Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pouštíte starší sednout?
Ahoj a dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda své děti učíte, aby pouštěli starší lidi sednout. Dnes jsem byla se synem u zubaře, čekárna plná (všichni přítomní seděli) a přišla další pacientka – starší paní (cca 60-65 let). Kývla jsem na syna, naklonil se ke mě, tak jsem mu zašeptala, ať vstane a pustí paní sednout. Ihned vstal a postavil se za mě. JENŽE ta paní si nesedla, tvrdila, že může stát a vrchol byl, když mému synovi řekla, ať si klidně sedne.
No, přiznám se, že se mi to od té paní nelíbilo – za jedno mi přijde hloupý, aby dítě v přítomnosti starší ženy sedělo, za další mi přijde hloupý, když jí dítě uvolní místo a ona si nesedne – tak on to příště vyhodnotí (sám pro sebe) a nebude se ani zvedat…. ach jo… Tak by mě zajímalo, jak to děláte vy?
Ahoj Heloušku, pořád se chystám ti napsat :-)), ale vždycky musím odběhnout :-))) Zarazilo mě, že paní, kterou jste chtěli pustit, si sedla potom místo pána, který už byl na řadě 🙁 To jsem ale nepochopila. Možná paní chtěla, aby tvůj synek seděl, ale jak potom máme učit děti pustit starší sednout, když nabízené místo odmítnou?? Jak si to v těch dětských hlavinkách srovnají? Pak už je jen na tobě, jak to malému vysvětlíš…
Ájíku, to je síla, když babičky raděj posadí své vnouče, to jsem jěště neviděla, ale běžně vidím, že dnešní děti NEPUSTÍ staršího sednout, i kdyby viděly, že se nad nimi člověk “kymácí“. To je fakt hrozné. Těhotnou maminku taky, mě se nestalo, že by mě někdo pustil sednout, nekecám, nikdy! Já stála v kloubu a jěště na mě lidi hleděli, jaký že mám veliký pupík :-)) Když jěště víc odbočím, ani s kočárkama nás lidi nevidí 🙁
Ahoj Heloušku, pořád se chystám ti napsat :-)), ale vždycky musím odběhnout :-))) Zarazilo mě, že paní, kterou jste chtěli pustit, si sedla potom místo pána, který už byl na řadě 🙁 To jsem ale nepochopila. Možná paní chtěla, aby tvůj synek seděl, ale jak potom máme učit děti pustit starší sednout, když nabízené místo odmítnou?? Jak si to v těch dětských hlavinkách srovnají? Pak už je jen na tobě, jak to malému vysvětlíš…
Ájíku, to je síla, když babičky raděj posadí své vnouče, to jsem jěště neviděla, ale běžně vidím, že dnešní děti NEPUSTÍ staršího sednout, i kdyby viděly, že se nad nimi člověk “kymácí“. To je fakt hrozné. Těhotnou maminku taky, mě se nestalo, že by mě někdo pustil sednout, nekecám, nikdy! Já stála v kloubu a jěště na mě lidi hleděli, jaký že mám veliký pupík :-)) Když jěště víc odbočím, ani s kočárkama nás lidi nevidí 🙁
Aha – no tak to už je jiná…. třeba je to ta babička, co v autobuse posadí na uvolněné místo své vnouče 🙁 – což zas trochu vadí mně, když pustím starší paní sednout a ona tam místo sebe posadí třeba sedmileté dítě, které už by mohlo stát… 🙁
Babofko, to víš, že ano.
Byli jsme třetí na řadě, paní přišla jako čtvrtá.
Ájíku, víš, já to myslela tak, že když bude někde beze mě, tak si na to třeba vzpomene a řekne si: stejně to nemá cenu… Já už si s tím hlavu nedělám, jen mi to v tu chvíli přišlo hloupý…
Kuře, já ho to taky budu učit dál, protože to považuju za základní zdvořilost. Ale tak nějak bych k tomu potřebovala tu druhou stranu – tu odezvu.
Jen pro informaci – pán, co byl před námi, šel dovnitř (k zubaři) a paní si sedla na “jeho“ místo. 🙁
🙂 Heloušku, tak to zatím neřeším 🙂 Majda má 3 a spíš pouštějí sednout nás :-)) ikdyž už jsem párkrát jela v tramvaji s Majdou v náručí 🙁
Ale určitě jí to budu učit, protože jsem skoro vždycky jediná, kdo se zvedá, aby pustil staršího si sednout 🙁
A že odmítla..? Její problém… určitě to synáček nevezme, že se příště nepostaví, neboj…. Když mu to vysvětlíš, že paní třeba nechtěla si sednout nebo kvůli nohám radši zůstala stát apod., tak to pochopí a nějak ho to nezmate 🙂
Heloušku, nevím, já bych si s tím hlavu nedělala. Taky své děti nabádám, aby pouštěli starší lidi sednout. Učím je to odmala – v autobuse, u doktora… nicméně pochopím, pokud někdo místo odmítne. Často je to třeba i proto, že ti lidé mají potíže s páteří a je pro ně pohodlnější stání, co víš, třeba ta paní předtím dlouho někde seděla… důležité je, aby to měly děti zafixované. PAk je vcelku jedno, jestli dotyčný místo přijme nebo ne, hlavní je, aby slušně poděkoval.
Takže to stále synovi opakuj – neboj, bude to vědět 🙂 A problém s tím, že pustí někoho sednout a on to nepřijme jistě mít nebude 🙂
Hm, Heloušku, a zareagovala jsi nějak? Vyzvala jsi ji taky, ať si sedne, že vy už třeba budete na řadě nebo tak něco?