Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
zkušené mámy pomóóóc !!!
Moje sladká holčička se skoro den ze dne stala hysterkou… nevím proč, žádný změny se neodehrály… jen na še proncezna se prostě rozhodla že se začne vztekat… za tři dny ji bude tepr 14měsíců… nečekala sem že by přišlo tohle období tak brzo… je to normální?
Zkušené maminy poraďte jak jste to zvádaly??? Já se snažím být klidná a pevná, ale teda trpím jak kůň…
Nevím kde se to v ní bere, nikde ani nic podobného nemohla vidět, aby to třeba kopírovala… prostě se rozhodne že něco chce (většinou něco co samozřejmě mít nemůže, protože jinak jsem celkem benevolentní rodič) a když to nedostane, nebo nemůže udělat dle svého zatne ty její malé pěstičky vycení zuby a začne se vztekat… několikrát sebou i švihla na zem… nebo začne kousat… když není nikdo po ruce i sama sebe !!!
Ty nejhorší výlevy řeším tak že ji nechám a v klidu ji opakuji že tohle nikam nevede a že se můžeme domluvit až se uklidní… někdy to pomůže jindy ne… snažím se hledat kompromis, ale nikdy ji zcela neustopit… zatím to jde, ale nevím co bude dál… a dost se děsím toho až mi takovou scénu udělá někde mezi lidma…
Maminy co s tím máte zkušenost budu ráda za každou radu či jen uklidnění že to přejde 😮
Lien je 😀
Peti to víš že jsem to hned ještě nějak takto okomentovala… hodně spolu mluvíme, tedy ona je takovej ten zvukovej typ… umí jen čtyři slova, ale já už u ní rozeznávám jasně a bez problémů asi 20 zvuků + asi tři znaky… takže snad i ta slova brzy přijdou… myslím že i ona se hodně snaží… často mi nosí knížečky a chce hrát hru, kdy já ji ukazuju a ona pojmenovává (zatím těmi zvuky – zvířátka, bublání vody, foukání větru, na jídlo dělá takové mlaskání, na pití blm blm (jako brm brm), pak různá citoslovce co má spojená z věcmi např tužku – naznačuje malování a děla s-s-s (asi si odvodila od mého písi písi) …snaží se komunikovat a vím že ona mi rozumí snad vše…
Lenčáč, to je krásný!!
Lenčáč, tady je přesně vidět, že jde právě o tu komunikaci. A ještě jsi ji měla rovnou vysvětlit, že když použije slova, pokusí se vše vysvětlit, že jen tak jí můžeš pomoci. 🙂
Peťi však já vím… já se na ni ve skutečnosti nezlobím… spíš mě to právě ubýjí v tom smyslu, že právě kolikrát vůbec netuším co chce… ale pravda je že dnes byl velkej úspěch… začala se rozčilovat ale ne moc, takže mě ještě vnímala.. ptala sem se co se děje, co jí trápí, proč se zlobí… a ona samozřejmě nic… pak mě napadla spásná myšlenka… Ukaž mi to! řekla jsem jí a nabídla jí ruku a ona… (já vím pro někoho banalita ale pro nás novinka) čapla mě a dovedla mě k topení… nevšimla sem si že tam hodila hračku… když jsem jí tu hračku dala začala se tak smát… myslím že jsme byli obě šťastné jak blechy 😀
Lenčáč, nečetla jsem všechny reakce, jen v rychlosti.
Moje malá měla toto období taky a byla to taky docela síla. Na zem si nelehala, ale i tak.
Četla jsem o tom nějaký článek, kde doporučovali povzbudit dítko, aby použilo SLOVA.
U nás to pomáhá. Prostě vem si to tak. Je to ještě maličký človíček, nemá tak rozšířenou slovní zásobu, neumí se rychle vyjádřit, tak se začne vztekat, kousat apod. Je to přirozené. Řekni v klidu …vím, že se zlobíš, ale použij slova, řekni mi to. Naučit dítě se vyjadřovat jinak, je to pro něj opravdu hodně těžké.
A pro nás vlastně taky. 🙂
Hm, to je dobrý, to se mám asi na co těšit, já myslela, že to přijde tak nejdřív ve dvou letech.
Všem díky za reakce… no jsou to radosti s těma našema dětičkama… dnes dopoledne měla zase výstup jak ze Shakespeara… ale jak říkáte obrním se trpělivostí a snad to nějak přežijem 😀
Leni, je to opravdu běžné a málokoho to mine, i když u některých je průběh mírnější a u dalšího dítka je to fakt síla.
Hlavně si to neber nějak osobně, opravdu z toho zas vyroste.
Když čtu, že u Horempádem to přešlo za pár týdnů, tak můžu jen závidět. Řekla bych spíš, že se toto období počítá na měsíce nebo i roky.
Ale kdoví, třeba zrovna Tvoji malou to brzy přejde.
Mám stejně starou holčičku a taky už to u nás propuklo. Po zkušenostech se starší sestřičkou počítám, že si to ještě tak dva roky užijem.
Zaručená rada podle mě není, na každé dítko platí něco jiného.
V tomto věku je to ještě těžší, že se nedá moc domlouvat, na druhou stranu lze ještě poměrně snadno odvést pozornost. A když to nejde, tak prostě počkat až to přejde.
Jak byla dcera starší – kolem těch dvou let, taky se mi osvědčilo poslat ji vyvzekat do pokojíku, s tím, že může přijít až se uklidní.
Někdy je potřeba to utnout, jinak to nebere konce.
A taky neustupovat. Jinak si může zvyknout si takto věci vynucovat.
Lenčáč,ignorovat ignorovat ignorovat a když to nepřejde, studená voda. Nemusí jít hned pod sprchu, stačí i namočená studená utěrka nebo hadr.
joj to znám,od stejné doby este do dnes,jak neni po jejim je ZLE.vstek,řev jako blázen.akorát se to zlepšilo v tom že se uz neválí po té zemi(v zimě este jo)
Lenčáči, hlavu vzhůru – ono se to jistě časem srovná.:-) A až se to srovná, přijde zase něco jiného, nového.:-))) Myslím si, že tímhle si prochází všechny děti, nemusíš mít obavy, že je malá “divná“. Zřejmě zkouší, co vydržíš a jak daleko ji necháš dojít.:-) Oni ti naši broučci jsou velmi vynalézaví a velmi chytří, když chtějí dosáhnout svého. Vydržet. Jinou radu pro tebe nemám, vydržet. Musíš to ustát, snažit se být důsledná a hodně hodně trpělivá. U nás pomáhal klid (z mé strany) a tichý tón hlasu (mluvila jsem tiše nebo polohlasně). Tvá reakce se musí odvíjet od toho, čeho se to týká – já to řešila tak, že když šlo o nepodstatné věci, přešla jsem to mávnutím ruky, ovšem v okamžiku, když šlo o důležité věci (bezpečí dítěte či jeho zdraví), nepovolila jsem a musel poslechnout.
Přeji Ti pevné nervy a hodně trpělivosti.:-)
A dej vědět, jak zvládáš.:-)
Lenčáč, nevím jestli tě to uklidní, ale asi každá z nás se s tím u svých dětí setkala. Některé dříve, některé později. Mě to s dcerkou potkalo okolo druhého roku a věř mi, taky jsem se kolikrát zapotila 🙂
To intenzivnější období chvíli trvalo, nevím už přesně tak dva tři týdny, ale vyzrála jsem 😀
Bohužel plácnutí nebo okřiknutí v našem případě absolutně nic neřešilo. Takže základem byl ledový klid:-) Nejlepším řešením bylo její vykázání do pokojíčku, pokud se scénka odehrávala doma. Řekli jsme jí, ať se jde uklidnit do pokojíčku a až se s ní bude dát mluvit, tak ať příjde za námi. Do týdne stačilo říci tu větu a bulení nebo vztekání ustalo ze vteřiny na vteřinu, jen aby nemusela odcházet. Pak už to bylo jen o dohodě. Řekla jsem jí, ať se uklidní a v klidu mi řekne důvod vztekání, tj. ptala jsem se co chce a proč, popř jí vysvětlovala proč to zrovna nejde a nabídla jinou alternativu. Zhruba po měsíci už byl klid, už to vůbec nezkouší ani teď. Jo ještě výborně pomáhalo, když už měla ten hysterický výraz, tak jsem se na ní usmála a úplně jí tím vyvedla z míry, takže zapoměla proč se vzteká a ptala se proč se usmívám :-))).
Pokud se to stalo na ulici, že se třeba rozhodla pro stávku v chůzi, no tak jsem jí zamávala a řekla, že odcházím a ona ať tam zůstane. Nikdy nezůstala a začas s tím dala pokoj.
Pokud začala se vztekáním v půlce přechodu, tak jsem jednoduše nepovolila ruku a doslova jí odvedla na druhou stranu nebo vzala do náruče a odnesla , tam kam potřebuji. Věř mi , že povenku je nejlepší ignorace a hlavně si stát za svým, pokud to má rozumný základ. Tj. pokud musím přejít přes přechod, tak to je bez debat. Pokud se chce zdržet na určitém místě venku, protože j to zajímá, ale já zrovna spěchám, tak holt jí tu chvilku věnuji, vysvětlím na co se dívá a slíbím, že se tam příště zastavíme na dýl a pak si o tom popovídáme. Také to funguje výborně.
Chce to holt trpělivost a fištrona a pak to jde a odměna je sladká 🙂 žádné výstupy ani vztek.
Lenčáč, přesně to stejné máme doma..Magdalénce je skoro 15 měsíců a dělá to úplně stejně..začala najednou,z ničeho nic..několikrát už sebou práskla i na zem na procházce.Párkrát dostala jako na zadek,ale moc to nepomáhá..taky nevím,co s ní,většinou ji nechám ať se vzteká,chvíli řve(tedy někdy docela dlouhou chvíli),ale pak ji to přejde.Nepomáhá utěšování ani nic,když ji vezmu na ruce,tak se vzpírá,že mám strach aby mi nevypadla..doufám,že to ty naše holčinky co nejdříve přejde:-)
U nás je to samí klukovi je 27 měsíců .A to i bouchne dveřma.Nechávám ho vyvstekat pokud hází s hračkama tak to se mu snažím v tom zabránit.Už je s ním lepší komunikace takže mu stačí pohrozit že ta hračka od něj uteče k hodnějšímu chlapečkovi.Jinak to chce trpělivost a trpělivost.Taky doufám že to přejde .Tím si snad projdou všechny děti.Tak se obrň trpělivostí a vysvětlování.Neboj přejde je to.