Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kousání nehtů a noční děsy
Ahojky kamarádky,mám další problém, můj tříletý syn si neustále okousává nehty na rukou. Nemáte některá nějaký fígl, jak ho to odnaučit? A ještě jedna věc…má noční děsy…doktor říká, že z toho vyroste, ale já už jsem z toho zoufalá:-( Nevíte někdo, jak na ně? Děkuji za radu.
Dobrý den,mému synovi je 8 let.Od malička trpí na noční děsy.Když jsem si myslela,že už máme konečně klid,tak se opět objevil.V září jsme navštívili psychologa a ten nás poslal na neurologii.Dnes jsem se dozvěděla z EEG,které synovi dělali,že má v sobě tzv.ložisko epilepsie.A ta mu způsobuje noční děsy.Je to pro mě rána. V pondělí jdeme na neurologii.Dostane léky,aby děsy úplně vymizeli a dozvím se ostatní.Když byl syn malí,také jsem to říkala naší dětské lékařce.Odpověd zněla,že to děti mívají a že to přestane.Ale…bohužel Tak nám držte palce
Reaguji na noční děsy,mám tří a půl letého chlapečka,který měl noční děsy a nevěděly jsme absolutně co s tím,nezabíralo nic,pak jsme dostali doporučení na homeopatika,bohužel si ted nemohu vzpomenout na název,ale dětská lékařka určitě bude vědět,protože jich je málo,nevím zda pomohlo homeopatikum či to přešlo samo ale po třetím roce to přešlo,byla to obrovská úleva a co se týče kousání nehtů,spousta dětí si tím projde,můj chlapeček si je taky před rokem kousal,jen jsem mu pořád říkala,že je to ošklivé a že se mu děti budou smát a sám přestal asi po dvou měsících
Naše malá tříletá princezna začala mít asi před rokem sem tam tik v oku (silné mrknutí), ale vždycky to po pár dnech ustalo. Vždycky měla takové červené pod vnějším koutkem oka. Jednou ji očičko i hnisalo a zabraly antibiotika. Pak se ale tik začal objevoval stále častěji a teď už takhle mrká opravdu často. K tomu se přidalo asi před měsícem kousání nehtů…. Už několikrát jsem chtěla zajít k očnímu, ale ona s cizími lidmy nespolupracuje.Úplně si to dokážu představit, zakryje si obličej ručičkama a nikdo s ní nehne ani s použítím nějaké té síly…. Je možné, že je to psychosomatické, jak se většinou všude píše, ale pořádně nevím z čeho. Je to mazlíček a už jako miminko byla vždycky spokojená a klidná….takže netuším, co se děje. Neměl by někdo radu?????
mam uplne stejny problem.dcerce je nyni 5 let.asi ve 2,5 letech mela prvni záchvat v noci.kričela,chytala neco rukama a na me nereagovala,vypadala jako kdyz spi,ale oci mela otevrené.opakovalo se to nekolikrat do mesice.byly jsme u lekare i detske psycholozky,bohuzel nikdo nám nepomohl.ve 3,5 letech dcerka nastoupila do skolky.ve skolce se ji nelibilo a zacala reagovat na stres tim,ze ustavicne mrkala.ze skolky jsem si ji vzala domu a asi 3 mesice nechodila.tik zmizel,bohuzel jsem musela dcerku zacit dávat do skolky,abych mohla do práce a ted momentálne řešíme okusovaní nehtu.dnes jsen v lekarne koupila nejaky lak,ktery by nam snad mohl pomoci,tak uvidím.takže abych to uzavrela tik uz dcerka nema,desy také zmizel,ale žádný lekar nam nepomohl.mam 3 deti,takze by se dalo ríct,ze i nejaké zkusenosti.detem se hodne venuji,snazím se vse resit v klidu a spise domluvou.rekla bych,ze jsme fajn rodina.nevim,proc zrovna nase dcerka ma problemy,je uplne jina,hodne temperamentni a citliva.rekla bych,ze se uz mozna v tehotenstvi nnebylo vse v poradku,rodila jsem nejdrive zadecek a potom nozicky.to je mozna ten problem.budu moc ráda,kdyz mi nekdo poradi,jak dal.alii.
Děsy .. když si tak vzpomenu na svoje dětství, tak jsem je taky někdy měla a bylo to zpravidla ve stresových situaích. Často to byla právě ta televize. Jeden čas jsem dokonce mívala dokola sen o tom, jak jsem v krásné krajině, všude stromy, na které se dalo dobře vylézt, koleje a dřevěný přechod přes ně, po těch kolejích vždycky přišla mumie (přesně taková jako v kačeru Donaldovi, na začátku, když ještě zní znělka před pohádkou, na kačera jsem koukala jako divá) a začala mě pronásledovat, já se schovávala na ty stromy a nakonec jsem se vždycky schovala pod dřevěný přechod přes koleje, mumie urvala kus prkna a mlátila s ním po tom přechodu, až se vždycky promlátila na mojí hlavu, to mě probudilo a neuvěřitelně mě bolela hlava.
Tím chci říct, že i taková na první pohled nevinná pohádka může dost nadělat paseku. Podle mě nemusí jít jen o akční dospěláckej film.
Taky jsem měla strach na podzim kolem chození čertů. To jsem se začala počurávat (samozřejmě jako malá .) ). Taková normální situace .. dítě zlobí, zlobí, zlobí a rodič ztratí kontrolu sám nad sebou a nenapadne ho nic lepšího, než zastrašovat s čertama. U nás to pak vypadalo tak, že jsem večer usínala a pořád mi to nešlo, protože jsem v přechodu mezi usínáním a tvrdým spánkem všude viděla čerta s pytlem, čerta se řetězem, hrozivýho čerta na sto způsobů. Už už jsem spala a zase jsem sebou trhla, protože se vedle postele mihnul čert..
No .. naší malý už byl rok, tak už by Mikuláš přijít moh, ale chci se s ním domluvit, aby nezastrašoval a čerti, aby nedělali nepředvídatelný bububu..
Malej už byl někdy ve školce nebo teprve půjde? Taky se může bát toho, co ho tam čeká. Ví, že někam půjde, ale neví, co si pod tím má představit, třeba ho vidina nových kamarádu spíš děsí, než těší.
Nejlepší by bylo vědět, co se dítěti zdá (ještě se mi jeden čas zdálo, že mě honěj indiáni, to frčel Vinetou, a na konci jsem se schovala do výtahu a ten padal a padal a padal, až jsem se z toho celá zpocená budila, dřív ty výtahy jezdily rychle a cukaly, takže se mi v nich dělalo špatně – taky celkem malej a nevinnej podnět k noční můře). Tříletý dítě je upřímný a určitě se svěří s tím, co ho trápí, a že ho nebudete mučit jako u výslechu, ale všechno v klidu, aby se chtěl sám vypovídat, na to taky přijdete bez psychologa. Třeba ho ve vašich očích trápí blbost, ale ono to bere vážně a trápí ho právě to, že to nikdo jiný nevidí jako on nebo to ani neví, pokud jde právě o ty pohádky. Pohádka má většinou kladňáky a záporňáky a nemusí to být krutě ve stylu Pokemon nebo Tom a Jerry, aby se mohl záporňáka bát.
Všechno to bude jen o komunikaci, zjistit co malýho děsí a vysvětlit mu, co se s ním děje a jak na sobě může sám zapracovat, čeho se nemá bát, protože.. atd. To mu taky ukáže, že proti problému nestojí sám a hned se mu bude líp bojovat.
Já se musím přiznat, taky jsem si kousala nehty, když jsem byla malá. Pak jsem přestala a začalajsem si je vždy kousat v těhotenství, nevím proč, ale asi strachem, nervozitou z porodu. Když jsem si je chtěla nechat narůst, tak jsem si je přelákla a nekousala jsem je. Takže ted mám klid, nejsem těhotná:)
A noční děsy? Tak o těch nic nevím a jsem ráda, po vaších některých zkušenostech 🙁 Malá mi občas ve spánku vyjekne nebo se strachy ocitne u nás, ale to je problém ve sledování nevhodných pořadů. Vždy, když něco sledujem, princezna dojde a má hlad, protože mi jíme, takže jí posadím u sebe, než pojí, ikdyž prd pojí, sleduje televizi:)
Jé, s kousáním nehtů na mě nechoď… UUáá, malá si je začala okusovat někdy snad z jara, přesně nevím. Na dotaz, proč to dělá, jsem se dozvěděla, že se nudí ve školce, když má usnout. Ovšem vypozorovala jsem, že to opravdu dělá, když nemá zaměstnané ruce něčím jiným – u pohádky, před usnutím, v autosedačce apod. Nepomohlo pleskání přes ruky, vysvětlování, že to není hezké – kousala si to totálně – hnus. Jo, v říjnu jí budou 4 roky.
Takže jsem v červnu, když jsme šli na svatbu, zkusila fígl s lakem na nehty – že jí to třeba nebude chutnat, nebo že zafunguje jako holka fintilka a bude to chtít hezké. Moc to nezabralo. Pak jsem jednou v lékárně zahlídla lak na kousání nehtů. Tak jsem tuto drastickou metodu zkusila. Nejdřív to vypadalo neúčinně, každý večer jsem přelákla a čekala, co bude. Nejdřív nic, nehty pořád ohryzané a pak najednou řev z postýlky – mamí, mě pálí v puse! Takže to zabralo. Na dovču (asi po 14 dnech užívání laku) jsme odjížděli se vzorovýma nehtama a zatím se děvčica drží. Snad to zas nezačne v září se školkou…
Ale noční děsy netrpí, takže u ní to asi nebyla spojitost opravdu s ničím jiným, než s tím, že se asi nudila… Nevím. S nočními děsy bych asi jen tak nečekala, jestli to přejde…asi bych to řešila. Musí tím trpět celá rodina…
My noční děsy řešíme homeopatiky. Popsali jsme homeopatovi, jak se syn v noci chová, dal nám kuličky a zabraly okamžitě. Jestli jsem to dobře pochopila, je to reakce na nějaký podnět, který dítě nedokáže zpracovat, uváděl nám třeba sledování nevhodného televizního pořadu. Pokud se ale dítě setká opět s tím podnětem, děsy se vracejí, a pak je třeba užít další dávku.
Takže nevěřím řečím psychologa, že z toho dítě vyroste.
Dadulo,
já trpěla nočními děsy úplně od malička,kam mi paměť sahá. Trvalo to do mých 25 let, kdy jsem se odhodlala navštívit psychologa a psychiatra.
Já bych zašla s malým k dětskému psychologovi.
Co se týká kousání nehtů – já si je kousala od malička, stejně jako sestra. Babička nám obalila prsty v pepři, opakovaně. Sestra během několika dní přestala, já bohužel ne a dodnes mám kolikrát nutkání si nehty okusovat….
Někde jsem četla, že je za tím nějaký psychologický problém, ale už přesně netuším, jak to bylo konkrétněji….
Noční děsy – taky bych si myslela, že to souvisí s psychologickým problémem, spolu s tím okusováním nehtů…..No, já bych asi požádala o pomoc dětského psychologa, zvláště tedy s těmi děsy, pokud je to nějaké časté apod. nemám s tím ale zkušenosti, pouze se tak domnívám….