Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
když děti zkouší rodiče..
Ahoj, moje dcera (v říjnu 2 roky) je teď ve fázi vztekání a zkoušení rodičů, co vydrží, tak by mě zajímalo, co na vaše děti platí. Domluva? Plácnutí přes ruce nebo přes zadek? Ignorování?
U nás určitě neplatí plácnutí přes ruce, udělá to hned znova. Někdy mi připadá, že vůbec nerozumí, co jí říkám, že to prostě dělat nemůže.
Jak jste na tom vy?
To počítání do tří u nás také funguje,ale v opačném případě,počítám já do tří,pokud neposlechne do tří,šupky,dupky na zadek. Celkem to zabírá u dvojky přestane. Zrovna včera zkoušela mou trpělivost,dávám do bazénu želvičku a frajerka si s ní házela jak s míčem,vytáhla z bazénu,na zadek a klečet do kouta,sama přišla,omluvila se mě i želvičce a do večera si jí ani nevšimla. Napomínala jsem jí dost dlouho a manžel na to nemá nervy. Děti chápou proč dostanou a za co od určitého věku,řekla bych tak od 1,5 roku. V dnešní hektické době jsou děti neuvěřitelné,nevím čím si to mám vysvětlit,ale asi tou dnešní dobou,za nás to nebylo,my jsme doma dostávali výprask furt. A proto,že jsme doma byli s manželem jako děti bití,tak nechcem opakovat stejné chyby,jako naší rodiče,ale když není zbití,tak se nějak ty naše zlobivé děti musí potrestat,na někoho platí domluva,na někoho po zadku nebo tresty
My používáme plácnutí jen tehdy, když je třeba syna “zchladit“, vrátit do reality. Jinak se snažím všechno řešit slovně, někdy ho musím okřiknout, ale většinou se domluvíme. I když je to někdy dlouhý boj.
Např. chtěla jsem, aby šel za ruku (kvůli provozu). Vzepřel se a chtěl jít sám. Takže jsme dřepěli na zemi, lidi nás obcházeli a já mu domlouvala a vysvětlovala, až to prostě pochopil a šel za ruku.
Snažím se po něm nevyžadovat věci, které nejsou nutné, nezakazuju to, co není nebezpečné a nevhodné atd. A někdy se taky nechám “ukecat“, když vidím, že můj původní požadavek byl zbytečně přísný. Ale vysvětlím: “Napřed jsem si myslela, že to bude lepší, ale máš pravdu, jde to i takhle.“ Myslím, že není dobré být neústupný, jak se to někdy propaguje. I dítě může mít pravdu a mělo by se mu to dát najevo.
A když to jinak nejde, nechám ho vyvztekat. Taky tu energii potřebuje nějak vybít.
Qinty no nevím…Možná to tak vypadá jen z písmenek,ale vyhrožovat dětem,že jim stáhnu kalhoty a zmydlím jim zadek ať každý vidí jak jsou nevychovaný na mě působí jako ponižování a ne výchovná metoda:-(
Určitě jsme taky prošli vzdorovacím obdobím,mě pomáhala metoda počítání do tří..stačilo být důsledná a trest opravdu dodržet a šlo to.Dnes má dcera 9 a má zase ,,jiné“ období a když už vidí,že začínám být naštvaná a vytáhnu ,,počítám do tří“ tak většinou směřujeme ke kompromisu.
Uvidím jak to bude dál,protože mám ještě prcka,který je jiný než dcera a zrovna jdeme do období Já šám!!! a to má 16 měsíců,tak pak můžu srovnávat.
U nás se to řešilo tak, že se nejdřív zvyšoval hlas, pak nastoupilo plácnutí na zadek nebo taky přes pusu, protože si neumím představit, že by všechna tři dítka spustila najednou a třeba jenom proto, aby vyzkoušela, co vydržíme. Tak to bohužel ne.
S tím “odkládáním“ do vedlejšího pokoje absolutně nesouhlasím po zkušenostech mého bratra, který to u syna takhle řešil taky. A najednou tam byl klid, ale takový ten podezřelý, co člověk hned zaregistruje, že není všechno v pořádku. A on malý ležel modrý na zemí, nehýbal se, prostě z toho vzteku a vzdoru omdlel. Jenže co honem. Měla ho co probrat studená voda. Od té doby stál v koutě tenký proutek, který došel taky použití a pomohlo to víc, než varianta s pokojem. Oni totiž dítka moc dobře vědí, proč dostávají na zadek.
Když je to opravdu jenom vzdor a vztek, tak ten fyzický trest je asi stejně nejúčinější. Ale každopádně tím projdou všechny děti i rodiče, někdo ale má to štěstí, že je to jenom slabý odvárek, někdo to “vyžere“ až na dno.
Ale v každém případě je potřeba být důsledný a vytrvat a hlavně začít opravdu brzo, aby s postupem věku se to u těch našich dítek jenom upevňovalo. Nejhorší asi je, když to přeroste určité meze a najednou se zjistí, že dítě poroučí rodičům, protože je zvyklé si všechno vyvztekat od mala.
Máme děti již dospělé, dcera už má ročního syna a sleduji, že výchovný model vlastních rodičů praktikuje i na něm. Ale u takhle malých dětí je to ještě taky o tom, že když dostanou přes ručičku a stejně to jdou udělat znovu, je lepší jejich pozornost v klidu odvést jiným směrem. Ale dobrovolně se přiznávám, že tohle dělám až teď s vnoučkem. Přijde mi, že jako matka jsem snad na to neměla čas. Nebo jsem zapomněla, že jsem to dělala taky? Možná. Fakt je, že u vnuka mám daleko víc trpělivosti, času na vysvětlování i na to odpoutávání pozornosti. Možná to bude taky tím, že mám víc zkušeností za celý ten život.
Pro ANONYMNÍ- když jsme měli takovéto “záchvaty“ já a moji sourozenci (bylo nás 5), tak jsme dostali přes pusu od mamky s tím, ať máme brečet proč. A musím uznat, že to pomáhalo.
Se svými dětmi jsem taky využívala televize k tomu, abych mohla zavést řeč na nějaké dítě z filmu, které se chovalo stejně, jako třeba včera některé z nich a tím, že jsme mluvili o tom dotyčném, tak jsem pořád dokolečka omílala, jak je to děsné, když na ulici ztropí takovýhle výstup a hned jsem navázala: no, udělat tohle vy mně, tak vám tam přede všemi stáhnu kalhoty a namydlím vám jich tolik, co se do vás vejde, ať každý vidí, jak jste nevychované. Nevím, jestli to pomáhalo, ale tyhle diskuze měly dost oblíbené a snad to nějaký výchovný efekt zanechalo taky.
Takže pevné nervy.
Qinty
Saltzo,to výtvarný období je i u nás,ale s tím rozdílem,že zdi jsem rázně zakázala,tak se maluje po nábytku a hlavně,když chci dát malé,at už šaty nebo sukni,tak je zmalovaná od hlavy dolů.
U nás fungovalo sebrat řvoucí dítě a postavit ho do sousední místnosti se slovy “A tady se třeba vztekni.“ Fungovalo to u obou, a obě dvě děcka na nás koukali stylem “Teda to mám rodiče, to je výhra tohle…“ a přestali řvát. Ale k plácnutí po zadečku docházelo taky.
Já teď řeším paličatost u jedenáctiletého a to je taky oříšek. Nezabírají prosby , hrozby, domluvy a zákazy, prostě nic. No tak mu dokazuji že mám opravdu tvrdší hlavu než on a čekám až ho tohle období přejde. Všichni okolo tvrdí, že je Ondra dobře vychovanej, bezvadnej ochotnej, šikovnej kluk, tak to snad bude pravda a mě pije krev jen abych se náhodou nenudila 😀
No a malá má imaginární kamarádku, svádí na ní kdeco a navíc máme výtvarné období, nepřejte si vidět ty kresby po zdech. Nemá smysl trestat dítě ve vzteku, tak chodím zuřit do koupelny, aby mi děti neviděli a tresty rozdávám “vychladlá“. Podle všeho tím dětem lezu na nervy 😀
Samozřejmě jsem chtěla napsat,že “JÍ“ to přejde. Omlouvám se.
Ahoj Lucisto,tak tohle u nás proběhlo ve stejném věku,vztekala se,vydupávala věci,ječela i na ulici. Zkoušela to na nás ze všech stran.Strašně jsem se kvůli tomu nabrečela,že jsem nedůsledná ve výchově,že já jsem udělala chybu ve výchově,pořád jsem jen přemýšlela jak,jak na ní,aby taková nebyla. Trochu nám pomohlo jí dát plácnutí na zadek,poslat jí do pokojíka a nechat jí vytrucovat,a to řvala na celé na kolo,protože to byla ona,kdo byl ublížený. Řekli jsme jí,že až se vytrucuje,může přijít za námi,ale s tím,že se omluví. Není to žádné příkoří pro dítě se rodiči omluvit.Nebo jsme jí posílali do kouta,když nebyl po ruce pokojík,hůř to šlo venku,to jsem zatínala zuby a doufala,že přestane,i tak dostala plácnutí po zadku na ilici. Ono je totiž trapné,když se lidé otáčejí po nás a myslí si něco o uřvaném spratku a neschopné mamině,po tom zadku to řeším dodnes,i když je větší,pokud zaslouží,plácnu ji,aby pochopila,že nejsme jen pro legraci. Jinak slýchávám nechat dítě vyvztekat,nevšímat si ho,po chvíli ho to přejde. Bohužel ve 2-3 letech prochází děti obdobím vzdoru a vztekání a setkávám se s tím dost často. 4-5 rok by měl být pro děti hodně ve znamení fantazie,vymýšlí si,lžou,mají imaginární kamarády a také se hodně uráží. Musím říct,že i tohle je u nás ted,dcera má 4,5let a hraje si “jako“ s holkama,občas zalže,že ona to přece neudělala,to pes a to urážení? Běda, jak jí něco nedovolíme,cítí se ukřivděná nebo jí něco nejde,tak si stoupne,ruce v bok,našpulí pusu a uteče se někam vyplakat a jen slyšíme,jak “my“ a všichni kolem jí nemají rádi a že máme rádi jen Honzíčka(její 8.měs.bráška).Takže jak vidíš,nejsi sama s tímhle problémem a je určitě sposta mamin,co to řeší,ale bohužel,naše děti procházejí určitým vývojem,který my si nastavit nemůžem,to nás ještě čeká puberta:) Takže ti přeji hlavně hodně trpělivosti a doufej,že ho to brzy přejde.
U nás také plácnutí neplatí, možná na chvíli a hlavně se tím uleví mě, když ji plácnu v zápalu vzteku, ale pak mě to mrzí a nic se nevyřešilo. Domluva jak kdy. Je to těžké, dcerka mě vyloženě zkouší co vydržím. Většinou brečí a brečí až si to vybrečí, protože já už tak pak nevydržím. Což je samozřejmě chyba, ale nevím jak na ní.
U nás také plácnutí neplatí, možná na chvíli a hlavně se tím uleví mě, když ji plácnu v zápalu vzteku, ale pak mě to mrzí a nic se nevyřešilo. Domluva jak kdy. Je to těžké, dcerka mě vyloženě zkouší co vydržím. Většinou brečí a brečí až si to vybrečí, protože já už tak pak nevydržím. Což je samozřejmě chyba, ale nevím jak na ní.