Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ranní stesky
Chci se zeptat, zda má někdo podobnou zkušenost a poradí mi, jak reagovat v téhle situaci. V září začala chodit moje 4,5letá dcera do školky. O prázdninách se docela těšila, vyprávěla jsem jí jaké to ve školce je a jak jsem se tam měla já. Kupovaly jsme spolu věci do školky, od kapesníčků po kalhotky – vše s nadšením. Pak nastoupila a první den byl v poho. Ale hned další den ráno ukrutný brekot (i pár slziček se jí podařilo vymáčkout), že do školky nepůjde, že to tam je hnusný, že jsou děti hnusný a všechno se jí tam nelíbí. Přitom ten předešlý den vyprávěla, co všechno dělali, že to bylo fajn. Pak mi řekla, že by radši umřela(!!!), než by tam šla, že má hroznou mámu, která jí nutí do školky. U nás na vesnici nemá vůbec vrstevníky, tak jsem chtěla, aby měla kontakt s dětmi, a ona to bere jako trest:-( Každé ráno stejná scéna, někdy horší, někdy lepší, někdy i slzičky ve školce. Můžete mi někdo říci, jestli jí ustoupit a nechat jí doma? Aby neměla nějaké trauma z toho, že musí být bez mámy (což mi odpověděla, když jsem se jí ptala, proč tam nechce), já už si prostě nevím rady, někdy jsem z toho opravdu smutná a mám pocit provinění vůči tomu dítěti….že mu beru mámu… Pak ale odpoledne vyjde ze třídy v naprosté pohodě, směje se, povídá………..TAk nevím, co to na mě hraje.
mirasol
Děkuji všem za rady a vyjádření podpory:)) Učitelky jsem se ptala a ze začátku byla prý plačtivá, ale teď už je v pohodě, dokonce mi včera vynadala, že jsem přišla brzy, že si ještě chtěla hrát s bárbínama:-)) Souhlasím s vámi, že mě prostě jen vydírá, ale když už to trvá bezmála měsíc, tak si říkám, jestli už to nemělo odeznít. Ale když jsem si přečetla od nuninky, že to u nich trvalo rok, tak to jsem si řekla: no, mám se na co těšit….A také souhlasím s Brmbulkou, že Nela je ne „trošku“ – jak jste taktně napsala, ale hodně rozmazlená holčička, asi jsem to nechala dojít hodně daleko a už nevím, jak to napravit:-(
A pro Lenku:
Leni, naše Nela měla podobnou neurozu cca půl roku poté, co se jí narodila sestra a začínala chodit a já se Nele nemohla věnovat tolik, co dřív. S tím rozdílem, že zvracela v noci. Trvalo to cca 3 měsíce, pak už jsem zašla za dr. (nezvracela pravidelně), a ten nás poslal na několik vyšetření – vše negativní. Ale my jsme se začali o Nelu zajímat a co myslíš? To zvracení najednou přestalo….:-)) zajímavé, že? Nedokážu ti v tvé situaci poradit, ale chci ti říct, abyste zkusili nějaká vyšetření a když to nic nebude, chce to prostě jen trošku víc zájmu – i když nám připadá, že ho dáváme dost…..
Mirasol – tazatelka
Dobrý den,
mám podobný problém s dcerou, když nastoupila do školky. I když se do ní velmi těšila, ráno se brzy budí a má neurózu. Začala mi zvracet a stěžovat si na bolest bříška. Každé ráno se vyzvrací a pak je klidná. Ve školce se jí líbi a žádný problém tam nemá. Jenom ta ranní nevolnost je hrozná. Každý mi říká, ať mám trpělivost, ale trvá to už měsíc. Dětská lékařka mi doporučila homeopatický sirup Sedalia, tak uvidím, zatím po 3 dnech žádná změna. Nemá někdo s tímto nějakou zkušenost?
Lenka
no nevim pokud se dcera vyjadruje ve svych 4 a pul letech stylem „ze by radsi umrela…ze ma hroznou mamu ktera ji nuti do skolky“ citim to jako vydirani „trosku“ rozmazleneho devcatka:)….
Toto bývá docela častý jev. Dítěti se změnilo vše na co bylo zvyklé a pláč bývá motivován snahou to zvrátit zase nazpět. Pokud je dítě samo s maminkou pak má veškerou pozornost a takřka neustálou péči – to pak většina z nich postrádá, stejně jako jsou najednou mezi spoustou dalších dětí, je před nimi těžký úkol – najít si kamarády, začlenit se do kolektivu a akceptovat pravidla.
Situaci bych konzultovala s učitelkou – pokud je ve školce v pohodě tak zatnout zuby a vydržet, pokud je ve školce nějaký problém tak bych se snažila najít nějaké řešení. Stažení ze školky bych asi volila pouze pokud by byl nějaký závažný problém – permanentní nezvladatelný pláč, neprosté nepřizpůsobení kolektivu atd.
Ovšem ve většině případu je to zkouška rodiče, zda přeci jen nepovolí.
Vydržet!! Nic jiného nezbývá. Naše malá to na mě taky minulý týden zkoušela, ale nepovolila jsem!!! I když mi opravdu nebylo vůbec do smíchu…
A s tím vymýšlením… malá mi řekla:“Maminko, já chci jít k paní doktorce, abych byla nemocná a mohla zůstat doma!!!“ To jsem zůstala paf, kde se to v ní vzalo, je jí 3,5 roku!!
Teď (ťuky ťuk) chodíme moc dobře. A taky asi pomohlo, že si bere z domova s sebou plyšového pejska:-)
Souhlasím s děvčaty, že to možná bude jenom vaše vydírání. Ale zaráží mě, že v tomhle věku používá dcerka takovéto argumenty-všichni jsou hnusní, včetně vás, chce umřít. Mám tři děti, ale tohle neznám, nehledě na to, že kdyby mi tohle některé dítě řeklo, tak zvýším hlas, že tohle se o lidech neříká a příště by dostala přes pusu. Možná by to i pomohlo.
V jejím věku je potřeba, aby už měla kamarády na hraní, a potom s nimi třeba půjde i do školy a to bude taky k jejímu prospěchu. Když couvnete, tak jenom o rok, protože pak už bude muset povinně do předškolního oddělení. Teda jestli se mezitím něco nezměnilo.
Pokud se jí minulý den ve školce líbilo a podle vyprávění to tak vypadá, tak bych neustupovala.
Jarka
Přidávám se k holkám. Můj nejstarší něco podobného dělal každé ráno celé 4 roky co chodil do školky. Ne že by to nějak přeháněl, ale ta slzička tam byla. Hlavně protože měl možnost být se mnou doma, byla jsem totiž na mateřské s mladším synem. Ve školce ale bylo vše v pořádku. Hrál si a vůbec žádný problém nebyl. Jen ze začátku ho učitelka musela ode mne odtrhávat, ale to mu byly 3 roky a já musela do práce, tak mi nic jiného nezbývalo. Nesla jsem to možná nakonec hůř než on. jak jsem vyrozuměla z tvého dotazu, asi má tvá dcera také možnost být s tebou doma, tak to prostě na tebe zkouší. Ale v tomto věku už by asi měla do kolektivu, zvlášť když jiné děti v jejím věku v okolí domova nemá. Já bych v té školce pokračovala. Samozřejmě se zeptej učitelky co dělá ve školce. Jestli prožívá nějaké trauma, ale co pak bude dělat ve škole když nebude zvyklá na kolektiv. Z mé vlastní zkušenosti tě mohu říct, že jsem chodila do školky od dvou let a na kolektiv jsem tedy zvyklá byla, ale ve školce jsem měla mamku. Takže když jsem přišla do školy a maminka tam už nebyla, tak jsem si docela dlouho zvykala.
Mirasol, jak píší holky, určitě se poptej paní učitelky. Chápu tě, není to vůbec jednoduché. My jsme našeho Dájíka dali do školky ve 3,5 letech – po měsíci jsme to vzdali, pláč, skoro zvracel, ve školce se držel jen u p. učitelky…. po dohodě jsme školku zrušili, odložili o rok a letos je to úplně v pohodě, prostě ten rok potřeboval, aby dozrál. Občas mi sice taky ráno říká, že nechce, nepůjde, ale evidentně to jen zkouší, ve školce mi dá pusu a utíká si hrát, bez slziček a v klidu.
Je možné, že Tvá dcerka není jen zvyklá na děti a poddá se to samo, zkus promluvit s p.učitelkou, hlavně se vyptej, jak dlouho ten pláč trvá a jestli se projevuje během dne nějak zakřiknutě. Pokud by problémy přetrvávaly déle, možná ještě není na školku zralá. Držím palce, ať to zvládnete!
Určitě bych se zeptala ve školce učitelky, jestli je v pohodě nebo ne. U nás to bylo do nedávna stejné. Večer kravál a pláč, že do školky nechce,protože doma to je lepší, ráno nechtěla vstávat. V autě někdy poplakávala, ale jakmile došli s tatínkem do školky byla zase v pohodě a odpoledne vždy vyprávěla jak tam bylo super. A večer nanovo. Chce to vydržet,pokud je ve školce v pohodě, tak to jenom zkouší na Vás. Ono to přejde. U nás to sice trvalo rok a dneska to sem tam zkusí, ale vím že je školce je v pohodě. Dokonce tak začala i spát. Tak pevné nervy a hodně štěstí :-)))
Mirasol, zeptala ses paní učitelky, jak se dcera chová ve školce? Pokud by plakala a trápila se i ve školce mezi dětmi, možná by stálo za zvážení si společně i s učitelkou probrat, co dál. Jestli dělá „divadlo“ jen ráno Tobě a ve školce si hraje a normálně funguje, nelámala bych si z toho moc hlavu, třeba je to jen ranní rituál. Můj nejstarší syn vyváděl ve školce i doma, začal plakat ze spaní a dokonce se ve školce počůral, byly mu 3,5 roku – ještě rok jsme počkali, ale ve 4,5 byl v pohodě.