Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Režim dne
Zajímalo by mě, kolik času věnujete dětem. Jak u vás probíhá všední den. Já kolikrát nestíhám (vařit, uklízet, prát) pak mám ale zase pocit, že se málo dětem věnuji. Tak si s nima jdu hrát a pak jsem zase večer nervozní, že nemám nic hotovo a naháním to do noci. Mám dvě holky 3 a 6 let. Každá si chce již hrát jinak. Já nevím jak ten čas mezi ně rozdělit. Starší se chce třeba učit psát, to u ní musím sedět. Mladší zase křicí ať si jdu hrát s miminkem. Připadám si kolikrát jak neschopná. Nevím jak to vše skloubit dohromady.A nejhorší je, že se holky neustále hádají, provokují se. Malá ještě mluví někdy nesrozumitelně, starší jí pořád okřikuje , schválně dělá, že ji nerozumí, mladší samozřejmě se rozčílí a křičí. A tak je to se vším. Snad se to věkem upraví, i když někdo mě varuje, ať se připravím na horší……
Dítě máme zatím jedno, ale když je klid a chce si hrát, skoro vždycky jdu. Výjimkou je doba, kdy mi bublá na vařiči oběd, zbytek ale odkládám bez výčitek. Velkou výhodou je pro mě myčka, značná část nepořádku se v ní schová.
Když po poledni zjišťuju, že jsem malému moc nevěnovala, snažím se to hned napravit. Je na něm dost jasně vidět, kolik jsem mu v poslední době dala.
A co se týče toho, že se děti později přestanou hádat: mám dvě sestry a mydlily jsme se pěkně až do puberty. Ale přitom mezi námi vždycky byl dobrý vztah. Nejlepší bylo, když nás naši nechali vyřídit si to mezi sebou.
Nečekejte na nějakou extra příležitost, aby jste se dětem mohla věnovat, pak to tak dopadne, že je pro děti málo času.
Provozní bordel mě absolutně netankuje, prostě se v tom domě žije, takže to jde vidět. Letitá špína je něco jiného…to zas nemusím…
Na návštěvy, kde mi rvou hrnek od kávy z ruky, aby jej mohli okamžitě umýt – tam nechodím, milejší je mi prostředí, ze kterého sálá ta pohoda a já nemusím lítat za děckem, aby někde něco nevzalo, nerozházelo,…
Chce to jen změnit pohled na věc, nebuďte otrokem domácnosti a udělejte si čas na sebe a na děti.
Já to řeším tak: Práce není zajíc a tak neuteče. I když je pravda, že se sama také neudělá. Když byli starší děti ve věku, jak máš ty. Tak jsem se jim také věnovala. Naučila jsem je, že každá má nárok na maminku pro sebe. Ze začátku to skřípalo, ale pak se to zaběhlo. Doba, kdy jsme se ze starší učili do školy. Mladší si zatím hrála. Pak jsem si hrála nebo mazlila s mladší. A nakonec jsme si třeba večer před spaním hráli společně.
A nějaký ten prach na skříni jsem neřešila. A když už to moc křičelo, tak jsme to vzali formou hry a děti mi pomohli. Každá dostala malý hadřík a utírali tak kam dosáhli. A já lozila po výškách. A úklid byl vždy hotový.
A s nejmenší si hraji dopoledne. Polévku vařím vždy na dva dny a druhé udělám v době spánku malé a stíhám i nějaký ten úklid při tom.
A pokud se to návštěvě nelíbí, tak si může vzít hadr do ruky a uklidit. Pro mne je přednější rodina a přehnaná čistota škodí. Jak tak čtu, vypadá to, že doma máme nepořádek. To ne. Navařeno a uklizeno je vždy. Jen to nepřeháním. Každý den uklidím něco a maximálně dvě hodiny denně.