Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
bez maminky ani na krok
Dobry den,moc Vas prosim o radu,co delat s mym zavislym synackem.Je mi pet let a nikdy nemel problem jit s dedou,babickou nebo tatinkem nekam na vylet.Jsou to asi tri mesice od doby,kdy se to uplne otocilo.Do skolky chodi rad a bez problemu,ale jakmile je po skolce,nepusti me ani na krok ani na minutku.Nepocka treba ani na chvilku s tatinkem pred obchodem,ani do cukrarny ani na darek se neda nalakat.Proste se mu maminka moc libi a nepusti me nikam.Uz mi to vazne vadi.Mam pocit,jako by mel o me strach,protoze kdyz slysi o starnuti,hned me chytne za ruku a rika,ze ja nestarnu,ze mu musim dlouho vydrzet a tak.Ted ho muzeme prihlasit na tyden na lyzovani se skolkou,ale ja nevim,jestli je to dobry napad.Rikam si,treba zabere lecba sokem.Co si o tom myslite?Moc dekuji za rady.
Simona
Dobrý den, včera jsem už nestihla reagovat na váš dotaz, ale četla jsem jej a přemýšlela jsem o tomto problému. Napadlo mě, že když bylo dříve vše v pohodě, tak váš syn nejspíše prožil nějakou významnou negativní událost. To může být z pohledu nás dospělých třeba nějaká banalita, ale pro dítě to může mít opravdu až tento důsledek. Napadlo mě zapátrat, co se dělo před těmi třemi měsíci. Zda neslyšel nějaký váš rozhovor na nějaké vážné „dospělácké“ téma, nebo rozhovor někoho jiného a vás si tam syn dosadil, nebo mohl vidět v televizi něco, s čím si zkrátka neporadil – pokud u té televize byl zrovna sám, tak to mohlo mít až traumatický charakter. Televize je v tomto směru dost „nebezpečná“. Pokud nemáme puštěné zrovna pohádky na DVD, tak by dítě nemělo být nikdy u televize samo. Stačí, když uvidí reklamu BESIPu, nebo upoutávku k filmu, kde umírá někdo pod koly vozidla, nebo někdo někoho zabíjí apod. a trauma je na světě. Dítě to minimálně do sedmi let nechápe, neumí moc rozlišit, že jsou některé věci jen hrané apod. Ostatně i my, když se díváme na film, tak nás často nějaké scény rozbrečí nebo naštvou – a to je „jen“ televize. Nemuselo však jít v tomto případě o televizi. Možná na něco přijdete. Ale i když byste nic nenašla, určitě by stálo za to zkusit najít vhodnou formu terapie, kdy by se ten „onen“ zážitek odblokoval. Já pracuji technikami EFT, kdy se velmi dobře tyto stavy dají vyčistit, nemusí se přesně vědět, co to způsobilo. Můžete ale zkusit i jiné metody. To nechám na vás. Napadá mě ještě kineziologie, bachovy esence, reiki apod. Jste-li zastánce klasických metod, snad i tam by se dalo pomoci. Určitě bych však nevolila léčbu šokem. Mohlo by to vyvolat nové trauma a pak už by se to mohlo zamotávat a stav by se mohl ještě zhoršovat. Přeji hodně trpělivosti.
Naše dcera reagovala podobně, po té co ji moje chytrá tchýně začala vyprávět o tom jak lidi stárnou a umírají a že její maminka už také umřela. Také to, že člověk může umřít i mladý např., že může třeba uhořet při po žáru. Dcerka byla tenkrát sotva tříletá a rozum ji to fakt nebral. Tchýni jsem pak podobné diskuze o smrti zakázala a ještě byla uražená, že prý takový je život. Tak jestli třeba tvůj syn někde něco v podobném duchu neslyšel.
Simono, já bych pro léčbu šokem spíš nebyla. Uvidíme, co poradí odborná poradkyně 🙂
Ale – co se stalo, že se najednou syn tak změnil? Něco viděl, slyšel, něco se událo?
Spíše bych byla pro nějakou nenásilnou formu – tatínek ho už rovnou ze školky vyzvedne, zajde s ním do divadla, cirkusu apod a ty jim půjdeš naproti a pod.
Hodně štěstí!