Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mám na vás dotaz
Já mám syna je mu skoro 3,5 roku a za tím moc nemluví říka teda tato to i skloňuje ale jinak moc mu to nejde ještě dělá zvuky zvířátek rozumí všemu ale nechce mluvit a když příjde někam do cizího prostředí tak už vůbec nechce nic říkat. Ale v autě třeba si i zpívá ale není mu rozumět co si zpívá. Hodně si s ním povídám a prohlížíme nějaké obrázkové knížky ale číst pohádky nechce.A když půjdem k doktorovy tak je hrozně vystresovanej a nesoustředí se a ani nechcese ani u pani doktorky vážit. Nikdy nic špatnýho z doktorama neprožil ale jak vlezem do nějaké čekárny tak začně hrozně řvát já abych pravdu řekla tak mám uplně osipky když mám jít s ním k lékaři. Děkuji moc za odpovědˇ.Řeřichová
Řeřichová
Dobrý den. Je možné, že se váš syn blízké době rozmluví sám bez pomoci odborníka, ale já bych osobně doporučila logopedické vyšetření. Zeptejte se také vašeho dětského lékaře na názor. Děti ve věku vašeho syna již v převážné většině mluví, nějaký problém zde s velkou pravděpodobností bude. Může jít např. o opožděný vývoj řeči a odborné vyšetření může vyloučit sluchovou vadu apod. Příčin může být totiž mnoho. Pokud se situace v blízké době nezlepší, tak logopedická péče je zcela jistě na místě. Věřím, že máte obavy z reakce syna, ale pravda je, že hodně dětí takovým způsobem reaguje na lékaře, i když nemají špatné zkušenosti. Zkuste mu v klidu vysvětlit, kdo je logoped, v čem mu pomůže, co tam budete dělat apod. Magda K.
Já nevím, mě by to trochu zneklidnilo – ne chování u dr, ale to, že vůbec nemluví. Do školky asi nechodí? A jak si hraje s kamarády? Jak se domlouvá s nimi?
Zkusila bych zajít za jeho dr (sama) a v klidu bych se jí zeptala, co navrhuje dál.
Já si myslím, že se určitě rozmluví a ničím to neuspěcháš. Každé dítě je jiné.
Co se týče návštěv lékaře, tak já jsem se musela naučit být absolutně klidná, abych to svoje nervování nepřenášela na děti. Když začaly brečet, tak jsem jim v klidu, ale trošku i důrazně (aniž bych zvýšila hlas)vysvětlovala, že tam jsou i menší děti a ty kvůli nim budou taky brečet. A pak nastupovala fantazie, jako že ty dětičky maličký bude bolet pusinka od breku, očička atd a to určitě ten můj nechce, nosila jsem sebou oblíbenou knížku, třeba jenom obrázkovou, prostě něco, co by odvedlo pozornost od lékaře. A musím říct, že jsem si vypěstovala v sobě takového kliďase, že když jsme na vyšetření čekali 3 hodiny, protože sestra založila synovu kartu do vyřízených, tak jsem s ní před doktorem pak mluvila stejně, jako se synem. Klidně a důrazně jsem jí dokázala říct, že je to její chyba. Synovi byl rok a půl a bylo to hodně náročné.
Takže klid a pevné nervy. A kdyby to nepomohlo, tak časem z toho vyroste. Taky útěcha, co.
Qinty