Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Bobek
Tak abych nepsala jen samé jobovky, tak přidám něco lepšího.
Jak tak v poslední době některé věci nestojí moc za řeč, tak se raduji z každé blbosti.
Dnes jsme byly s Elinkou na chatě, podívat se , jak to tam pokračuje. Když manžel teď pracuje na chalupě, tak já si jdu o dům vedle sednout k tetě na kafíčko a popovídat si. Oba domy mají propojenou zahradu, takže dcerka pendluje jednou k nám, jednou zase k tetě a prostě chvíli nikde neposedí 🙂
U nás na zahradě si rozdělala písek a nosila nám písková kafíčka, zmrzlinky a dortíky, vždyť to znáte.
Na chalupě se předělává koupelna, takže jsme bez WC. Když je nejhůř, tak se musí k tetě na latrínu 😀 Jenže naše kočička je trošánek cimprlich a tety suchý záchod odmítá. Když sama sebe přemluví, tak jde na travičku 🙂 Je to prostě dáma, tak vyžaduje pohodlí.
Dnes nečekaně přišla s “bobkem“. Tak jsem jí vytáhla na takové zákoutí pod sousedícím lesíkem. Jenže protože se jí to nepozdávalo, tak od toho upustila “že až doma“ 🙂 Pobízela jsem jí ještě s čůráním, když už je svlečená, ale na to měla zase argument “ne díky“.
Tak jsem jí vypustila ze svých služeb a šla si hrát. Co chvíli jsem se jí ptala, jestli opravdu nechce na tu travičku. Ne, no tak ne. Pak slyším zoufalé volání, jak v půli schodů už to nestihla 🙂
Moc jsem to nehrotila, protože je už od dvou let bez plín a nechtěná počůrání bych spočítala na prstech jedné ruky. Naštěstí byli věci na převlečení, takže pohoda. Jen jsem jí řekla, že příště nemá dělat dámu a říci včas 🙂
No nic šla si hrát zpět na písek. Po chvíli slyším zase manžela jak volá, ať se příjdu na něco podívat. Když jsem došla, vidím dcerku v koutě zahrady, jak sedí na bobku se staženými kaťaty, kření se na mě jako skřítek a povídá “maminkooo já udělala sama bobeeek, počebuju utříít“. Musela jsem se smát. Po zbytek odpoledne se každému na potkání chlubila, jak se sice počůrala, ale pak sama zvládla bobek.
Tak jsem zjistila, že už je to holka “velká“ a nějak moc věcí začíná zvládat bez maminky. Mám ji moc ráda a už se nemůžu dočkat dalšího překvapení 😀
Bramborko, já chválím a vždycky, když se u něčeho osamostatní, tak vnitřně smutním na tím, kolik věcí už zvládne beze mne, i když jsem ráda, že je šikulka 🙂
Ještě jsem nedodala, že druhý den, když jsme se chystali znovu na chatu, tak přikvačila se svým starým nočníkem, který už minimálně rok nepoužívá, že ho bere sebou :-))) Musela jsem se smát. Jak je malá, tak je mazaná, jen aby nemusela na trávu 😀
My jsme měli kadiboudu rádi((-:. Nejvíce jsme do ní chodili z večera, když byl čas jít spát a nám se ještě nechtělo((-:. Nechávali jsme otevřené dveře a pozorovali netopýry, kteří metali lopping zrovinka právě nad našimi hlavami.((-:
Jinak, musela jsem zamáčknout slzu. Máme teď doma taky takovou šikulku a tak to úplně vidím. Pro někoho jde o …, pro matku je to příležitost k pláči (z radosti). Je to šííííkulka a zaslouží pochvalu((-:.
No jo , naše tetička už je tak prostě zvyklá. Ono ani manžel tam nezajde, když máme rozbouranou koupelnu 🙂 pak po kom to má 😀
Ale snad už za týden se nám záchodová mísa vrátí na místo a budeme si tam užívat léto.
Jinak, taky jsem to moc nemusela. Moje babička, co žije v PL, tak taky dlouho měli na statku kadibudku. A jak jsem byla ráda, když si zavedly záchod splachovací :-))))
Tak to je krásný krůček vpřed, mám stejně pohodlnou slečnu, která jen tak někde svůj “bobek“ neupustí a né všechna nabízená místa, která v tu chvíli připadají vhod, se jí líbí… Ale toto je trefné a krásně napsané:o) Dětičky jsou tak srandovní!!! To o té dámě jí říkávám taky:o)
Horempádem, aspoň nějaké radosti, viď? Nestihla jsem ti napsat k předchozí smutné zprávě, jen jsem všechno přečetla a pak dlouze přemýšlela, protože něco podobného mám za sebou, ale nechci o tom psát a taky vím, že nejsem sama a holky přede mnou psaly různé životní útrapy, možná toto tě posílí, z mého pohledu děláš všechno na maximum a někdy není špatné zůstat trochu opodál – tak ti chci jen popřát, ať je ti osud i tentokrát maximálně nakloněn. A malá slečna je tvým sluníčkem, je moc šikovná:-)))
P.S. já jsem na chatě latrínu přímo nesnášela, když jsem mohla, běžela jsem do lesa a zahrabávala “to“ do listí:-))) Pak jsem jak naschvál ještě jezdila na stanové tábory i jako vedoucí, latríny mě prostě v mládí nemíjely, ale na tohle zrovna nevzpomínám ráda:-)
:)))
Malé sluníčko, nic jiného nemůžu dodat 🙂
A nediv se – já latríny “nedávala“ ani v 8 letech – jezdili jsme tehdy ke známé na chalupu… úžasné nádherné prostředí, ale já chodila tajně do lesa, abych nemusela mezi ty pavouky :))
Malá je šikulka, že to tak hezky zvládla sama – a s odzbrojujícím úsměvem 🙂
Malá je šikulka, je fajn, že pochopila, cos jí říkala a jednala pak sama podle vzniklé situace, zdárný krok k osamostatnění. 🙂
Holky, jen tak dál. :-)))