Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
PSYCHICKÉ TÝRANÍ
Dobrý den, je mi devatenáct let, právě jsem skončila střední školu, cítím se ale hrozně beznadějná a zoufalá. Když mi byly tři roky, moji rodiče se rozvedli, mamka měla devatenáct a kvůli mě nedostudovala vysokou, od malička byl na mě vystaven nátlak kvůli tomu, jednou mi mamka dokonce řekla, že-lituje, že jsem se narodila.. vychovávala mě,abych v dospělosti byla samostatná, takže si mě vychovávala od těla, abych na ní nebyla vázaná, nepamatuju moc chvilek, aby mě za něco někdy pochválila. Vzpomínám si doteď na okamžik, kdy jsem jako pětiletá seděla v pokoji, po tom, co mi nadala a řekla, že se mám nad sebou zamyslet.. marně jsem hledala pojem slova egoista, které mi bylo připisováno už od mala..
Teď je mi 19 let, odmaturovala jsem ne podle jejích představ a od té doby mám “na talíři“ každý den, že jsem hloupá, neschopná, čeho chci v životě dosáhnout a podobně.. Začala mi organizovat život.. nařizovat, ať jdu do zahraničí na prázdniny pracovat a podobně.. Mojí potřeby jí nezajímají, přesto, že mám vztah. Dostala jsem se na dvě vysoké školy, tak to mě vynadala, že je nedodělám, že jsem na to hloupá.. připadám si doma, jako ve vězení, bojím se něco udělat, protože vše mi je vyčítáno… Momentálně jsem mimo to místo zvané“ domov“ a když si vzpomenu na návrat, sevře s emi žaludek..
Je to ale prekérní situace, protože je mi 19 let, chci jít na vysokou a nemám peníze, takže asi budu muset dál trpět tento teror..
Přítel má byt, tak mě napadlo, že bych se odstěhovala k němu.. měla bych klid.. Zajímá mě co si o tom myslíte vy? předem děkuji za odpovědi.
Dani ja si taky myslim ,vydim tu od Loaniali docela velkou uzkost ,a takove ty psych. problemy ,myslim že by měla zajit za psychologem a ten ji poradi jak se z toho zotavit ,jinak ji to bude provazet uz celym životem ,a kazit ji celý život.
Sám sem byl v podobne situaci ,holka neboj se a di tam 🙂
Radko, to nevím, ale pokud někdo říká svému dítěti, že se nemělo narodit apod., svědčí to o značné nevyzrálosti té matky. Je mi líto dětí, které nezažily mateřskou lásku naplno. Vyrovnávají se s tím těžko a dlouho. Ať si to zní jako fráze, je to tak.
no pokud se o sebe nepostaráš sama (myslím finančně, tj. najít si práci, protože z případného výživného asi nevyžiješ)tak se o tebe bude muset starat. jen aby mu to vydrželo, protože v případě rozchodu se asi nebudeš chtít s prosíkem vrátit k matce a dát jí tím zapravdu, že?:-)
danniello, ono by to chtělo taky slyšet názor matky:-) prdlačky víme, jak se loaniala chová k matce, jak se podílí na domácích pracech, atd atd…
Děkuji vám všem za odpovědi… přítel ví, jaká ona je. takže mě řekl, že kldiině můžu být s ním.. Bojím se jen, aby se o mě nemusel starat, a aby nebyl víc jako rodič..
Měla jsem na koleji dost kamarádů, kteří sice nějaké peníze od rodičů měli, ale nebylo jich moc. Takže si hledali brigády na prázdniny a víkendy, vím, že to měli náročné, ale taky si myslím, že se to zvládnout dá. Záleží hodně na příteli, jestli ti pomůže. To by ti usnadnilo situaci. Už jsem taky někde psala, že náš první nájem s manželem fungoval za hodně malých příjmů a bylo to skvělé. I se školou to šlo.
Nedokážu pochopit, proč se některé matky tak chovají ke svým dětem. O slovu “egoista“ by měla hodně přemýšlet ona sama. Nevím, co k tomu říct, člověku někdy docházejí slova. Drž se. A napiš.
vše bylo asi už rečeno, pak pisni co rika pritel 🙂
Od rodičů jsem se odstěhovala v 19 do podnájmu ,protože jsem si s nima nerozuměla.Jenže já měla práci.Prober to s přítelem jestli ti pomůže a odstěhuj se najdi si brigádu.Dewil ti dobře radí.Ale uvědom si že když se jednou odstěhuješ tak asi se nebudeš moc vrátit.Bude to chtít hodně obětování,aby si dokázala že to zvládneš.Držím ti palce.
Holčičko, moc mě mrzí, že se tam necítíš jako doma.
Pokud o to přítel stojí, zkus se k němu nastěhovat. Jinak Dewil asi napsala vše, co je třeba.
Držím palrčky, ať dostuduješ a jsi v životě šťastná.
Holka zlatá, dobře vím, co si prožíváš. Rodiče mi řekli rovnou, že vysokou si budu muset hradit sama, vím, že to není levná záležitost, ale zvládnout se to dá. pokud máš hodného přítele a funguje vám to, tak se k němu přestěhuj.
Já jsem hned po maturitě šla pracovat. Celý čtyři měsíce, než mi začala vejška, jsem makala. Měla jsem jen 3 dny volna, měla jsem 2 brigády, ale vydělala jsem tolik, že jsem utáhla nájem, jídlo, cesty, knihy, oblečení a zbylo i na drobné radosti. Chce to jen se na chvilku opravdu přemoct a dát vše do získání peněz. Navíc na většině škol fungují různá stipendia od ubytovacích přes sociální a stípka za prospěch. Pokud jdeš na školu, kde není praxe celý 2 měsíce prázdnin, jako to měla já na zdravotně sociální fakultě, tak je po zkouškovým i 3 měsíce volna, kde se dají vydělat peníze na další rok. Opravdu to jde, věř mi, já mam takhle za sebou 3 roky a zbývají už jen státnice. Navíc lecos jde dělat i při škole, hodně záleží na rozvrhu, no a pak víkendy. Je mi jasný, že bys třeba raději měla plány s přítelem, ale to víš, něco se obětovat musí…
S mamkou ti neporadím, třeba až se postavíš na vlastní nohy a zařídíš si život po svém, tak se vaše vztahy vylepší. Já to tak s našima měla. A přes všechny problémy a několikanásobné vyhoštění z domu jsem te
ď u nich i s malou a mužem vždy vítána, voláme si a vše je v pohodě…
Moc ti držím palečky, aby vše dobře dopadlo 🙂