Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Všichni jsou blázni, jenom já jsem...
Všichni jsou blázni, jenom já jsem “letadlo“. Tak tohle mi celý den běželo hlavou 🙂
Snažím se tomu smát, ale neměla bych, nebo spíš není to k smíchu…pro mne.
Tento den je divný. Dnes byly erupce na sluníčku či co a bouchlo kde co. Abych to osvětlila.
Zhrba na podzim minulého roku jsme se svěřili mím rodičům, že bychom rádi trochu zvelebili jejich chalupu, kam jsme také jezdili. Už jen proto, aby už dál nechátrala a aby se tam dal pohodlně trávit i delší čas. Nebyla pořádná kuchyň, nebyl tam sporák, jen dvouplotýnkáč a průtokáč, aby byla jakš takš ohřátá voda na nádobí. Z trubek navíc skoro neteklo, protože byly ještě z kovu a zarostlé vodním kamenem. Koupelna? Zakousl se do ní zub času:-) Záchod na rozpadnutí, občas neseděl a tak jím teklo. Malá vanička stará třicet let a bojler na dřevo, ve kterém už nešlo nic ohřát, protože byl rozbitý.
Zeptali jsme se tedy, zda bychom nemohli postupně začít s rekonstrukcí. Povolili. Dohodli jsme se že začneme právě kuchyní a koupelnou, kvůli pohodlí, kvůli dcerce. Souhlasili. Od května tedy vehementně rekonstruujeme, samozřejmě na naše náklady. Manžel proboural tři místnosti. Bývalou (nevyužívanou) dílnu, starou koupelnu a kuchyň. Udělal z toho místnosti dvě. Udělal nové rozvody vody a elektřiny. Udělal nádhernou koupelnu se zapuštěným umyvadlem, zbudoval sám sprchový kout, dali jsme nový záchod. V kuchyni vyštukovali udělali nové stropy, obklady, vydláždil podlahu. Jak v koupelně, tak v kuchyni jsme vyměnili stará okna za plastová. Pořídili jsme el. bojler, novou kuch. linku apod.
Můžeme se oba přetrhnout, aby už to bylo dokončené, zbývá už jen maličko.
Rodiče, zejména táta, už před časem začal rýpat, že to trvá, že už by tam chtěl být. Tak manžel vždy když něco dělal, tak to dělal tak, aby chata byla prostě obyvatelná. Stejně tam táta nejezdil. Stále rýpal, že tohle je asi špatně, tamto je špatně. Jednou dokonce na mě vychrlil, jestli náhodou mu nechceme chatu vzít a nastěhovat se tam:-( Na to jsem mu řekla jistě , že ne. Proč bych to taky dělala. Máme úplně nový byt, ve kterém bydlíme něco přes rok. Chatu jsme brali a berem jen jako občasný relax. Jezdíme tam jen jako rodina, nikdy si tam nezveme bandy lidí. Jedinou vyjímkou jsou silvestry, kdy si pozveme hrstku přátel.
A dnes, vlastně počínajíc včerejškem, jsem postřehla nějakou divnou atmosféru ve vzduchu. Večer jsem byla u rodičů, protože jsme zjisitili, že nám ke kuchyni nedali desku a musím to jet zítra zařídit, tak jestli by mi nepohlídali malou, vzhledem k tomu, že jde manžel do práce. No vzduch tam byl, že by se dal krájet. Táta za mnou ani nepřišel, div že mě pozdravil. Tak jsem se zeptala mámy, o co kráčí. Prý je naprášky z chaty, že jsme ho vyhnali!!!!!!!!!!!
Holky, mě málem vypadli oči z důlků. Jak na tohle sakra přišel????? Kruca fuxa, já se celou dobu snažím jim tímto vrátit alespoň větší část toho, co do mne investovali, když jsem to kdysi potřebovala a já jim kradu chatu. Jsem jediná dcera a jsem špatná, protože jim zvelebuji jejich majetek:-( Je mi špatně a tak proto mám pocit, že všichni jsou blázni, jen já jsem letadlo…….
No jo, tak to bude uražená chlapská ješitnost. Někdo dokázal za pár dní to, co on za dlouhá léta ne. Jen prosím tě nevracej klíčky a nepřestávejte na chatu jezdit. Vzájemným pošramoceným vztahům by to fakt nepomohlo. Vím, že je to těžké, ale zkus to brát s humorem. “Já vím tati, že ty bys to udělal líp…“ s úsměvem a pusou.. Co?
Ale píšeš, že už je to lepší, tak ti přeju, aby to tatínkovi vydrželo co nejdýl.
Co se týče babičky, tak naše babi si taky přebere vše, jak se jí to hodí. A to jí je teprve 65. No, když o tom přemýšlím, i můj muž tvrdí, že si vše převrátím.
Holky je možné, že jim někdo našeptával, nejspíš někdo, koho to dráždí. Nicméně včerejší den blbec trval do dnešního brzkého odpoledne. Uhoněná jak čuba jsem dorazila na chalupu s onou deskou, dřezem a mnohými jinými doplňky do kuchyně či koupelny, na které jsem v obchodech narazila. Když jsem to všechno odnosila, tak jsem chvilku poseděla s babčou a její ségrou. Chvíli jsme se bavili o tom, co je ještě potřeba dodělat a pak babča zabodovala.
Už jsem to tu psala, že poslední dobou je problém s jejím zdravíčkem, zejména tím psychickým. Tudíž jsem zvyklá některé výroky přehlížet. Jenže od včerejška toho na mě bylo nějak mnoho, navíc dnešní horký den a moje honička po baumaxu a obi a tak to co začala probírat mi dalo docela ťafku a musela jsem odejít.
Včera když manžel montoval kuchyň, tak babča se s ním bavila přes okno. Manža zavtipkoval o výstavbě chaty před těmi třiceti, čtyřiceti lety a milá babička si to nechala do dneška v hlavě uležet a přebrala si to po svém. Vychrlila na mě v pláči, že jí můj manžel urazil, že co si to dovoluje, že takhle s ní mluvit nebude atd.atd.atd. Bohužel daní ze stařecké demence je představivost a skládání si situací, které nikdy nebyly a nenastaly. Jenže v tu chvíli jsem to prostě nedokázala pobrat, a vše ještě umocněné tím, že si to vůbec nedala vysvětlit. Teta vejrala jen s otevřenou pusou, protože u toho včerejšího vtipkování byla, takže také věděla, jak to bylo. No nic, málem mi z toho fakt švihlo. Nicméně jsem to během odpolka rozchodila. Když jsem vyzvedávala dcerku, tak jsem našim projistotu vysvětlila situaci, aby věděli, do čeho zítra jdou 🙂 Manžu jsem také uvědomila o tom, že bude mít co s babčou vysvětlovat, takže snad jí to do doby, než se znovu uvidíme přejde.
Jinak odpolko, jak jsem byla u našich, tak táta trošku polevil a promluvili jsme si, takže snad už to bude ok. Mluvil už trošánek jinak a i rozumně, takže doufám, že bude už jen lépe. Holky ještě chvíle tlaku a už si budu hledat psychologického mudra 😀
Horempádem, souhlasím s Ivčou a Domčou, také bych to tipovala na nějakého dobrého “kamaráda“…
Horempádem, myslím, že to byl dobrý nápad, takhle rodičům pomoci.
Víš, já si myslím, že třeba jen tatínkovi “něco přelítlo přes nos“ (nechci ho nijak urážet, je to myšleno v dobrém), třeba se do něj rejpnul závistivý soused s tím, že si to děláte pro sebe atd. Možností je dost…Nicméně se domnívám, že ho to přejde. Vztek nebo jak to nazvat vyprchá. Taky jsou to starší lidé, jak by se řeklo, vnímají všechno trochu jinak a stačí nějaká poznámka, myšlená jakkoli (od Vás v dobrém, od někoho jiného ve zléme..)a už uvažují jinak.
Já bych fakt vsadila na nějakého “dobráka souseda“…..
Lussy, jak jsem řekla, chápu vaše názory. Už jsem psala, že ke každému rozhodnutí byli přizváni. To víš, že se najdou rozhodnutí, které se museli zkousnout. Např. stropy, které původně nebylo v plánu předělávat, jenže při bourání se část lamino desek odchlípla a zjistilo se, že prkna pod nimi plesniví, tudíž se musela ztrhnout a dát nová. Oni si ukázali, kde co bude stát a jak to má vypadat. I včera jsem se byla poradit, co se týká kuchyně. Jakou desku vybrat, jaký chtějí dřez, jakou baterii apod. Nikdo nic nedělá bez jejich vědomí.
Spíš bych to řekla takto, pokud už od počátku věděli (resp. táta), že si rekonstrukci nepřeje, tak to měl říci narovinu a ne to hrotit teď, když už je hotovo. Naopak se čertili, že to co jsme pořídili bylo moc drahé, že jsme mohli pořídit něco levnějšího apod. Mamce i babče se výsledek líbí, ale nevím co s tátou.
Dám příklad. Neustále hledá chyby. Tuhle mi volal, jestli takhle náááhodou nezapomněl manža na přívod k pračce, že ho nikde nevidí. Vysvětlila jsem mu, že ví že ho měl udělat a tak tam určo někde je. Zeptala jsem se manžela, a ten mi vysvětlil, kde ho najdu a následně jsem to prezentovala jemu. OK. Ten týden jsme přijeli a bylo nám divné, že je všude na podlaze voda. Manža zjistil, že jak vehementně hledal ten přívod, tak strhnul závit na jednom z rozvodů, vypadlo těsnění a začala utíkat voda. No nic s tím se prostě počítá, že někdo něco udělá a povede to k havárce. Neřekli jsme jim ani popel výčitky, jen jsme je poprosili, aby bez nutnosti do trubek nezasahovali, dokud to nebude hotovo.
Všem (tedy až na tátu) se výsledek líbí a jsou spokojeni. Mrzí mne prostě, že měl upřímně říci dříve, že si rekonstrukci nepřeje a neměl k tomu dávat svolení a ne dělat dusno, až když je skoro hotovo. Kdyby řekl, že nechce na chalupě nic měnit, ať si to uděláme, třeba až tu nebudou, tak bych to brala jako svaté slovo a na nic bych nesahala, to mi věř.
Oni byli ti, kteří nám neustále opakovali, že na chalupu jednou jezdit nebudou a že by bylo škoda , aby se dostala do dezolátního a nepoužitelného stavu.
Ale to už je teď vcelku druhotné. Jedu koupit tu pracovní desku, dřez a baterii, kterou si vybrali, abych své nechtěné dobročinnosti učinila zadost :-)))
Horempádem,
zuzina má stejný tok myšlenek jako já. Hned mě napadlo, jestli to děláte aby se to líbilo Vám nebo jestli tu kuchyň,umyvadlo a podlahy s Vámi vybírali rodiče?
A starší lidé jsou na majetek strašně háklivý, já to teď zažila u manželovi babičky. Chtěli jsme jí vyprat přehoz v obýváku, který 30 let (!!!!!!) neprala, jen ho vyklepávala. Obrečela to chudák, ať jí necháme na pokoji a pereme si potahy doma.
Jooo holky, každá to myslíte s nimi dobře.
Babofko ty Maledivy jsem myslela pro sebe, dcerku a manžu 😀 moji rodiče nejsou cestovní typy a o to bych se ani nesnažila.
Jinak s tou spoluúčastí na rekonstrukci to není tak, že by se nezapojovali. Oni se zapojují a to od začátku. Vždyť je to zatím hlavně jejich chalupa. Oni si ukázali co a kam dát. Co koupit, jak by co mělo vypadat. Kdyby mělo být po mém, tak tam mám třeba rohovou vanu :-DD , ale bezbariérový sprchový kout, ve kterém se na sedátku vysprchuje i moje 80-ti letá babi, je také fajn.
Moje mamka už z žalostného stavu chalupy byla také na prášky, to samé babička to také uvítala. Mamce bylo proti srsti, že se táta lopotí týden např. po zahradě a ani se nevykoupe a tak funkční koupelnu bere jako spásu. Neustále nadávali babičce, že používá věci, které byly v havarijnim stavu. Už je starší a tak aby se mohla umýt, tak občas nevědomky zatopila v chatrném bojleru, který se pak vylil v koupelně. Nebo se jí pošoupl záchod, který pak také vytýkal. Nebylo kde pořádně vařit a ona chudák pekla v takové té přenosné troubě v obýváku, ale neustále se jí vylíval olej z pekáče na koberec atd. atd. atd.
Babča i mamka jsou šťastné, že chata se stává obyvatelnou. Hlavně babča je ráda, že bude moci vše bezpečně používat, aby se nic nestalo.
Táta není manuleně zručný typ. Nikdo mu ale nikdy nebral, když někde na chalupě, byť hodně chatrně něco zplácal. Pomáhal by asi i při rekonstrukci, ale jak on sám řekl, ničemu z toho okolo zedničiny, vody, či elektřiny nerozumí, tak se do ničeho nepouštěl. Navíc mu to nedovoluje ani jeho zdravotní stav. V poslední době, kdykoli přijel na pár dní na chalupu, tak druhý den odjížděl,protože mu buď někde něco spadlo na nohu, nebo sebou říznul na mokré trávě, nebo ho rozbolely zuby…naposledy už přijel s nateklou nohou, do které ho píchla ještě na zahradě vosa.
Takže rekonstrukce nebyl jen náš výmysl, byla to záležitost, kterou si ze začátku přáli všichni. Jen taťka se z tohoto přání v posledním měsíci vymanil a ani si se mnou nechce promluvit, v čem je problém.
Každý z nich bez vyjímky nám rozmluvil koupi pozemku, na kterém bychom si sami zbudovali chajdu. Proč bychom to prý dělali, když máme tak pěknou chalupu , která by potřebovala injekci.
Ptáte se, co bych dělala, kdyby se rozhodli onu chalupu prodat, co jako já a moje peníze. Nejsem hamoun a toto byl dar našim a tudíž se se vším počítá. Moji rodiče jsou ale hooodně konzervatitvní, tedy táta a ten by chalpu nikdy neprodal, i kdyby na chleba nebylo. Ostatně stavěl ji společně se svými rodiči, ještě než se s mamkou vzali.
Děkuji tedy za vaše názory a já budu doufat, že táta najde způsob, jak mi říci, co mu ve skutečnosti vadí, tak aby nastalo zase příměří.
Horempádem,že jsi dost akční jsem psala nejedenkrát:-)
Ale tohle mi připadá také dost:-( když si přečteš co a jak jsi napsala,tak píšeš sama,že to opravujete vlastně pro sebe.Můžu se zeptat jestli obklady,linku,sprchový kout vybírali rodiče nebo ty?Děláš to opravdu nezištně pro své rodiče nebo pro sebe?Také mám nějaké nároky na hygienu právě v souvislosti s dětma,ale co může vyhovovat mě neznamená,že se bude líbit ostatním.A zvláště u starších lidí bych byla v tomto opatrná.Vžij se do jejich kůže,kdyby tímto způsobem ,upravovali“ tvou domácnost.Co byste říkali,kdyby chalupu po opravách chtěli třeba prodat?Chtěla by jsi peníze za práci co tam manžel vložil?
Naši taky bydlí s Babičkou aDědou v 3 generačním domě naši tam makaj uz dva roky a Babička pořád nadává a teta se strejdou sou zadlužený až …..No a nasi to mají podle Babičky nechat tak jak to je .Barák potřebuje střechu ,okna a trochu kultury na zahradě.Dodnes to tam vypadá jak když se choval dobytek .Naši tam bydlí už asi 3rokem ale všechno financovat nemohou .Babička rači cpe do předváděcích akcích za věci které už doma má .No a teta ta rači jede na svojí chatu rači ani nevyléza když je doma .Něco si postaví ale už se oto nestarájí.
Horempádem, taky jsem jedináček a také jezdíme s prckem k našim na chalupu. Je 80 let stará, takže taky žádné zázraky. Včera jsem sekala celý den, že mám dneska mozoly na ruce… 🙂 Pokud je chatička v tak havarijním stavu, že je tam “životu nebezpečno“ (pro dcerku), tak chápu, že jsi navrhla změny. Ale souhlasím s holkama, které přesně vyjádřily to, co já měla na jazyku a snažila se jinými slovy vyjádřit.
Dělej jak myslíš. Možná zas Maledivy jsou druhý extrém. Ale vtáhnout trochu rodiče do debaty o změnách, jestli s nimi takto souhlasí a pokud tatínek je na tom zdravotně dobře, má čas a chuť, může přeci manželovi při práci pomoci. Možná se tím vyřeší jeho mylný dojem, že ho odsouváte a přivlastňujte si jejich majetek…
Každopádně přeju hodně radosti a užitku na všech stranách…
Souhlasím s Frančicí, taky mě hned napadlo, jestli ho to nemrzí, že ho vlastně nepotřebujete, možná se chtěl zapojit aktivněji.
Není na světě člověk ten, co by se zavděčil lidem všem 🙂
Možná jste měli tatínka přizvat na poradu ohledně té rekontrukce. Třeba je mu jen líto, že se ho na nic neptáte a de facto ho k tomu nepotřebujete. Něco podobného jsem zažila u manželových rodičů. Taky bylo všechno “špatně“. Až když je manžel přizval k tomu, aby mu sem tam něco poradili a nebo podrželi bylo vše v naprostém pořádku. Oni se prostě cítili odstrčení a že už je nikdo nepotřebuje a to jim bylo moc líto. Ale dalo mi práci to z nich dostat.
babofko, v určitém smyslu máš pravdu, ono je to dáno i tím, že každá rodina je jiná. Kdyby jsme tu chalupu nevyužívali všichni a bylo to jen a jen jejich vísostné území, pak bych to brala jako jejich byt, do kterého jim taky nezasahuji.
Víš ono to asi začalo tím, když tam začali jezdit sami s dcerkou. To že ji třeba neměli kde umýt, to by mi ani tak nevadilo, ale když si spálila ruku o plotýnkáč, který měli proklatě nízko na provizorním stolku, tak by mne to asi ani nenapadlo.
Protože jsem na volné noze a ráda bych tam trávila víc času spolu s dcerkou, tak jsem myslela, že bychom spojili příjemné s užitečným.
Moji rodiče měli různé plány, ale ty už mají desítky let a nerealizují. Chaloupka chátrá a brzy by sloužila jen jako odkladiště. Bylo mi to líto a říkala jsem si, že to přeci nenecháme spadnout a budeme ji udržovat, třeba právě pro dcerku. Jsem jedináček a tak nejde o to, že bych se následně musela s někým v budoucnu srovnávat, co se týká majetku. Nepřipadalo mi divné postarat se o chatu, aby sloužila i další generaci. Asi jsem prostě divná, když jsem si myslela, že z toho budou mít radost. Udělali jsme to,co si plánovali i oni, předělali jsme to tak, jak to oni měli v plánu.
Nejspíš bude nejlepší toto dokončit a odevzdat klíčky, protože pokud by jsme pokračovali, tak mě nejspíš vydědí. Je mi líto manžela, moc se nadřel, myslel si, že by to mohlo být dočasné útočiště, pokud by člověk chtěl utéci z města, ostatně tak jak tomu bylo doposud, ale nedělá to dobrotu.
Co mě mrzí nejvíc je to, že vše co se mu nelíbí ventiluje všude možně po okolí, ale mě upřímně neřekne nic, takže nemám možnost se o tom s ním pobavit. Je to prostě taková žabomyší válka. No nic, asi jsem místo toho měla vzít svou rodinku na dva týdny na Maledivy :-))))
Horempádem, já nevim, asi jsem ještě divnější letadlo než ty, ale já bych asi nikdy toto svým rodičům nenabídla. Jejich majetek je jejich a já se jim do něj nemontuju… Nehodnotím, jaká mají okna, koupelnu, apod. Nenapadlo by mě jim zgruntu předělávat chatu, byt, auto, nic!!! Dokonce teď přemýšlím, jestli nejsem špatná dcera, když mě něco takového ani nenapadne!
Zkrátka nemyslím tím, že jim nechci dopřát. Ano, chci. Koupím jim kávovar, poukaz na dovolenou, wok, po kterém mamča touží, zkrátka nějakou část, věc, která si myslím, že jim bude sloužit a potěší je, ale do rozsáhlých rekonstrukcí bych se zásadně nepouštěla. Ano, pokud budou sami rekonstruovat, můžu jim na to přispět, můžu jim pomoci, přiložit ruku k dílu, ale rozhodně ne plně financovat a “po svém“…