Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
náhlý strach
Dceři je 4,5 roku a najednou začala mít šílený strach, že ji někde necháme. Jakmile se pohneme i doma, hned za námi letí, nebo křičí, kam jdeme, jestli ji necháme doma. V autě je to to samé, snad ještě horší. Nutí nás auto obcházet auto předem, aby nás viděla a i tak má hned slzy v očích. Do nedávna to byla naprosto pohodová holčička, pokud chtěla někde zůstat, sama nás poslala pryč. Nikdy jsme ji nikde samotnou nenechali a zůstávala jen u příbuzných na které je zvyklá. U nich nikdy neplakala. Už jsme z toho nešťastní, trvá to asi měsíc :-(((.
Vici,tak důvod se našel,to je dobře.
Já bych teď zůstala u toho,ať se nebojí,že neumřete. Vykašli se teď na to říkat celou pravdu.
Vítek má asi nějakou špatnou zkušenost-já bych se o tom pobavila i s učitelkou.
A malé poradila nějakou odpověď na takové strašení. Snad se z toho brzy otřepe.
Náš pr´dolka byl smutný,že mu holky ve školce říkaly,že je malý prcek…tak jsem mu poradila ať jim řekne,že to nevadí,že vyroste…a byla spokojenost.
To jsou prostě děti.
Včera jsem to s malou znovu probírala, ptala jsem se na školku, jestli se jí tam pořád líbí a kdo tam zlobí a nezlobí,…až z ní vypadlo, že Vítek (už jsem o něm psala – kvůli němu malá nechtěla nějakou dobu chodit do školky, rozléval všem dětem pití, strkal je, kopal, bořil stavby z kostek atp.) jí řekl, že umřeme a už nás nikdy neuvidí. Pravděpodobně jí to natolik sebralo, že teď takto vyvádí.
Ptala jsem se p. učitelky, jestli se takhle divně chová i ve školce, ale ona si prý žádné změny nevšimla. Změny v chování postřehla i tchýně, u které jsme byli včera na návštěvě. Šla hrát do kuchyně s Verčou pexeso a prý se Verča pořád ošívala a ptala, jestli jsme neodešli a nenechali ji tam, nezapomněli na ni a jestli stále sedíme v obýváku – na hru se vůbec nesoustředila. Pokud se to nezlepší, určitě dojdu za dětským doktorem.
Teď mi ale poraďte co s tím? Nechci jí sice lhát, že neumřeme, ale zároveň jí v jejím momentálním rozpoložení ani nemůžu říct, že jednou ano. Řekla jsem jí jen, že jsme tu stále s ní, že vidí, že žijeme a jsme v pořádku, že nemusí mít strach :-(.
Ájíku, ono je pravda, že si to děti uvědomují a je to normální, ale on míval nějaké panické stavy, hrál si a najednou z ničeho nic přiběhl, brečel atřásl se, že se hrozně bojí, se umře. Nebo byl venku s klukama a najednou přešel hysterický domů, že ho asi píchla vosa do krku, co když se udusí.Večer před spaním začal plakat, že se hrozně bojí usnout, že se třeba nevzbudí, atd. Přišlo mi to nenormální, konzultovala jsem to s dětskou, ta nám dala nějaké homeopatické kapičky na zklidnění, no bez učinku, pomohla nám hodně paní z psych. poradny
Justy – k tomu strachu ze smrti…. to myslím, že je úplně přirozené, právě v tomhle věku si totiž dítě plně uvědomí smrt se všemi důsledky a logicky z ní má strach….
Vici, je to opravdu zvláštní a přikláněla bych se asi k tomu probrat to s odborníkem… jak píšeš, trvá to už dost dlouho a vůbec se to nelepší. Jediné, co mě napadá, je taky školka nebo film – stačí kousek a v hlavičce to nadělá hrozné zmatky….
Zrovna včera se větší kluci dívali na nějakou pohádku na Jetixu a tam klečel malý chlapec a nějaký obr mu říkal, že si rodiče jistě našli jiného syna a jeho nechtějí…. tak jsem se docela nervnula – tohle „valit do hlavy“ dětem… :(((((
Každopádně moc držím palce a určitě dej vědět, jak jste dopadli.
Taky si myslím, že ji muselo něco vylekat, třeba si to ani ty neuvědomíš. možná i ve školce. se synem jsem prožívala v jeho 4letech něco podobného-jednou u nás byla hrozná bouřka, kroupy a vichr, spoustě lidí to poshazovalo tašky ze střech, u nás nic. Syn asi slyšel nás si o tom povídat a nějak se mu dostalo do povědomí, co taková bouřka může napáchat, a od té doby stačilo, že venku trochu zafoukalo a nemohla jsem ho dostat z domu-byl schovaný za dveřma,neexistovalo, že by vyšel ven bez čepice, protože se hrozně bál, jak mu ten vítr foukal do vlasů. Asi po měsíci jsem se na radu dětské objednala k psycholožce, možná by to u vás taky bylo řešení, aspon by vám poradila, jak na ni. Nám říkala, že vysvětlování typu, neboj, nic to není, nic se nestane u malých dětí absolutně nefunguje. Taky jsem malýmu říkala, že vítr nic neudělá, bez odezvy. Pak nám lékařka poradila hrát si s větrníkem, foukat do něj, vyrobit z papíru strom a malý at do něj fouká, aby viděl, že je to neškodné…do 14dní jsme k mému neuvěřční měli klid. Osobně si taky opravdu myslím, že někde něco zaslechla a v malé hlavičce si to přebrala po svém. Za sebe pokud má chudinka takto panické stavy, bych se poradila s lékařem, aspon abys věděla, jak na ni. Já jsem pak rady psychologa využila kvůli synovi ještě dvakrát, protože jsem už nevěděla, jak na něj-v 1třídě ho chytila panický strach ze smrti-nevím, jak na to přišel, a vždy nám moc pomohla
Taky mě hned napadlo, že někde něco zaslechla, zahlídla (v tv), nebo jí někdo něco namluvil…
A zkusili jste se i jí zeptat, jak ji to napadlo, jestli jí to někdo říkal?
Je to zvláštní. Držím palce, ať se to brzo vyjasní. A malá je v pohodě.
Vici a nevylekalo ji něco?Neviděla ,náhodou,nějaký film?To mi připadá jako panická reakce..zkus si promluvit i s paní učitelkou..
Jovi, my jsme to ze začátku moc neřešili :-(, že to samo odezní, ale zatím to má spíš vzrůstající tendence. Teď je to pár dnů stejné – hrozné :-(((. Jakmile nejdeme otevřít auto okamžitě, tak hystericky brečí. A nejen že ji, ale že je tam necháme(tedy i s bráchou – myslí i na něj – proto doufám, že by to být tou žárlivostí být nemuselo,ale kdo ví co se v té malé hlavince odehrává). Jen odcházím z obýváku, je to jak u výslechu – Kam jdeš, jak dlouho tam budeš, příjdeš hned, nebudeš tam dlouho, buď tu se mnou/s námi, už jdeš zpátky a pak výše uvedené…a to jdu jen do jiné místnosti. Už mě to dost vyčerpává. Automaticky když opouštím místnost, hned jí řeknu: Jdu tam a tam, hned se vrátím, z bytu neodcházím a nechci vás tu nechat, mám vás ráda…jak v blázinci :-). Snad to přejde, nebo budeme někam muset zajít.
Vici, to je fakt divné, zkuste popátrat v té školce, co tam bylo, když máte podezření.
Žárlivost může projevovat (podle mě) kdykoliv, tak jí dávejte najevo, jak hodně moc ji máte rádi (ale to asi stejně děláte, co?).
No držím palce!
Nevím :-(((. Ta školka mě napadla také, protože tam poslední dobou nechce chodit, zkusím se zeptat zda-li se nepřihodilo něco tam. Ona nás tím úplně „vydírá“ a my jsme z toho dost nešťastní. Neustále jí opakujeme, že bychom ji někde nenechali, že ji máme rádi. Ona přesto vyvádí. Otázky typu: Nenechátem mě tu, příjdete si pro mě, nezapomenete na mě,…jsou na denním pořádku. Já se bojím pomalu odejít na záchod :-(.
Mohla by se tímto způsobem projevit žárlivost na brášku? Ale až po 11.měsících?
skoro se nabizi otazka, jestli ji tim nekdo nepostrasil, treba nevine ale nedomyslel nasledky, nerikam ze pribuzni, ale treba ve skolce a nebo na ulici. Kdekoliv. Mohl ji to nekdo rict pohrozit tim, a ona si ted mysli ze se to stane. Nevim, pokud by se to zhorsovalo, promluvte s lekarkou s detskym psychologem. drzim palecky.