Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Bezradnost....
Ahoj ani nevim jak mam začít ale popíšu vám chování přítele pětileté holčičky..S kterou nežije od dvou a půl let..Přes dva roky jsme spolu my dva.My máme spolu hpolčičku půlroční a já mám ještě syna šestiletého…Její máma má desetiměsíční holčičku..Kačenka poslední tři měsíce odmítá chodit do školky dělá scény drží se futer..Když máma odejde tak je v pohodě..To samé když chodí k nám..Brečí že nechce a to dva roky chodila normálně.Pláče a nechce k nám.Její máma odejde tak je v pohodě..Jak neni po jejim začne brečet a vydrží to dlouho.Všichni jak v naší rodině tak u její mami v rodině se hádáme ..Je to opravdu na nervy..Když mi někam jdeme a jí se to nelíbí tak začne zase strašně brečet a nechce.Bereme si ji pokážde každejch 14dní a to pravidelně a pokud nám ji její máma dá tak si ji bereme častějc..Věnujeme se jí jezdíme na výlety atd..Kuli tomu jak se chová jsou na tom škodný moje děti…protože člověk je opravdu na nervy..Kačenku mám opravdu ráda a opravdu se jí všichni věnujou jak na naší straně tak na straně její mámi ..Ty samý scény dělá i její mámě..Vztéká se v krámě že něco chce a jedná s ní jak s onucí…Tak poraďte ..Zítra k nám zase jde tak snad to vydržíme..je to opravdu na nervy..
Elis
Dobrý den, podle toho co píšete, to na mě působí, že se malá Kačenka snaží prosazovat nějaké svoje představy a využívá jen to, co může. Jiný mocnější nástroj nemá. V tomto věku už by se vztekací projevy měli eliminovat, už by se u dítěte neměly vyskytovat v takové míře. Takže je možné, že je malá z něčeho hodně nešťastná, něco jí hodně trápí a bohužel nenašla jiný způsob, jak to dát najevo. Možná, že ani ona sama moc neví, co se to s ní děje. Může to být „opožděná“ reakce na narození dvou miminek u obou rodin a ona je všude již na „druhém“ místě. Určitě to není jen tak. Musela si v té své pětileté hlavičce něco špatně vyložit. Nejdřív si s ní zkuste popovídat, jít někam sami, dát jí najevo zájem, začít nějaký rozhovor, získat si její důvěru a dozvědět se co prožívá. Ještě asi nebude umět nazvat svoje emoce a přesně najít příčinu tohoto „možného trápení“, ale vy jí můžete zkusit nabídnout možnosti toho co asi cítí a taky říct, že ji možná trápí, že mate všichni svoje miminka a myslí si, že „jí už nikdo nechce“ (Napadá mě, se chová přesně tak – aby byla co nejjprotivnější a nikdo ji už nechtěl – taková sebesabotáž. To děláme i my dospělí a děti už to umí taky). Když se to podaří, třeba jí zkuste říct jak to je – že ji máte rádi apod. Bude ale potřebovat čas a získat „důkazy“, že to tak je. Takže bude možná ještě nějakou dobu „zkoušet“ vaše nervy a jestli to myslíte vážně. Její máma by si s ní taky mohla promluvit. V pěti letech už hodně věcí pochopí. Mám také doma pětiletou dceru. Kdyby to nešlo, tak bych neváhala a zkusila bych s ní zajít k nějaké psycholožce, do poradny nebo tam, kde by se malé mohli věnovat a zkusit jí pomoct. Držím palce přeji, aby se malá brzy zase mohla cítit dobře a spokojeně u vás i u své mámy.
No já myslím, že je to problém všech, i otce i matky.
Podle toho, co píšeš, bych řekla, že s matičkou se domluvit dá, což je dobře.
A co s malou slečnou? Asi zkouší, kde jsou hranice, tak buďte láskyplní, ale důslední a pevní v tom, co už jednou stanovíte. Je to snadná rada, ale těžko se dodržuje. Pevné nervy, ať vydržíte, bude to nakonec ku prospěchu všem.
Dobrý večer.
Myslím si,že to vzstekání a prosazování si svého názoru bude asi ve výchvě té malé.Myslím si,že Vy toho moc nezmůžete a tady by měla řešit chování dcery její matka.Máme 5 letou dceru a také by si chtěla prosazovat svou,ale má smůlu a jak se jednou ustoupí,tak potom rozkazuje dítě a né rodič.Opravdu nevím jak Vám poradit,tak snad některá maminka poradí.Hodně trpělivosti s tou malou.