Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Malá cyklistka
Tak se musím trošku pochlubit, i když v tuto chvíli je to ještě asi hoooodně předčasné, ale nedá mi to.
Vloni jsme začali učit Aničku jezdit na kole, podmínky u baráku ale nejsou nic moc (mírný kopeček), kolo těžké, do toho všudypřítomná dvouletá sestřička, takže z toho nakonec nic nebylo – vydržela jsem vždycky tak dvakrát nahoru a dolů a byla odrovnaná. Na Vánoce přinesl Ježíšek vodící tyč a na jaře jsme začali znovu, ale s tyčí – to byla úleva pro moje záda! Vypravili jsme se i o ulici dál, kde je lepší terén, Majda s náma drandila na tříkolce (pravda, mohutně ječela, ať na ni počkáme – holt kolo je jasi rychlejší…).
Současný stav je takový, že Áňa po rovince i v mírném kopečku zvládá jízdu bez pomoci, v pohodě to ubalancuje. Jen musíme natrénovat nastupování a vystupování.
Na to jsme se vypravily včera odpoledne před barák. Anička je ovšem paličák (a sportovně nadaná po mně), takže projela asi dvakrát nahoru a dolů a konec. Pokrok minimální.
Ovšem pak si kolo vyžádala Majda, která je v tomhle směru Andulčin pravý opak – pořád chtěla jezdit, nezdary ji neodradily. No a vypadá to slibně – ubalancovala už asi tři metry sama – vím, že to není moc, ale kdybyste viděli ten terén, tak o moc víc, kde bych ji mohla pustit, tu není. Pokud budeme dál trénovat (a ona chce!) a vypravíme se někam na rovinku, tak věřím tomu, že kolem třetích narozenin (v polovině srpna) bude Majda jezdit sama na kole. Tak nám držte palce – třeba to pak namotivuje i Aničku 😉
Tak hlásím pokroky – Áňa už je cyklistka!!!! Včera jsme zajeli trénovat na asfaltové hřiště, takže super podmínky – prostor a rovinka. No a Anička se na svůj svátek naučila bezpečně zastavovat a pak i nasedat na kolo. A světe, div se – začalo ji to i bavit, což je to nejpodstatnější. Nakonec už ani nechtěla kolo půjčovat Majdě, takže sháníme po známých malinké kolečko pro Magdičku. Ta taky dělá pokroky, na tom hřišti ujela už docela velký kus bez jakékoli podpory z naší strany. Když budeme pilně trénovat, tak bude jezdit ještě ve 2 letech :-)))
Markittko – zkus pohledat na netu, dej si do vyhledávače “vodící tyč pro dětská kola“, vyjede ti jich hned několik. Tahle tyč se jedním koncem přimontuje ke kolu, na druhém konci má “rukojeť“, za kterou se opravdu pohodlně drží. Nemusíš se hrbit a ani to nestojí člověka moc sil. Vřele doporučuju všem. Kamarádka ji dokonce využije i u kola s postranními kolečky. Když chce dcerka na procházku na kole, tak ji do kopečka může tlačit, sama by to neušlápla.
Ahojky, také se to právě učíme.
Holky, a co je to za tyčku? Já se nedávno dívala na netu na tyč ale tažnou -ta se zahákne za kolo dospělácké, když dítě už nemůže a může se udělat delší výlet, ale to asi nebude ono, že? Je to něco s madlem? A kde se to dá sehnat?
Krásný, jen tak dál. Já jsem té naší princezně taky před pár dny koupila kolo, tak budeme trénovat 🙂
Petro, to je paráda! Máš šikovné holčičky – obě 🙂 Ať se podaří a chce jezdit i ta starší!
Náš Kuba už taky jezdí bez koleček 🙂 Nejdřív se mu nechtělo, tak manžel z malého kola odmontoval šlapky a Kuba měl odrážedlo. A pak to začali zkoušet na velkém kole, jemu to šlo líp, jak už uměl držet rovnováhu a teď jezdí! Od včera i zastavit a sesednout sám a někdy se i sám rozjede.
Petruš, tak to je malá fakt šikulka. Kubík pořád nemůže přijít na to, jak šlapat. Ani na tříkolce mu to moc nejde.
Milá Petro, klidně se chlub, dobře to snáším :-))))
Majdalenka je bezvadná. Je to šikulka šikovná. 🙂 Jako dítě jsem strávila na kole moře času, takže rozumím a chápu.:-)
Aničku si umím dokonale představit – můj Míša taky neměl zájem, když byl takhle malý, tak jsem to nechala být, nepřemlouvala jsem ho, ani nenutila.. vyplatilo se mi to – za pár let to “přišlo“ samo a teď drandí na kole o stošest a baví ho to.:-)))
Takže Majdalence přeji hodně úspěšných jízd,
Aničku bych asi z jízd uvolnila a nechala to rozhodnutí plně na ní – nu a Tobě přeji hodně trpělivosti s oběma.:-)))))
Tak mi už ježdění na kole máme za sebou , synovi je 16 ale vzpomínám si že úplně první kolo dostal od sousedky (za babku) když mu byli 3 , bylo to v zimě a my se těšili jak na jaře kolo odzkoušíme bohužel k tomu nedošlo , někdo nám kolo ze sklepa odcizil ( bydlíme v bytě) no a já jsem potom dlouho na další nedokázala uspořit ale jezdil na koloběžce a kolo mu občas nějaký ten kámoš půjčil , no netrvalo dlouho a kola se dočkal a už jsem ho to nemusela ani učit.Momentálně přemýšlím o koupi kola pro dcerku , mělo by být speciální pro postižené – spíš je to trojkolka ve větším vydání , už jsem se dívala na internet kde se ty kola vyrábí je to firma loped ale je to od nás dost daleko a já bych byla raději kdyby ho sestavili přímo na míru její 13 ale měří pouze 147cm a je hubenější postavy , tak aby to kolo nebylo moc mohutné, ty ceny jsou trochu vyšší , nejlevnější je za 10 tisíc ale dozvěděla jsem se že by jsme na to mohli dostat nějaký ten příspěvek , snad to ještě platí , no uvidím jak to dopadne
Tak my se přidáváme do klubu skorojezdících :o) Jáji budou čtyři v říjnu, jezdí bez koleček, ale musí ještě natrénovat “nástup a výstup“ :o)
Já jsem si taky myslela, že se bude vztekat, že padá, nebo že jí to nejde, ale kupodivu nic.
Aničce držíme palečky, aby se překonala a ono to půjde!
Petro, velká gratulace :)) Majdalenka je šikula 🙂 A ANička to taky zvládne, uvidíš.
Ti naši kluci taky každý jinak – Domča se to naučil po nějaké době – trénovali jsme asi tři týdny. Martínkovi to trvalo o dost déle – on už je taková nátura, nešlo to, tak s tím praštil 🙂 A Dájík – manža před měsícem oddělal kolečka, Dája sedl na kolo, dvakrát to ujel s naší pomocí a napotřetí jel úplně sám – a teď už drandí jak dráček 🙂
Takže vydržte, přijde to! Držím palce 🙂
Piškotko, no celá Áňa. Chudina má nevýhodu v tom, že se v ní ty moje a taťkovi vlastnosti namíchaly dost nešťastně – po mně není z nejšikovnějších, po tatínkovi je vztekloun. Majda měla štěstí a má to naopak – po taťkovi je pohybově nadaná, po mně je kliďas.
Jo, příroda si to zařídila podle sebe. Já si říkám, že by to chtělo holky namixovat, ale kdoví, jaké děti by z nich pak vylezly, co?
Ivčo, máš pravdu, já nechtěla tímhle Aničku zatracovat, jen jsem se zaměřila na to kolo. Když to vezmu z druhé stránky, tak Anička ve dvou letech mluvila stejně, nebo možná i o trošku líp, než Majda teď v těch skoro třech. Prostě každá je úplně jiná, ale obě naše a ani jednu bych neměnila, i když mě občas dokážou neuvěřitelně vytočit.
erčo, tu tyč vřele doporučuju. Měla jsem strach, že si s ní až tak moc nepomůžu, že mě z toho bude pro změnu místo zad bolet ruka, ale ne. Nejsem žádná vazba, ale kolo teď vozím stejně jako kdysi kočárek, dá se to v pohodě jednou rukou uřídit a nikde nic nebolí 😉
Tak naše Lea měla 4 v květnu a na kolo bez těch hrkacích koleček sedne vždy jen ne 100 m, pak ho opře o strom a že budeme jezdit zase příště. No co se dá dělat je menšího vzrůstu a než půjde do školy, tak to snad taky zvládne. o té tyči už jsem taky přemíšlela. Tak holky cyklistům zdar a bolavím zádům taky.
Přeji Majdě, aby se to do těch 3 let naučila a Aničce, aby na to co nejdříve také přišla. Myslím tím, že je to dobrá zábava, někam si vyjet.
Petři, taky aktuální téma:o) vypadá to, že moje Sári taky moc na kolo nebude, v srpnu jí budou 4 roky a moc se k tomu nemá, nechtěla ani vlézt na dřevěné kolo-odrážedlo od syna mé kamarádky. Je všeobecně strašně opatrná a paličatá, běda jak se něco nepovede, znovu už to nezkusí a vzteká se, proč jí to jako nešlo:o) Myslím, že se v ní vidím :o))) Uvidíme, co bude dál:o)
Petro, super, držím palečky. Taky se už těším, až Domča bude jezdit na kole, ale máme problém i s odrážedlem, nechce a nechce jezdit….Tak to bude něco podobného…
No, ono také je každé dítě jiné, jedno to baví nade vše a druhé baví něco jiného. tak třeba Anička zvládá jinou věc lépe a raději než Majda:-)