Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pár kroků k dokonalosti... žena by měla...
Náhodou jsem narazila na článek,co by žena měla………..
Těch kroků bylo třicet,ale uvedu jen ty nejpovedenější
1.snést jeho knourání a pochopit,že 36,9 je horečka- ano,já to snáším,protože chlapi jsou,co se týče nemocí hodně citliví. Já když onemocním,mám smůlu,musím uvařit,obstarat děti aj.Prostě dům by byl vzhůru nohama,léčit se můžu,až děti odrostou.
2.pochopit,že muž potřebuje nějaký čas pro sebe- taky chápu a čas mu dávám pro sebe,taky si ho asi udělám,pověsím mu děti na krk a někam vyrazím.
3.vědět,že může vyjít ven i nenamalová- tak tohle nepraktikují už od narození první dcery,stačí trochu pudru a je to,abych se líbila ostatním,tak to nemusím,mám doma jednoho a tomu se líbím nenamalovaná.
4.umět sestavit nábytek z Ikea- umím,je tam vždy návod a ráda se přidám k manželovi,chvíle,kdy si můžem promluvit o věcech na které jindy není čas.
5.znát alespon základní pravidla fotbalu- neznám a bohudík,na co,abych se pak doma s manželem hádala,kde, kdo udělal faul? Taky nezná hlavní postavy ordinace v růžové postavě,takže fotbal je manžela a já mám seriály.
6.nebát se převzít v sexu iniciativu- jde to,ale která žena není radši rozmazlováná mužem.
7.Zvládnout jít ven bez kabelky- tak to už umím dokonale,v kabelce mám stejně jen malování,kapesníčky,žvýkačky a peněženku,takže bafnu jen tu peněženku a jdu.
8.Vědět,že pro přežití nepotřebujeme 50 párů bot- tak 50 jich nemám,ale dost určitě,ale většinou jen tenisky všech barev,musí mi to ladit,s jedněma botama bych nepřežila.
9.Dokázat s kabelky vykouzlit něco,čím zabaví dítě nejméně po dobu 30.minut- tohle mám už taky zmáknutý,vždy beru do kočárku nějakou hračku a nebo tyčinky,ty vždycky dítě zabaví,aspon to menší.
10. chápat,že ne vždy musí být uklizeno- nechápu,abych chodila po podlaze a lepily se mi na paty zbytky drobků,roztahané peřiny po celý den,hračky po podlahách a všude,nemít si do čeho uvařit kafe,prostě mám ráda pořádek a manžel taky,takže pokud jsem doma na mateřské,tak dům udržuji v čistotě,až půjdu do práce,tak to bude horší.
11.se svou tchýni žít v míru- no já musím,žijí s ní pod jednou střechou,dřív jsme si nemohli přijít ani na jméno,ale postupem času pochopila,že prostě k jejímu synovi patřím a hotovo,taky dojde k hádce,ale je to potřeba,vyčistí to vzduch.
12.dokázat z téměř prázdné ledničky vyčarovat hody- no nevím,ale já mám na měsíc vždy nakoupené maso v mražáku,takže bych slov jako abrakadabra moc nepoužila.
Myslím,že těchto 12.bodů stačí k tomu,aby jste napsali,jestli jste a nebo máte nasměrováno k té dokonalosti a jak je to u vás?
Zkusím příště sesmolit,co muž by měl……
Corino, na neohlášené návštěvy jsem byla vyloženě alergická, když jsem ještě bydlela v paneláku ve městě. S přistěhováním se na vesnici jsem musela své emoce naprosto přehodnotit, tady totiž ohlášené návštěvy neexistují:-) Takže protože náš barák je pořád v rekonstrukci, všichni si už zvykli na to, že z toho žádný zázrak s úklidem neudělám. Dokud nebylo miminko, tak se na úklid vždycky čas našel a i zahrada vypadala jinak. Takže věřím tomu, že až bude mít prcek o dva roky víc, tak to bude vypadat líp i u nás doma, zatím jsem si naučila své návštěvy na to, že u nás prostě ty drobky na podlaze jsou pokaždé:-))))
Matildo, tak s bodem 12 jsi mě pobavila :-))))
A zajedno jsem s tebou v bodě 10 🙂
Na dokonale uklizenou domácnost s prominutím kašlu, já také průběžně sbírám hračky, ponožky, ovladače, postel bývá ustlaná tak hodinku 🙂 a rejdit pořád s vysavačem? Nee 🙂
Jo ale když má přijít návštěva, to musí být doma nablýštěno! 😀 Jinak bych se studem propadla. Nesnáším neohlášené návštěvy 🙁
Jak úsměvné…:-) Už jsem psala včera v noci, ale sekl se mi počítač, potvora, zanadávala jsem si, tři odstavce byly pryč a šla jsem spát.
Takže – dokonalá nejsem a ani nechci, byla by to nuda:-)
1. Mého muže rýma nepoloží, i když má horečky, tak ho musím přemluvit já, aby se aspoň půl dne vyležel. Takže u nás to neplatí.
2. Čas pro sebe nemáme ani jeden, on pracuje sedm dní v týdnu a já běhám kolem dětí, baráku a zahrady. Věřím, že jednou bude líp a k tomu se upínám:-)
3. Maluji se občas a jen podle nálady, občas jdu i večer do hospůdky na pivko nenalíčená, a nikomu to nevadí.
4.K sestavení nábytku mě ještě nikdy žádný chlap nepustil.
5. Na fotbal chodíme celá rodinka, je to vesnická záležitost a moc nás to baví.
6. Střídáme se:-)))
7. Kabelku moc nepotřebuji, vše zatím narvu do kočárku:-)
8. Z bot mám tenisky, polobotky a letní cuklíky a ještě se o ně peru s dcerou, ale vystačíme si:-)
9. Hračku na zabavení nepotřebuji, malý se z něj snaží za každou cenu zdrhnout, takže u nás už teď jen pobíháme a chytáme zdrhající batole:-)
10. Úklid je samostatná kapitola – u nás i kdybych ráno vysmejčila, tak za hodinu to nepoznám, takže dělám všechno průběžně a vůbec se nestresuji, všichni kolem mě berou takovou, jaká jsem, důležitá je pohoda:-)
11. S tchýní máme pouze zdvořilostní vztah, do chvíle, než něco (občas) potřebuji a tím ji stavím do prekérní situace (neumí mě odmítnout, ale dá najevo, jak se jí to strašně nehodí…)
12. Z prázdné ledničky kouzlím dva dny v týdnu – před velkým nákupem máme vždy v lednici hlady oběšenou myš:-) Ale od dob, kdy jsem živila rodinu s padesátikorunou v peněžence na celý den, umím dělat zázraky:-)
P.S. Dokonalí lidé mě znervózňují:-)))
No, tak dokonalá teda rozhodně nejsem:-)
1. naprosto stejné – mám rýmu a musím ležet, asi umírám:-)
2. chápu
3. namalovaná chodím skoro pořád, ven bez toho nevyjdu, a doma si sice nekrásšlím pořád, ale mám prostě lepší pocit. Příteli je tohle fuk, teda aspoň doma:-)
4. Jsem antitalent, nesestavím nic podle návodu, spíše to dopadne naopak. U nás sestavuje vše přítel.
5. Pravidla fotbalu znám tak zlehka, ale u nás se spíše díváme na hokej a to už jsme oba u TV, když hrajou naši:-)
Na ordinaci se přítel dívá, je to jediný seriál, který může.
6. iniciativa je oboustranná:-)
7. kabelku nenosím – buď všechno nacpu do tašky u kočárku, nebo do batohu na záda. Ale stejnak je tam z mého na ven jen rtěnka, zbytek jsou plínky, vlhčený ubrousky, pitíčka atd – vše pro prcka:-)
8. Boty mám dvoje – tenisky a pak takové kožené polobotky. Sukně nenosím, lodičky mi jsou na nic a s tímhle si vystačím. Když se něco rozbije, koupím nové. Nikdy jsem nebyla na “boty“, uznávám něco jiného:-)
9. souhlasím, nikdy se nesmí zapomenout
10. pořádek s rozmyslem:-) Už nemáme všude nalešteno a poklizeno, nelze, a když, tak na 5 minut, než se do toho pustí prcek. A do postele chodí rád hopsat:-)
11. se tchýní se nesnášíme:-(
12. ano, snažím se, když nic není
Mariko, hezké a vtipné, několikrát jsem se hlasitě rozesmála :-))) Díííky. Už se těším, až sepíšeš, co BY MĚL muž. 😀
Jinak se tedy musím přiznat, že k té dokonalosti pozvolna mířím.:-)))
U nás bod 1 neplatí,
bod 2 u nás funguje oboustranně – každý máme svůj prostor,
bod 3 dobrovolně nedodržuji, malinko se ráno přikrášlím,
bod 4 – nábytek sestavit neumím a ani se nepokouším, vůůbec nejsem technicky zdatná,
bod 5 – fotbalová pravidla znám a na fotbal doma koukáme všichni,
bod 6 až 10 zvládám v pohodě,
u bodu 11 se občas zadrhávám,
no a bod 12 – u nás je lednička stále plná a když se tenčí zásoby, manžel je dobrovolně doplní – jezdí na velké nákupy autem.
Takže takhle nějak to máme my.
:-)))
Já bych taky nechtěla být dokonalá,ale bohužel a nebo spíš bohudík,poradím si ze vším,od 17.let jsem se učila všechno sama,i když tchýně se snažila mě do všeho zasvětit,tak nyní na všechno kašle,však jsem tu já ne? A manžel je zedník,tak ten mě naučil zedničit,omítnu,nahodím,zbourám:) A ten úklid taky extra neřeším,ale malej zatím všechno rozdrobí než sní,takže já vysávám každý den,i když je to pakárna,nádobí umeju ráno,večer ho uklidím a taky jsem s dětma radši venku,chodíme dopol. i odpol.až do večera. Holt ráno musím kmitat,ale mám to tak zmáknutý,že si jak psala Corina připadám hadr na holi:)
K tomu bych snad dodala jen: BORDEL V BYTĚ, ŠTASTNÉ DÍTĚ.
Lien, psaly jsme zároveň 🙂
Já bych nechtěla být dokonalá, můj by si pak ze mě nemohl utahovat a to by ho nebavilo 😀
Mariko, jěště se musím vrátit k úklidu. Já si rozhodně hlavu s nepořádkem nelámu. Kafe si mám v čem uvařit, drobky, i když se mi lepí na nohy 🙂 zametu, malý je zvyklý chodit např. s Brumíkem po celém bytě, tak co holt nadělám. Jen neměj představu, že u nás je to jako v chlívku, vysávám 3x týdně, chudáci sousedi. Já jdu raděj, když je venku hezky, ven, nádobí počká. Tak je to se mnou 🙂
Jé, tak jsem druhá
Tak jsem první, je to dost dlouhé:
1, 2 – rozum chápe, ale cítím to jinak
3, 7, 8, 9, 12 – to mi problém nedělá
4 – nezkoušela jsem, ale myslím, že bych zvládla
5, 6, 10, 11, – neumím
No, k dokonalosti velmi dlouhá cesta.
Mariko, to se ti povedlo 🙂
Nádhera 🙂
Tak já k dokonalosti nasměrováno rozhodně nemám.
1. naprosto s tebou souhlasím, můj má rýmu a už je chudáček v posteli a potí se
2. čas mu dávám, až když je všechno uděláno, já budu doma lítat jako hadr na holi, a on bude ne pc? Ne
3. namalovanou mě vnímá jako že snad chci někoho svádět 🙂
4. k sestavování nábytku by mě nepustil ani náhodou
5. fotbal mě absolutně nezajímá
6. převzít iniciativu? Proč ne?
7. v mé tašce převažují věci pro dítě, pitíčko, plenka,
vlhké ubrousky 🙂
8. boty ke všemu oblečení nepotřebuji, jsem skromná
9. v tom jsem s tebou zajedno, mls nebo ovoce pro dítě,
nebo hračku
10.také mám ráda pořádek, i když jsem na mateřské, skoro
nikdy se mi ho nedaří udržovat. To bych jen uklízela.
Roztahané peřiny? Oni tak rádi skákají do peřin, proč
jim to nedopřát? 🙂
11.tchýni zas až tak nemusím, ale respektuji ji
12.vyčarovat z prázdné ledničky hody? Hmm, když nejsou
peníze, holt se bude večeřet chleba s něčím 🙂
Takže Katys jak vidno, poradím si se vším 🙂