Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Agesivní dítě
Jsem znepokojen agresivitou mého 4,5 letého syna. Má rád černé barvy, při sebemenším neúspěchu se hodně zlobí, při tom křičí. Na mé domluvy, že se nemusí všechno povést ,reaguje až násilně.
Snažím se mu vysvětlit, že to je velmi špatné chování. Nevím, jestli s ním mám jít k psychologovi? Nebo je to normální?
Honza
Hm, tak jsem asi už unavená – tzn do 6ti jsem vzteklounka posílala za dveře 🙂
VlaďkaP
Jé a to jsem tedy napsala špatně – vztek jsem neřešila do 6ti let, dřív se opravdu se hodně špatně ovládala (záchvaty vzteku měla ještě v 5,5 letech), teď už je to mnohem lepší, vidím že už trochu dokáže kontrolovat svou impulzivnost, takže teď už pláč nechávám bez odezvy, za vzteklý výlev jí jedna přiletí. A nekompromisně trvám na tom, že doma se neřve a neběhá.:-)
Osvědčilo se mi věnovat se Terezce minimálně hodinu v kuse.
VlaďkaP
Ono by to asi chtělo sepsat si všechny situace, kdy se syn rozčílí, nebo pláče, nebo je jiný problém. Stane se někdy, že neúspěch přijme? Možná to nebudou jen neúspěchy, ale i jiné situace a můžete se jim pak trochu přizpůsobit, nebo předem připravit – domluvit si spolu pravidla – například, pokud ho něco rozčílí natolik, že má potřebu ubližovat okolí, tak se musí jít uklidnit do svého pokoje.
Ostatně já tam svou 7mi letou dcerku, která má ADHD, posílám i když se jen vzteká. Říkám „Řvát můžeš jak chceš, ale jinde, musíš brát ohledy na druhé. “
VlaďkaP
Víš co Jarko-já si pamatuju,že sem dostávala korbáčem-nikdy moc,nikdy sem neměla modřiny,žádné týrání..ale pamatuju si tu ,,slavnou“ větu abys měla proč řvat:-((( to mi přijde jako ruplé nervy rodičů a liskanec pro nic za nic.
A je zajímavé,že si vůbec nepamatuju za CO sem dostávala.
Nechci aby moje dítko mělo podobné vzpomínky. Bohužel každý to neseme jinak. Přirozená autorita se buduje jinak. Netvrdím,že malý nedostane-ale musí jít o zásadní věci-ohrožující ho na životě,nebo formující jeho charakter. Co jde vysvětlit to vysvětlím. K
Já myslím, že tady ještě není řeč o výprasku. Ale podle mě dítě moc dobře ví, že dostalo právem. Jednu na zadek určitě snese bez úhony. Mám tři děti, dnes už odrostlé, tak snad nějakou tu zkušenost mám. Moje maminka takovýto křik řešila tím, že dítko dostalo malou přes pusu, aby mělo křičet proč. A ono to pomáhalo. Umíte si představit, že by začaly křičet všechny tři najednou?
Jarka
Dobrý den normální to asi není. Myslím si že nejlépe by Vám poradili na pedagogicko psychologické poradně. Na každé dítě platí něco jiného. Rozhodně bych ale nevytloukala klín klínem a tak výchovný výprask bych nechala až jako úplně tu poslední možnost.
Souhlasím s Karamelou, na zadek určitě ne, zvláště když bojujete s agresivitou. To byste mu jen ukazovali, že akresivita a násilí je vpořádku, když to děláte i vy. V tomto případě bych volila metodu vše řešit v klidu. Dávat mu příklad jak se má chovat a ne jak se nemá chovat. Děti se většinou chovají tak jak to vidí v okolí, tím samozřejmě nechci říct, že byste se tak chovali, ale třeba někdy, aniž byste si to uvědomili se agresivně zachováte. Oni děti jsou na toto strašně vnímavé. To co je špatně opakují hned, to co je dobře jim trvá déle. Náš malej když byl hodně malej tak se rozbrečel když jsem jen zvýšila hlas na jeho mnohem starší bratry, to nemluvím o tom když jsem jim třeba nějakou ubalila. Jenomže ti starší se občas mezi sebou perou a ještě ten prostřední si rád hraje tak, že se jako pere s tím malým. No a dnes začíná být ten prcek taky agresivní, už mu to vůbec nevadí. Naopak rád příjde a někomu jednu vrazí. A už teď mu musíme vysvětlovat jak je to špatně. Takže spíš vám přeji pevné nervy a snažte se udržet v klidu, když tak někam odejděte do vedlejší místnosti a až se uklidníte zkuste to se synem vyřešit už s chladnější hlavou. On taky zatím trochu vychladne. Můžete také zkusit něco schválně zkazit a vklidu to opravit, nebo dodělat, ať vidí, že se to dá tak řešit. Prostě jít příkladem. Já vím, dobře se to píše, ale hůř se to dělá. Na psychologa bych řekla je ještě docela brzy.
Ale co si budem povídat. Jak se chová většina chlapů, když se jim něco nedaří a musí se s něčim trápit a ono to pořád nejde. To je nadávek a sprostých slov.
Honzo,u nás pomáhá malého poslat do pokojíčku s tím aby za sebou zavřel dveře a přišel zpět až bude zase hodný.
Myslím,že vysvětlování,že se něco nemusí vždy povést ho ještě více rozčiluje:-))) Já bych mu teda na zadek nedávala-zvlášť ne v situaci kdy třeba staví hrad a ten mu spadne,nebo nemá dost trpělivosti ne nějakou manuální práci.
Je možné že neumí správně koordinovat ruce-tohle bych probrala s dětskou doktorkou-potom ovšem není chyba v jeho povaze!
Myslím,že každé dítko projevuje svoje city,pocity,zklamání jinak-některé děti zase celý den pláčou kvůli každé maličkosti-no tak Váš syn se zlobí. Pokud si neubližuje nebo někomu jinému tak bych ho jen usměrňovala a snažila se mu vždy ukázat jak věc udělat lépe,jak na to jít a ve Vašem případě opravdu VELMI chválit-posilovat jeho sebedůvěru.
taky mu můžete předvést jaké to je když křičí a opakovat po něm…možná ho to zarazí:-) a nebude se mu to líbit. Někdy pomáhá postavit dítě před zrcadlo.
Pokud při vzteku něco ničí,rozhazuje hračky-pak hračky nekompromisně uklidit na den,dva.
Popřemýšlejte jaké má Váš syn vymezeny hranice,zda Vás poslechne když po něm něco chcete,jak komunikuje,jak mluví,kolik času trávíte hrou s ním,kolik času trávíte jako rodina. Pokud je tohle všechno v pořádku pak bych psychologa vyhledala než půjde do školy. K
Je ještě v období dětské negace, takže s psycholegem bych počkala.
Zkouší co může a co tatínek dovolí, pár na zadek neuškodí:)))
A co takhle na zadek??To už dostal?Nebo jen stále vysvětlujete a díte má zvás srandu??Tatínek bývá hlavou rodiny a děti by ho měli respektovat..-)))
jana