Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak docílit toho aby dítě mluvilo ve školce?
Mám 5 letou dceru, již druhým rokem navštěvuje mateřskou školku, chodí tam ráda, hraje si s dětmi, ale za celou dobu nepromluvila. Mimo školku komunikuje s cizími dospělími i dětmi, ale většímu kolektivu dětí se vyhybá. Při různých akcích se chová jako pozorovatel a nikdy se nezúčastní žádné soutěže. Mluví velmi dobře a ráda. Je poměrně samostatná a dokáže si hrát sama a vymyslet si nějakou činnost. Už si s ní nevím rady, co mám dělat.
Jana Š.
Řeším to stejné. Syn odmítal mluvit s cizími lidmi i příbuznými. Ve školce mlčel a dokázal komunikovat jen s dětmi. Jinak doma mlel pořád.
My zvolili homeopatika, už po první dávce syn začal najednou mluvit na dovolené s příbuznými, které předtím viděl pouze 2 dny před půl rokem. Všichni zírali a nejvíc já. Teď jsme byli na další konzultaci a hned druhý den po podání léku mi učitelka ve školce hlásila, žs za ní Kuba přišel a začal jí povídat, co budeme dělat. Prostě něco nepředstavitelného.
Dle vysvětlení homeopata se jedná o blok, který může mít různé příčiny a je potřeba ho odstranit. Homeopatika působí na psychiku, takže dochází i k uvolňování něčeho negativního (Kuba např. nevysvětlitelně házel na kamarády věci, ale homeopat s tím byl naprosto spokojený, prý je to správný projev, že se něco děje a odbourává.)
Tak jen abyste nespoléhala na psychologa, který vám poradí, že to spraví čas, stejně jako třeba noční můry, které se homeopaticky dají odstranit jednou kuličkou ze dne na den.
Dobrý den Jano, podle toho co píšete, tak může jít o elektivní mutismus (výběrová ztráta řeči)-neurotická porucha řeči. Je spojen s negativistickým postojem. Projevuje se útlumem řeči za určitých okolností a vůči určitým osobám. Příčinou je obava nebo nejistota v cizím prostředí. Vzniká většinou u dětí ve spojení se školou či školkou a také často s nemocničním prostředím. Dítě obvykle nemluví ve školce před učitelkou, ale doma i venku mluví bez zábran. Je potřeba získat důvěru takového dítěte. Mutistické dítě do mluvení nikdy nenutíme, snažíme se upravit způsob výchovy, pozvolna dítě přivykat nové situaci, prostředí. Vtahovat dítě do činností, zadávat úkoly, nevyžadovat slovní odpověď, dítě nenápadně chválit, povzbuzovat. Nikdy nesmíme dítě za to, že nechce mluvit, trestat! Nemůžeme uplatňovat autoritativní chování, jsou velmi citlivé na nevlídnost, pokárání. Pokud se nepodaří přes veškerou snahu navázat kontakt, je nutné vyhledat odbornou pomoc. (psycholog, logoped, někdy psychiatr). Zvláštní ale je, že píšete, že dcerka chodí do školky ráda. Situaci bych jistě probrala s paní učitelkou v MŠ, dětským lékařem a určitě bych kontaktovala logopeda. Dcerka má 5 let, za poměrně krátkou dobu půjde do ZŠ, tak je potřeba případné potíže popisovaného typu odstranit.