Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ŠKOLKA
Dobrý den. Mé dceři budou v listopadu 3 roky a v pondělí 7.9.2009 nastoupila poprvé do školky. Vše probíhalo v poklidu než si paní učitelka mou dceru odvedla a zavřela za námi dveře. Paní učitelka nám řekla, že si máme přijít tak za hodinku. Paní učitelku jsme poslechly a za hodinku jsme se (já i manžel) vrátili pro naši dceru. Již při vstupu do budovy jsem slyšela strašný řev a okamžitě poznala, že je to má holčička. Po otevření dveří do třídy nás čekal šok. Dcera stála před dveřma a moc plakala, žádná učitelka si jí nevšímala. Paní učitelka byla velice překvapená, že jsme se tam najednou objevili a její výraz ve tváři se náhle změnil. Byla opět velice milá jako ráno při vítání. Vysvětlila nám, že naše malá začala plakat právě před chvílí. Dcera už vzlykala, takže to musela být pěkná chvilka. Dceru jsme si tedy odvedli domů. Večer měla dcera zvýšenou teplotu. Od jedné maminky jsem se včera dozvěděla, že naše dcera plakala po celou dobu naší nepřítomnosti. Včera už nástup do školky byl mnohem horší. Dcera nechtěla jít do třídy sama a táhla nás za ruku s sebou. Manžel u ní zůstal a postupem času jsme se snažili vzdálit, bohužel to vůbec nešlo. Malá začala dělat strašné scény, nemohla popadnout ani dech jak plakala. Jakmile se k ní přiblížila její paní učitelka, chytla se mně jako klíště, zaryla obličej do ramene a nechtěla se na ni ani očkem mrknout. Když na ni paní učitelka sáhla, dcera okamžitě cukla. Nevím, zda se hned v pondělí něco mezi paní učitelkou a dcerou přihodilo….nevím jak si vysvětlit její chování. Za jinýma učitelkama jde a chytne se jich i za ruku, ale na „svou“ paní učitelku má zřejmě „alergii“. Včera se přihodilo i to, že jí dcera utekla z koupelny a prchala pryč. Po tomto jsme zjistili, že dcera má průjem, ze stresu. Dcera to nese opravdu velmi špatně. Je to vidět na jejím chování, výrazu v obličeji a já jsem moc nešťastná, protože nevím co dál. V noci se mi několikrát vzbudila a moc plakala a křičela, že se bojí a že mám zůstat u ní. Tohle nám nikdy neudělala až teď po nástupu do školky. Když se jí zeptám zda chce jít do školky, jednou řekne že ano, ale s maminkou a pak zase že tam nechce. Přemýšlím, přemýšlím a nevím co dál. Je také možnost, že dcera není na školku ještě připravená? Mám posunout nástup do školky na příští rok? Budu moc ráda, když mi poradíte……já jsem už vážně zoufalá. Chtěla jsem aby si hrála s dětma ve školce, ale zřejmě to nebude tak jednoduché. Dcera je velice živá, temperamentní, má svou hlavu a za každou cenu chce dosáhnout toho svého. Jindy je to naše zlatíčko, moc hodná, doma pomáhá. Má ráda návštěvy a lidi kolem sebe (i bez maminky), nevím co se jí ve školce tak moc nelíbí. Na školku nespěchám, jsem stejně doma, takže mně čas netlačí….jen jsem chtěla aby dcera měla kamarády a hrála si s nimi. Děkuji za každou radu.
Jajuska
Jajusko, je to sice ještě brzy po začátku, ale jestli pozorujete klidnější chování vůči ostatnímu personálu a takové silné reakce jen vůči „její“ paní učitelce, já bych zkusila promluvit s ředitelkou, jak by se dívala na přesun do jiné třídy.
V naší školce právě v prvních 6ti týdnech ještě dochází k dolaďování – některé dítě se občas převede do jiné třídy. I mezi dětmi a učitelkami může vzniknout silná nesympatie, ani se nemuselo nic tak zlého odehrát. Určitě bych ale o celém jejím projevu v chování ve školce promluvila. Některé dítě si opravdu nezvyká lehce a ještě jí nejsou 3 roky, chce to velkou šetrnost a zkusit další možnosti.
Jajusko, vím těžké to je.
Něco podobného jsem zažila, když jsem vyzkoušela pro dcerku soukromé hlídání od jedné vysloužilé paní učitelky ze školky, dcerku si přibrala k dalším dvěma dětem, které hlídala.
Párkrát jsme tam zašly obě, já tam pobyla s ní a pak jsme to zkusili na dvě hodinky o samotě. Jak píšeš ty, byla to tragédie. Paní mi po hodině volala, ať si pro ni přijedu, že celou dobu hystericky pláče. Druhý den už tam nechtěla , pozvracela se mi hned u dveří. S paní jsme se domluvily, že tomu dáme čas. Jenže bylo to jak píšeš, dcerka změnila chování, měla noční můry apod.
Protože v té době už zdatně mluvila, tak jsem se jí ptala, co se jí tam tolik nelíbí, když ostatní děti jsou v pohodě. Tehdy mi řekla, že paní ji pověděla, že jestli nebude hodná, tak dostane na zadek 🙁 a bylo vymalováno. Nejde o to, že bych na dcerku, když je to potřeba nebyla přísnější, ale tohle si pedagog nemůže dovolit. Tudíž jsem to tehdy vzdala.
Teď v září už nastoupila do normální školky. Bála jsem se, aby si nenesla špatnou vzpomínku a neopakovalo se to. Jenže personál je tam úžasný. Pravdou je, že to je maličká školka (státní), kde v celé školce je okolo 30ti dětí všech věkových kategorií, takže je pro kantory jednodušší, aby se dětem plně věnovaly.
Jednoduché to nebylo, ale paní učitelky zvolily zřejmě tu správnou taktiku. První den to dopadlo tak, že jsem tam s ní musela zůstat, nechtěla, abych odešla. S paní ředitelkou jsme se domluvily, aby ji druhý den přivezl tatínek a že si už poradí. Dcerka sice plakala, ale za hodinku mi volala paní ředitelka, že dcerka je vpořádku a že nemáme mít obavy a přijet si pro ní za dvě hodiny.
Druhý den to sice bylo to samé, nicméně už to prý trvalo jen do doby, než se za tatínkem zavřeli dveře. Zase mi po půl hodině volali, že je vše OK.
Třetí den už to bylo bez hysterie a v klidu. Po obědě šla domů.
Nyní už tam dochází vlastně druhým týdnem. Moc se těší a učitelky miluje :-)) Na to jak to vypadalo tragicky na začátku, tak to dopadlo dobře. Bývá tam už i přes polední odpočinek a vyzvedávám jí až když vstanou a nasvačí se.
Ale určitě to není o tom , jí tam nechat jen vyřvat. Paní ředitelka nám říkala, že se jí snažili zabavit, četli si s ní a skládaly stavebnice, nenechali ji sedět a brečet. Tudíž zkuste se domluvit s personálem, že vám zaleží na psychické pohodě dcerky a aby vám popsali, jak k těmto dětem přistupují a co s nimi dělají. Vím, že ve školkách, kde je ve třídě víc jak dvacet dětí a polovina řve, je to těžší, ale jsou to přeci jen děti.
Na naší dcerce je vidět, že tam mají pohodu a moc se jí tam líbí. Dokonce si i vylepšila různé návyky, co se týká režimu, já přeci jen byla v něčem benevolentnější.
Nevzdávejte to a uvidíte, pokud by se s nimi nedalo mluvit, tak to odložte, alespoň na dobu, než to dcerka vstřebá. Vím jak to může být nepříjemné a dítěte je mi pak také líto.
Hodně štěstí