Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Potřebuju se vypovídat a kdyžtak radu od zkušenějších
Ahoj holky.Sice už sem moc nepřispívám,ale pravidelně čtu.
A došlo i na mě-jsem 4 roky vdaná,s manželem jsme spolu celkově 6,5roku,máme 2 malý děti a v poslední době mi připadá,že každý žijeme úplně někde jinde.
Je všeobecně známo,že je finanční krize,dobrá,manžel se tedy snaží když jim v práci sebrali fůru peněz,máme na krku hypo,půjčku na rekonstrukci bytu,aby peníze vydělal jinde,chodí na melouchy,ale i tak jsem už po několikáté přišla na to,že není zaplaceno to,co zaplaceno má být,v rámci toho,abych nic nevěděla,mě vodí za nos a lže,tyto situace se opakují téměř měsíc co měsíc.Už jsem došla posledně tak daleko,že jsem mu prostě zabavila kartu od účtu (máme každý svůj,jinak bych neměla asi ani na jídlo),klapalo to až doteď,kdy jsem přišla na to,že si ji zase bez mého vědomí vzal zpět.Peníze,co měl našetřené,tak jsou taky v čudu.Neptejte se mě-nevím kde.Je fakt,že jsme jeli na velký nákup,koupili oblečení (po dlouhé době),šli do kina (po hoooodně dlouhé době),ale i tak to není částka,která byla bokem a on mi není schopen vysvětlit,kde ty peníze jsou.Jestli on měl ještě půjčeno od někoho jinýho,to nevím.Nákupy,drogerii a oblečení pro děti platím ze svého rodičáku,takže samy víte,že je těžké z toho vyjít.Jo,občas mi dá peníze na nákup,ale to opravdu bývá málokdy.Já si neustále trhám od huby,aby měli děti,ale on není schopný přestat kouřit.A když chodí na ty melouchy,tak proč by si nekoupil babetu,co měl zamluvenou.Taky se mnou o tom víceméně nemluvil.Fakt mi připadá,že jde náš vztah do háje,je v troskách a já nevím,jak dál,jak to překonat,jak mu dát rázně najevo,dát mu nůž na krk,že jestli se nezmění,prostě to skončí.
Miluju ho,je to můj nebližší člověk,protože rodiče sice mám,ale ty vztahy jsou chladný kvůli dětství.Já díky zkaženýmu dětství lpím na rodině a teď se mi ta moje hroutí a já nevím,co s tím.Lež a nedůvěra se vkrádala pomalu,ale je to tu,mezi námi je díky tomu všemu obrovská propast a já nevím,jak to překonat.Nechci ho ztratit,ale není to prostě člověk,kterýho jsem znala.Já se změnila i on se změnil.Neřekne mi nikdy,co ho trápí a já abych z něj něco dostala,tak musím použít zbraň ve formě slz (ono to není nucený,to plakání,ono to pak jde tak nějak samo,i teď tu bulím jak malá holka).
Kdybyste mi chtěli radit,ať třeba na čas někam odejdu-už předem říkám,že nemám kam a ke komu.Kamarádku pořádnou taky žádnou nemám,takže se není ani komu jinde vypovídat.
Prostě opravdu nevím jak dál :o((((
Leňule, nebudu ti radit. Jen bych ti chtěla vylíčit příběh známé. On začal “zlobit“: sázky, hospoda, kamarádi.. a z toho vznikaly dluhy. Ona na to přišla až ve chvíli, kdy začaly chodit obsílky od exekutora. Zatímco já jí radila okamžitý odchod ze společné domácnosti (bylo tam i násilí a nevěra) – “takový chlap se přece nezmění“, ona bojovala. Procházela mu mobil, prohledávala kapsy – nacházela potvrzení ze zastaváren, výhružné SMS od věřitelů a další. Pak přišla její “akce“. K mé hrůze mu přesměrovala SMS potvrzení k příkazům k úhradě z JEHO účtu na JEJÍ mobil a vzala JEHO dluhy do svých rukou. Čekala jsem velkou “bitku“, křik a možná i odchod k milence. Ale on sklopil uši, podepsal srdceryvné dopisy o odpuštění penále a posečkání se splátkami dluhů, které mu ona sepsala a odeslala na patřičná místa. Dnes je vše zaplacené, jsou bez dluhů a místo, aby na ni zanevřel – jednala s ním přece jako s malým (dle mého pohledu), je jí za všechno vděčný. Ovšem mluvit o tom ho musela donutit.
Je to jen jeden příběh. Vím, že každý vztah funguje jinak. Jen jsem tím chtěla říct, že i přístup, který se nám zdá nepřijatelný, může být ten správný.
Přeju ti moc, aby se vše vyjasnilo a váš vztah byl zase krásný.
Leňule,psala jsi, že vztahy s Tvou rodinou jsou nic moc.A co manželovi rodiče?Jak spolu vycházíte?Nemohli by občas pohlídat Vaše děti?Třeba bys mohla uvařit nějakou mňamku a s manželem při dvou deckách v klidu probrat co Vás oba trápí a jaké máte představy o rozdělení nákladů na bydlení,stravování,hypotéku a ostaní.Držím Ti palce,aby jsi všechny životní nástrahy zdárně překonala.
Pred casem jsem zde “plakala“ podobnym zpusobem. Priznam se, ze nakonec ty slzy v mem pripade snad alespon trochu zabraly a krucek po krucku se snad z toho naseho problemu taky vybabravame. Dostala jsem zde rady, jak na chlapa a mozna i zaberou argumenty typu “jdi detem prikladem“ (myslim aby tatinek sel prikladem detem apod.
S tou zabavenou kartou jsi udelala jiste dobre, ale nezapomen, ze manzel muze jeste vybirat na pobocce….
Drzim palecky st se Vam to podari vyresit… Nevim, jestli mohu radit, ale asi to chce mluvit, mluvit a mluvit a resit, spolecne. Drz se, urcite se to otoci k lepsimu!
leňule, bude se to jen prohlubovat a horšit, pokud si nepromluvíte narovinu. ale když chlap nechce, bude mlčet jak zařezanej. zkus vymyslet fígl jak ho donutit si opravdu vyříkat proč to dělá, co ho trápí, a zkus to bez vyčítání a slz.
pokud to nepůjde, zkus mu normálně natvrdo napsat nutné výdaje které máte (nájem, inkaso, jídlo…). pak jsou dvě “rozumná“ řešení.
1/potom sečti vaše příjmy, a podle poměru příjmů rozdělit i výdaje. takže jemu zbyde víc pokud má větší příjmy, a tobě taky zbyde “pro tebe“.
2/příjmy sečtěte dohromady, odečtěte nutné výdaje, a zbytek se mezi vás rozdělí.
pokud se mu to nebude líbit, aspoň na papíře pěkně uvidí, jakou spotřebu má on a co si můžeš dovolit ty a děti.
holky k tomu napsaly už plno hezkých věcí a já nic víc nevymyslím, jen vím, že mě by nevyhovovalo mít dva )čty jet si každý na sebe, takhle to fungovalo u mých rodičů mamka nás živila a tatka si kupoval tak proto je to můj odstrašující přístup a penízky jdou na jednu hromádku a z toho se hospodaří, je to o lidech a i si myslím, že když si něco chce většího koupit tak je to o povídání, osobně si nekoupím ulítle drahou věc ani partner bez toho aby jsme si řekli nebo řešeli společeně, je to dohoda a klape to…. píšeš, že je toho u vás víc, podle mě najdi vhodnou chvíli, rozdělej vínko a vylej si mu srdíčko tak jak tady nám o všem at ví čím si procházíš a co musíte řešit, řekni mu i o tom jak nechceš skončit rozvodem, ale pokud se nebudou problémy řešit tak se kupí, vztahy se mění a dobře to neskončí….myslím na tebe at to dobře dopadne, musí být ochotný poslouchat a řešit s tebou, sama to nevyřešíš…….
Radko,já mám k jeho účtu přístup tím způsobem,že můžu koukat na jeho účet,protože znám heslo k jeho inetbankovnictví.To samé má on k mému.Jinak transakce jako takové nemůže dělat s tím druhým účtem ani jeden,protože to jde potom přes telefonní číslo.ASi jsem to špatně napsala.
A to s tou kartou,není to tak,že bych mu ji vzala.Ale po minulé aféře jsme se dohodli,že mi ji dá-nebo spíše,nebude ji mít u sebe a nechá ji doma,aby ho nelákalo z karty vybírat,když na účtě peníze být musí.
A jeho sebevědomí-nevím,jestli on si utrácením musí dokazovat,že na to má-z melouchů si vydělá celkem dost peněz a když něco chce,tak si to stejně stůj co stůj koupí,kdežto já se svým rodičákem,který mi sotva stačí na jídlo na celý měsíc,drogerii,platím z toho taky část výdajů (net,paušál na mobil),kroužky dětem (plavání),výlety,takže já si opravdu nic navíc nekoupím.
Padmé,napsala jsi to moc hezky,ono si tím projde každý vztah,jenom mě momentálně připadá,že se v tom plácáme už moc dlouho,je to začarovaný kruh a prostě nikdo neví,jak z toho ven.Pořád věřím,že to ustojíme,jen prostě já už ztratila důvěru,snažím se opět věřit,ale manžel mě bohužel vždycky přesvědčí o tom,že věřit se moc nedá.
lenko, myslíš, že je v pořádku, když ty máš přístup na jeho účet a bereš mu kartu (to je mimochodem v dnešní době trestný čin) a on na tvůj ne? necítí se třeba blbě právě proto a nedokazuje si utrácením, že na to má? není za vším jeho malé sebevědomí (nespíš s ním, schováváš mu kartu, máš přístup k jeho penězům a on k tvým ne, pořád z něho taháš co mu je, vymáháš si něco pláčem – to vše musí být pro chlapa hodně ponižující). zkus se ho na rovinu zeptat, co mu vadí a proč to dělá.
Leňule, jsi dobrá, že uznáš i své slabší stránky, to hodnotím velmi kladně a stejně kladně hodnotím, že to nechceš vzdát a raději bys to nějak vyřešila.
Víš, z mého úhlu pohledu jste spolu opravdu dost krátce a spousta věcí se při dobré vůli dá vyřešit, někdy je ten kompromis větší z jedné strany a někdy zase z druhé. Máš toho na srdíčku hodně a je dobře, že jsi to “vypustila“ ven. Ono se tím člověku aspoň malilinko uleví. Leňule, potíže, které řešíš, už má většina z nás za sebou – finanční problémy, minimum společně stráveného času atd.atd. Projde tím asi každé manželství. Není nebe bez mráčku. Je jen na nás, jak to ustojíme.
Nemohu Ti říkat, co máš nebo nemáš dělat, to nejde, jsi dospělá žena a rozhodnutí je na Tobě.
Asi bych nejdřív zvolila rozhovor – o penězích – pokusila bych se o klidný rozhovor nebo možná spíš domluvu adresovanou tvému muži.
Jestli mohu, jednu radu bych Ti přece jen napsala: “Nehledej rozdíly mezi Vámi, zkus najít to, co máte společné, proč jste spolu a toho se drž.“
Myslím si, že když zaujmeš negativní postoj, nic pozitivního z toho nevzejde.
🙂 Hlavu vzhůru. 🙂
Zkus zachránit, co se dá.
Stojí to za to. :-)))
Holky,strašně moc děkuju za vaše reakce-člověku to pomůže už tím,že si tak nějak utřídí názory.
Ono je to tak,že vzhledem k finančí krizi má manžel teď výplatu menší,než jsou výdaje na bydlení atd.Tak proto chodí na melouchy,aby na účet dodal zbytek peněz,aby včas odcházely platby.To je jeho jediný úkol.Máme každý svůj účet a nechci mít společný už z toho důvodu,když vidím,jak on je nezodpovědnej.Takhle mám jistotu alespoň nějaký částky.K jeho účtu mám přístup,takže vidím,kdy on vybere peníze,jestli tam je dostatek atd.Moje chyba teď byla v tom,že jsem měla jiné starosti (vrhla jsem se na správcování našeho domu,takže zajišťuju jiné věci,účtuju atd.)a tak jsem věřila jeho řečem,že všechno je v pořádku,včas odchází a na účet se nekoukla.Dneska jsem to udělala a nestačila se divit.
Ono další věc,proč náš vztah krachuje je,že teď chodí na melouchy o víkendu,v týdnu do práce,takže s námi opravdu tráví absolutní minimum času,já bych to tolerovala,kdyby přeci jenom někde byl vidět výsledek,ale není.Takže nejenom nejsou peníze,ale nejsme spolu ani jako rodina a navíc já si absolutně nepřipadám jako ŽENA (nebo jak to napsat),protože už když to tak napíšu,ani spolu téměř nespíme,jak je pořád pryč,když už on by chtěl,tak já se neumím jen tak přepnout,abysme si udělali dobře nějakou rychlovkou.
Prostě toho je momentálně víc a hromadí se to a hromadí.
Je pravda,že on je v tomhle jak malý kluk-je nezodpovědnej,vyznává totiž heslo-peníze budou a my nebudem.Já jsem zase moc spořivá a šetřivá (ale to mě naučil právě život).Takže i tady je problém.
A nechci dopadnout jako páry v okolí-rozvody a rozchody tu rostou jak houby po dešti.Pořád doufám,že se z toho špatnýho snu (který trvá cca rok od narození nejmladšího,kdy tak nějak nám život začal připravovat samý jobovky)probudím,ale nějak už to trvá moc dlouho.
Dřív jsem byla usměvavej člověk,pohodářka a v poslední době se ze mě stal uzlíček nervů,protivka :o(
Leni, ani nevíš, jak tě chápu, z velké části se to podobá mému životu. Já teď můžu spoléhat už jen na sebe, rodiče tu nejsou, přítel je fuč, alespoň docela vydělávám, takže mě zatím nevytrhne ani jeho neposílání alimentů. Leni, budeš muset si s ním sednout a říct mu to, ptej se na všechno, jestli tě miluje jako ty jeho, půjde s pravdou ven. Budete si to muset vyříkat, jiné východisko nevidím, když už je ve vztahu i lež, to je špatné… znám to důvěrně:o((( Holčinko, víc ti poradit ani nejde, budu na tebe moc myslet, takových je nás poslední dobou nějak víc:o((( buď statečná a kdybys něco potřebovala, napiš!!!
Leni, to je moc smutné, co prožíváš 🙁 Napsala jsi jednu hezkou větu a to, že ho miluješ. To ti dává určitě tu sílu pořád jěště situaci řešit. Tvůj manžel tě za zády podvádí tím, že si vzal platební kartu, lže ti, koupí si, když jste s penězmi na šíru, babetu, o kouření bych si iluze nedělala..je hrozné, když ti tvůj nejbližšší člověk tak ubližuje. Kor, když nemáš zrovna růžové vztahy se svou rodinou. Věř mi, já vím, o čem píšeš 🙁
Peníze jsou jablkem sváru snad v každé rodině. Z rodičáku se horko těžko pořizují veškeré nutnosti pro 4 lidi, to moc dobře znám. Nechápu, proč se tvůj manžel začal tak nezodpovědně chovat vůči své rodině. Můj chlap mi také neřekne, že ho něco trápí, povídání o něm je kapitola sama o sobě, ale asi proto, že bych nechtěla zůstat sama, tak raděj přivřu oko, i když mě to bolí. Promiň, já vůl ti ani neradím, spíše jsem shrnula tvůj příběh 🙁 Z tvé strany tam city jsou, otázka je, jak to cítí on. Nezalekl se třeba, že najednou rodinný rozpočet neutáhne a trápí ho to? Já vím, on ti to nepoví..ale jakmile začne chlap lhát své vlastní ženě, nic ho nezastaví..já bych naopak na ultimátu trvala..
Ahoj Leni, tohle je vždy těžké. Dokážu pochopit, čím procházíš. Taky jsme před dvěma lety procházeli hlubokou krizí, co se týká financí. Jenže tehdy jsme to měli jinak. Vždy rozpočet byl společnou záležitostí. Tj. jak moje příjmy, tak i manželovy chodily na společný účet. Tudíž hospodařilo se z jedné hromádky. Já vím, že mnoho rodin to má nastaveno různě. Někdo má dva účty někdo jeden. V jedné rodině drží kasu muž, v druhé žena.
Co jsem stačila vypozorovat u nás i u jiných, tak opravdu nejlepší je, když se penízky sypou na jednu hromádku. Počká se, až se vše zaplatí a ze zbytku se dle dohody žije.
Co tedy poradit. Jak píšou holky výše, neznám tebe, ani manžela a nechci dělat rychlé závěry. Takže jen všeobecně. Pokud v manželství jsou děti připadá mi přirozené, aby byl rozpočet veřejnou záležitostí pro oba manžele. Tudíž být tebou, tak si s manželem sednu a vysvětlím mu katastrofální stav. Na ty slzy bych se asi vykašlala a vzala bych to trošičku tvrději 🙂
Pokud jsou vážné finanční závazky, tak bych se ho ptala, zda si uvědomuje, do jakých potíží by mohl rodinu dostat. Není možné, aby jsi to táhla jen z rodičovského příspěvku, pokud on je schopen vydělat maloučko víc a rozpočtu by to pomohlo. Neříkám , já jsem manžovi taky toho času tolerovala, když z melouchů se něčím odměnil, ale zase bylo to po dohodě.
Lidé se mění, to vím, taky jsem s manželem už 13 let, ale důležité je aby jsme se dokázali pochopit.
Odcházet myslím zatím není potřeba, ale zkus si připravit rozumné a věcné argumentace, proč by ti měl začít svěřovat, kam plují prašule. Holt su budeš muset zahrát na Colomba. Oťukej jeho přátele, podívej se do výpisů, snad něco vydedukuješ. Stůj si za tím, že závazky musí být uhrazeny a musí přispět na domácnost a děti, zbytek už je na něm, jste přeci rodinka.
Tak uvidíš, hlavně přeji hodně štěstí při řešení tohodle problému a pak dej vědět.
Leňule, moc mě mrzí, co prožíváš, umím si představit, jak Tě to trápí, moc ráda bych ti pomohla nebo poradila, ale je to obtížné – neznám osobně ani Tebe, ani Tvého muže.
Pokud si sám neuvědomuje, že je na něm závislých ještě několik dalších lidí, budeš mu to muset říct. A asi bys to měla vyslovit důrazně, tím nemám na mysli křičení, spíš mám na mysli vážný tón, co “řeže“ vzduch.
Leňule, někteří mužský jsou jako přerostlé děti a je potřeba, aby na ně jejich ženy dohlížely (ve smyslu kontrolovaly). Pokud je Tvůj muž takový, asi by bylo dobré, kdybys vypočítala částku, kterou měsíčně potřebuješ a tu mu prostě “vzala“ – já vím, zní to divně, ale on prostě nemůže šidit děti.
No a samozřejmě si musíte promluvit, asi bys mu měla říct, co cítíš, že se Ti to nelíbí a že jsi nešťastná. Asi bys mu měla říct, že potřebuješ, aby byl zodpovědnější.
A co se týče těch ultimát – jestli se nezmění, tak to skončí – já osobně ultimáta nepoužívám. Nepovažuji je za dobré. Sama to nemám ráda. Znám lidi, na které to působí úplně opačně než by sis přála nebo chtěla.
Každopádně Ti přeji hodně hodně štěstí. 🙂
A dej vědět, jak se věci mají.
Leni, je mi líto, čím procházíš. Asi budeš muset na manžela uhodit a vše mu říct tak, jak jsi to tady napsala. Buď bude líp nebo ne. Upřímně, já myslím, že pokud se změní, tak jen na chvíli a pak se vše vrátí do starých kolejí (vlastní zkušenost). Ale neházej flintu do žita!