Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Pracovala jsem jen 3 dny
Tak jsem se 2.1.po třech letech vrátila zase do
práce. Filípek šupajdil na celý den do školky.
Každý den pláč a ujišťování, jestli jdeme do
školičky a když jsem mu řekla, že ano, tak zase
třepání bradičky a ujišťování, jestli pro něho
přijdu. Chudáček, ach jo. Tak jsme tak nějak
v nervíkách zvládli tři dny. Ale je to fakt záhul.
Ráno ho dám do školky, když zavírám dveře slyším,
jak pláče a volá maminku. V tu chvíli bych se
nejradši vrátila, ale nejde to, práce čeká,
takže „zapomínám“ na to, že mám syna a utíkám
vstříc pracovním povinnostem. No a odpoledne jdu
pro něj do školky a čekám, co zase bude. Vítá mě
totiž zase pláčem. Snad si brzo zvykneme, oba.
Teď nám docházku do práce přerušila Filípkova
nemoc. Už z pátku na sobotu začal kašlat, v neděli
měl vysoké teploty. Co by se na mateřské dalo řešit
pár dny v klidu, musí se teď řešit s paní
doktorkou a následně paragrafem. Od Filípka jsem
toho bacila chytla i já, takže se teď kurýrujeme
oba. Snad se zadaří a od příští středy půjdu zase
na tři 🙂 dny do práce. A tak pořád dokolečka.
Jak to tady čtu, nejsem v tom sama a ty bacily
jsou pořád zákeřnější. Navíc dětičky po nástupu
do školky chytnou asi kde co. Bohužel. Takže se
musím obrnit trpělivostí a doufat, že zase bude
líp. Přeju všem hodně zdravíčka do nového roku,
mé milé virtuální kamarádky. R.
Renýsku, přeji zdravíčko, ať se z toho brzy vykurýrujete! A malý ať školku dobře zvládá 🙂
Renýsku, přeju hodně štěstí, rychlé zdraví a pěkné návraty do práce i do školky:-)!
Renýsku, jak píšou holky, mrzí mě to hlavně s prďolkou, a taky to „zapomínám, že mám syna“ – ale co se dá dělat. Náš Dájík taky zatím „statečně“ odolává, školku jsme v říjnu odložili na neurčito a každý týden opatrně zkouším, jestli by už nechtěl jít…nechtěl. Tak uvidím zjara. Ale což o to, já jsem ještě doma, u nás to jde. Rozumím ti, je to těžké. Tak se brzy uzdravte a držím palečky, ať si Filípek brzy zvykne! Hodně sil!
Ahoj Renýsku, to je mi líto. O to víc, že vím, že jsi na všechno sama!
Já se starším Šimonkem na začátku zažila to samé-klepání bradičky, smutné oči, pláč. Ale brzy si zvyknul a dnes už se bez „chlapíků“ ve školce neobejde. Dnes ráno si dokonce stěžoval, že už se mu po školce moc stýská a už chce jít za kamarády.Před Vánocema jsme totiž chytili spálovou angínu, a tak musíme být ještě opatrní. Je to záhul pro mně a otrava pro kluky. Ale mají jeden druhého, a tak si hrají aspoň spolu.
A nemoci? Tím si musí projít ve školce úplně každý, začátky jsou fakt drsný….
Tak vám držím palce, ať jste brzy OK!!!
Přeju ti, abyste to zvládli. Náš Vojta mi každé ráno klade kontrolní otázku: Jdeme dneska do školky??? Snažím se co nejoptimističněji: No jasně, za kamarádama a tou paní učitelkou, co jí máš tak rád. Na to je každý den stejná reakce: Ale já nechci do školky, maminko opravdu nechci!!!! Ve finále se mu tam vždycky moc líbí, ale ráno u nás slzičky taky nebývají vyjímkou. Držím palce !!!
Co se týče práce, tak jsem opravdu šťastná, že můžu pracovat sama na sebe. TAkovéhle věci naštěstí nemusím řešit. TAk hodně síly !!!
Renýsku, to je mi líto, teď nemyslím jen tu nemoc, ale i Filipkovo snášení školky. Taky jsem to zažila s nejstarším, já ale mohla školku odložit a Máťa šel až za rok. Vím, že u Tebe to nejde. Snaž se vydržet, Filípkovi vysvětlovat, že na něj čekají kamarádi, že určitě přijdeš a podobně. Ať to brzy zvládne oboje, chorobu i školku. Je to těžké, ale zvykne si.
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.