký – to mi řekne, že už je velký, když se ho zeptám, kde má penízky, tak vytáhne je jakože z kapsy a řekne tady i když samozřejmě žádné nemá. To jen příklad, tak je to se vším, co se týká toho, co dělají dospělí. Má to samozřejmě svoje výhody – bez problémů se obleče, protože přece už je velký, nemluví „škaredé“ slova, protože velcí se baví slušně, přestane se vztekat, protože je velký. Ale chtěla bych radu v tom, jak přimět dítě, aby si myslelo, že je vlastně dítě. Jinak je to kluk, který se rád směje a vymýšlí „blbinky“, hraje si (on říká, že pracuje), kreslí a s každým se kamarádí (na můj vkus až moc). Díky všem za příspěvky.
mamka
Dobrý den, pokud by tyto fantazie přetrvávaly ještě kolem šestého roku, kdy se už dítě pomalu chystá na školu, tak bych asi zkusila se synem navštívit PPP. Jinak zatím bych ho nechala. Jen mu vždy řekněte, že je to hezká hra, a že ji s ním můžete i hrát. Určitě se objeví situace, kdy se syn zase bude chtít cítit jako malé dítě. Děti mají někdy hodně rozvinutou fantazii a občas se v ní mohou ztrácet. Jen mu jemně připomeňte, že zatím je ještě malým chlapcem, ale že časem bude doopravdy velký a dospělý. Určitě si s tím poradíte. Chce to nenásilný přístup, pochopení a ono se to srovná.
Ahoj Mamko, taky bych byla v klidu, můj čtyřletý syn je též „velký“. Chodí do práce jako táta, ve školce říká, že je dospělák, prostě stejná hra jako u vás. Klidně mu to tolerujte a užívejte si výhod, které to přináší (je samostatný, málokdy brečí, vše zvládne sám). Můj syn pak jednou za čas zapomene na své dospěláctví a přijde se klidně pochovat a pomazlit. Hezký den.
Mamko, já bych řekla, že je to normální……..prostě zrovna aktuální nápad na hru, jak být velký………uvidíte, že ho to přejde……..dám vám za příklad mou skoro pětiletou dceru, ona je buď kůň a nebo pes, lozí po čtyřech, jídlo ze země jí, má štěnátka a hříbátka, taky se mi to nelíbí, ale přeci jen………jsou v období, kdy mají neskutečnou fantazií, imaginární kamarády, já se stím u dcery potýkám každou chvilku a do toho mluví sama ze sebou:))))
Prostě to neřeším, prostě si toho nevšímejte, pokud nedělá lumpačiny, nevzteká se/co bych za to dala/, tak je to úplně obyčejná dětská hra:))))