Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
bezcitný mladý člověk
Dobrý den.
Rád bych se poradil s obborníky, ale i veřejností o příčinách a možnostech řešení konfliktních situací mezi mojí partnerkou (38) a její dcerou (16).
Zkusím heslovitě popsat dceřin přístup a současný životní projev:
– nechce se jí být ve škole po celou dobu vyučování, protože rozvrh trvá dlouho. vymýšlí si všemožné důvody, proč ve škole nemůže být.
– nechala by se do školy vozit autem, cesta MHD jí připadá potupná, náročná, pod její úroveň ( v nedávné minulosti tomu tak skutečně a intenzivně bylo). Bývalou školu flinkala, až jí vyhodili. Nyní chodí do jiné a vše se opakuje.
– není schopná brát ohledy na rodiče, prosazuje si svoje i přes jejich nesouhlas.
– odmítá společné stolování i připravenou stravu, připravuje si sama vždy něco jiného.
– nevykonává zaákldní úklid věcí po sobě, vše nechává po celém domě roztahané, neudržuje pořádek ani ve svém pokoji.
– nevypíná spotřebiče v domě.
– při odchodu z domu jej nechává otevřený.
– odmítá a nerespektuje žádná pravidla společného rodinného soužití.
– má velmi neklidný citový vztah, několikrát do měsíce se s chlapcem rozejde a po pár dnech se vrací k původnímu.
– opouští dům i přes nesouhlas matky a zdržuje se mimo i přes celou noc. Přebývá u svého chlapce i přes nesouhlas jeho rodičů.
– svoji matku citově vydírá výhrůžkami, že odejde bydlet ke svému otci, který s rodinou nebydlí.
– o matce hovoří pohrdlivě a jako o psychicky nemocném člověku.
Tento stav trvá v různé intenzitě již několik let. V poslední době, kdy mohu situaci sledovat osobně je vše horší a horší. Partnerka je dceřiným chováním zužována, neví si rady ( nevíme si je ani společně), jak s dcerou komunikovat a dosáhnout alespoň nějaké harmonie v soužití.
Dal by se o tom napsat román.
David
chtěla jsem napsat, že si neví rady společně s partnerkou
No ale vždyť David píše, že si neví společně s partnerkou, jak na zlobivou dceru 🙁 Chování, které on popisuje je vážně na hlavu 🙁
Úplně nerozumím tomu, proč Váš dotaz nese nadpis „bezcitný mladý člověk“? Mně se spíš zdá, že dcera Vaší partnerky city má, ale něco jí asi chybí. Ani se nedivím, když jí vnímáte jako bezcitného člověka. Taky mě zaráží, že těžiště problému vidíte ve vztahu matka – dcera, jako kdybyste v té rodině snad ani nebyl. Přitom píšete do poradny, takže se Vás to asi týká… Chcete mít klid na vztah s partnerkou bez toho, aniž by Vás při tom obtěžoval mladý šestnáctiletý člověk? Jaký k tě dceři vlastně máte vztah? Ona se vůči Vám evidentně vymezuje, když odmítá stejné jídlo. Jak ji přijímáte Vy?
![](http://www.vasedeti.cz/wp-content/uploads/2016/12/poradce.jpg)
Davide, podle toho, co píšete se jedná o hodně vyhrocené chování dcery. V tomto věku už by se měla postupně zklidňovat a začínat si plně uvědomovat svoje chování a přebírat za ně zodpovědnost. Může se však jednat i o formu poruchy osobnosti. V tomto případě by bylo vhodné psychologické (či psychiatrické)vyšetření. Mylím, že řešit tuto situaci je víc něž nutné. Může to mít dost závažné důsledky pro život její a potažmo i vaší přítelkyně a vás. Předpokládám, že dcera nemá žádný zájem o řešení své situace s psychologem, že? Pokud by to přijala, bylo by to nejlepší. Možná by vám poradili v nějaké pradně pro rodinu, jak se v takových situacích zachovat a jak nastavit jasné mantinely a jak stanovit důsledky při jejich nedodržování apod. Já osobně pracuji metodou EFT, kdy se dá pracovat třeba jen s vaší partnerkou a odstanit „možnou příčinu“ tohoto stavu u ní. Je možné, že se něco událo už hodně dávno, a tohle jsou následky mnoha emočně náročných situací z doby dětství její dcery. Přímá terapie by pomohla vynést napovrch i zdánlivě zapomenuté věci. Už z toho, že píšete do poradny je poznat, že máte zájem situaci řešit. Je však nutné, aby to chtěla i vaše partnerka či její dcera (i když u ní asi zájem nejspíš nebude). Zvažte jakou cestou se vydáte a jakou medodu léčby zvolíte. Přeji hodně sil!
![Lien](http://www.vasedeti.cz/wp-content/uploads/2013/10/Lien_avatar-50x50.jpg)
Brm, to teda jo :o( Já si nemyslím, že je bezcitná, spíše přecitlivělá. Myslím také na psychologa nebo nějaké alternativy (konstelace, kineziologie apod.). To by ovšem musela chtít, tak nevím.
radko a to ja bych divenku dala na chvili do diagnostaku….at si vazi toho co ma:) a ted me kamenujte:)…to jsem pedagog co?:)
zuzko, proč hned psychiatra? nestačil by pro začátek psycholog?
Dobrý den.Souhlasím s Qinty.Jen je třeba se zamyslet,zda nemá dcera nějaké skryté psychické poruchy.Např.sociální fobií nebo panické záchvaty,to by tak odpovídalo tomu,že nevydrží ve škole,nechce jezdit autobusem.Možná se za to stydí a bojuje takhle.Je hodně psychických poruch.Zkuste si sní promluvit nebo odkázat na psychiatrickou ambulanci.A když nepomůže ani to,tak alou k otci.
Možná by prospělo jí říct, ať k tomu otci jde. Možná by se divila, jaký řád by jí nastolil, Myslím, že jste to vydrželi moc dlouho, se od ní nechat šikanovat. Jinak to nazvat nedovedu. Vím, že teď je tu argument puberta, ale zkuste se podívat do minulosti. Pokud už tam najdete tyto stopy, pak je chyba ve výchově a v tomhle věku to bude docela problém, ji předělávat.
Zkusila bych prostě jenom přitvrdit, když ne ty, tak já taky ne. Např. kapesné bych omezila na minimum, jídlo to co je, protože do rozpočtu nepřispívá, tak nemůže dělat nájezdy na ledničku. A protože bez práce nejsou koláče a ona si po sobě ani neuklidí, nemá nárok ani na to jídlo. Ale vydržet, to bude ten hlavní problém.
S rodiči chlapce bych se domluvila, že prostě u nich spát jí nedovolí a klidně ji vykážou z domu, jako nežádoucí osobu.
Jakmile by něco ošklivého prohlásila o matce, dostala by přes pusu, protože i přikázání říká:cti otce i matku svou. A kdyby se vám (vám i partnerce) povedlo u toho zachovat naprostý klid, aby dceři bylo jasné, že vás to už nerozhází, bylo by to asi ideální. Vyvztekat se můžete pak třeba v koupelně. Autobus nebo auto neřeším, protože je jasné, že když můžou jezdit milióny lidí, tak ona nebude z jiných.
Prostě tak trochu teror. Snad to pomůže.
Držím pěsti a dejte sem třeba vědět, jak to pokračuje.
Qinty