Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Strach z plavání
Dobrý den. Mám problém se synem. Chodí do 2. třídy a začal jezdit na plavecký výcvik. Ač se mnou a manželem do bazénu chodí, plavat neumí a bojí se potápět. Byl tam 3x a má z toho šílený strach, prý je nutí skákat a potápět se. Když jsem to konzultovala s tř. učitelkou, vysvětlovala mi, že je učí překonat strach z vody, že je vše v pořádku, že to tak funguje. Jenže po každém dalším plavání se jeho strach jen stupňuje. Usíná po desáté hodině a v noci se budí, prý se mu zdá, že se topí. Když jsem volala do školy, s tím, že s plaváním končíme, pí. učitelka se do mě pustila, s tím, že mu ustupuji a syn si vymýšlí a všechno zveličuje. A aby toho nebylo málo, rozebírala to s dětmi ve třídě a udělala z něj před spolužáky (slušně řečeno) neschopného troubu. Zítra mají další plavání, syna jsem ukecala, aby to ještě zkusil a už se hrozím, co bude v noci. Mohu Vás ujistit, že synovi jen tak s něčím neustupujeme a ani on na to není zvyklý. Fakt teď nevím, jak se mám zachovat. Na jednu stranu se bojím, aby se nezačal bát vody úplně a nebyl z něj doživotní neplavec a na druhou si říkám, že učitelka má snad více zkušeností. Budu vděčná, za každý názor a předem za něj děkuji.
Brmbulko,
vyrozuměla jsem ze psaní Žíži, že jim (synovi a jí jako mamince) vadí, že o tom učitelka mluví s dětmi ve třídě, syna tím vlastně shazuje a před dětmi z něho dělá „troubu“. Reagovala jsem na to tím, že jsem napsala, co bych udělala já – zašla bych za učitelkou a řekla jí, že si nepřeji, aby tu situaci rozebírala s dětmi.
Žížo, včera jsem reagovala trochu víc emocionálně než rozumově – mně tyhle věci dost vadí – jsem přesvědčená o tom, že dítě se může naučit plavat naprosto „bezbolestně“ a s lehkostí. Ta forma výuky, kterou popisuješ, se mi nelíbí a mně by nevyhovovala. Já bych svého syna bránila, z takovéhle „výuky“ bych ho stáhla – jak píše Brmbulka – vyjednala bych si na zdr. středisku „papír“ (potvrzení, že je pro něj plavání ze zdravotních důvodů nevhodné).
Přeji hodně štěstí.
Moje dcera (nyní 6let) vodu od malička milovala. Loni jsem jí naučila plavat, nebála se ani v hloubce. Aby si „vylepšila“ styl, přihlásila jsem jí letos do kurzu – chodí plavat se školkou. Na první plavání se těšila, teď už tam chodí nerada, protože je údajně nutí na povel se potápět. Dcera normálně skáče do vody a s potopenou hlavou problém nemá, ale potopit se na povel jí vadí. Neumím si představit, jak to prožívají děti, které se vody bojí nebo jim vadí hlava pod vodou. Před týdnem jsem s dcerou byla v bazénu a byla jsem v šoku – styl si spíš zhoršila a bojí se v hloubce. Takže jsem jí nasadila opět korky, aby se nebála a začínáme společně znovu tam, kde jsme byly zhruba před dvěma lety.
Žížo, držím palce, ale syna bych z plavání hned odhlásila…plavat ho můžeš naučit sama nebo si zaplatit nějakého opravdu odborníka s individuálním přístupem k synovi. Tyhle sadisti z hromadných kurzů nadělají většinou víc škody než užitku.
Rozhodně nenutit!!! Mě můj táta s úmyslem naučit se plavat házel nečekaně do hluboké vody a já jsem se potom hodně dlouho bála k vodě jen přiblížit…. naučila jsem se pak plavat až v 10letech na školním plaveckém výcviku.
Tak já mám z podobných metod výuky (asi) doživotní odpor k vodě a už asi navždy zůstanu neplavcem. Do dneška si s hrůzou vzpomínám, jak mne, totálního neplavce, ve 4. třídě na kurzu instruktorka donutila hupnout do vody na hloubce. A pak se jen dívala, jak lokám vodu a skočila pro mě až když jsem vypila půlku bazénu a byla zpola utopená. Takovýhle metody jsou fakt na houby.
Katka
Vím, jaké to je….vyridte synovi osvobození u obvodní lékařky..přece si jej nenecháte zničit psychicky kvůli par hodinam plavani…tusim 14….vysvetlete obvodni lekarce o co jde…..a proste bude klaifikovan v TV jen za zbytek a z plavani bude osvobozen
Padme….vyrizovat pres ucitelku nema moc cenu..plavani je dano osnovami a pro druhy rocnik je povinne….
Vůbec se mu nedivím, že má strach při takovýchto metodách. TO není výchovné, není to pedagogické a už vůbec to není lidské. Tímto způsobem se plavání „vyučovalo“ před třiceti lety – ani to nemůžu dál komentovat, jaký mám z toho špatný pocit…
Podle mého názoru zcela jednoznačně: braňte syna. Potřebuje Vás a vaši pomoc.
Vyřídila bych to s učitelkou mezi čtyřma očima a důrazně bych ji požádala, aby o tom nemluvila s ostatními žáky, že si to nepřeji.
Každopádně přeji hodně štěstí a pevné nervy.
Dobrý den. Mám problém se synem. Chodí do 2. třídy a začal jezdit na plavecký výcvik. Ač se mnou a manželem do bazénu chodí, plavat neumí a bojí se potápět. Byl tam 3x a má z toho šílený strach, prý je nutí skákat a potápět se. Když jsem to konzultovala s tř. učitelkou, vysvětlovala mi, že je učí překonat strach z vody, že je vše v pořádku, že to tak funguje. Jenže po každém dalším plavání se jeho strach jen stupňuje. Usíná po desáté hodině a v noci se budí, prý se mu zdá, že se topí. Když jsem volala do školy, s tím, že s plaváním končíme, pí. učitelka se do mě pustila, s tím, že mu ustupuji a syn si vymýšlí a všechno zveličuje. A aby toho nebylo málo, rozebírala to s dětmi ve třídě a udělala z něj před spolužáky (slušně řečeno) neschopného troubu. Zítra mají další plavání, syna jsem ukecala, aby to ještě zkusil a už se hrozím, co bude v noci. Mohu Vás ujistit, že synovi jen tak s něčím neustupujeme a ani on na to není zvyklý. Fakt teď nevím, jak se mám zachovat. Na jednu stranu se bojím, aby se nezačal bát vody úplně a nebyl z něj doživotní neplavec a na druhou si říkám, že učitelka má snad více zkušeností. Budu vděčná, za každý názor a předem za něj děkuji.