Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
je stydlivý?
Dobrý den, mám 3,5 roků starého syna Jirku a nevyznám se v něm.Myslela jsem si, že je stydlivý (po mě), ale začínám o tom pochybovat.Ve školce nepozdraví pani učitelku, ptý se nechce moc zapojovat do spol. her, když má v souvislosti s nějakou hrou pohladit druhé dítě neudělá to, když jsme byli na besídce, tak jako jediný řekl že to prostě dělat nebude a nedělal. Na hřišti vyleze na klouzačku a čeká až se sklouznou všechny děti, ty ho pořád dokola předbýhají a on by byl schopný tam čekt třaba hodinu. Když si má vzít od někoho bonbon, tak jenom stojí a kouká, ani neřekne že nechce. když se mu nedávno moc nechtělo jít do třídy, tak za ním přišel nějakej chlapeček a podával mu ruku, ale on uhnul. Bojím se, aby měl kamarády, nebo aby se dokonce nestal cílem šikany. ale teď k tomu, proč váhám zda je to stydlivost, nebo jestli mi to třeba jen nedělá naschvál, že ví, že mi na tom záleží. Když třeba někoho potkáme a chce si s Jiříkem popovídat, on samozřejmě stojí a mlčí, ale jakmile si začne ten dotyčný povídat se mnou najednou na sebe začne upozorňovat. To mi přijde divný.Můžete mi prosím odpovědět, co si o tom myslíte a jak bych se měla k němu chovat? Musím ještě dodat, že Jirka je dost chytrý kluk. Děkuju
Katka
Pokud je synovi 3,5 roku tak bych se rozhodně ničeho neděsila.
Osobně beru pro děti tohoto věku první rok ve školce jako zvykací. Chce pracovat nijak mu nebráním, nechce nenutím ho. Pro dítě je to rok převratů změn a nového. Jsou děti které si zvyknou okamžitě a jsou děti které potřebují čas.
Syn mi přijde jako pozorovatel – potřebuje čas na to aby zjistil co a jak funguje, sleduje chování druhých, rovná si v hlavě co a jak. Je v tom určitá dávka nejistoty – potřebuje získat co nejvíc informací aby si následně dokázal poradit sám. Takové děti odmítnou podanou ruku, jelikož se bojí co nastane potom, ještě si nejsou jisté. Že nechce vystupovat na besídce by mě netrápilo, opět je to pro něj novinka, musí se podívat jak to probíhá atd. U nás často děti v téhle věkové skupině „stávkují“ některé se stydí před tolika lidmi, jiné zas nechtějí od maminky protože se podvědomě bojí aby jim nezmizela.
Mám klučinu přibližně stejného věku a taky mě ještě nepozdravil – když odchází tak mu maminka říká „roozluč se paní učitelkou“ a odpověď je pravidelně „ne“. Je důležité dítěti nechat prostor, nevyvíjet na něj tlak typu „podívej, všichni to zvládli a ty ne“ „jaktože zas nemáš obrázek na nástěnce“ tím dítě od činnosti spíš odradíte. Lepší je nachat věcem volný průběh.
Výše zmiňovaný chlapeček se dlouho neúčastnil ničeho, vždy si hrál od nás stranou. Po čase jsem mu domluvila že si k nám sedne a bude se jen dívat a poslouchat. Při zpívání vždycky koukal z okna a vypadal jako že neví co se kolem něj děje. Asi před měsícem jsem vytáhla opět kytaru a najednou slyším jiný hlásek a vida, klučina zpíval ostošet, znal většinu všech slov a jelikož už měl jistotu tak se přestal stydět se zapojit. Při hrách a podobném sice s námi sedí, ale když ho někdo vyzve tak odmítne. Myslím že opět pozoruje a sleduje a jednoho dne zase překvapí. Stejně jako dlouho odmítal malovat a asi před dvěma týdny když jsem ho opět zkusila k práci vyzvat sedl a vzal pastelky do ruky.
To je jeden případ z mnoha a myslím si že syn se taky časem zapojí, nechte mu čas a prostor. Měla jsem klučinu který si takto zvykal přes rok – ten ještě navíc odmítal jakýkoli kontakt s ostatními, maminka již měla obavy že není vše v pořádku, ale také se to zlomilo.
Prozatím je mu 3,5 roku, vyčkejte až do konce roku a uvidíte zda budou patrné nějaké pokroky. Každý pokrok znamená malou výhru a že je na správné cestě.
Jsou prostě na světě introverti, kteří nejdřív potřebují zmapovat okolí a mít jistotu než se otevřou a jsou extroverti, kteří hrdě nakráčí středem a všude jsou jako doma.
Takže hlavu vzhůru, jste teprve na začátku dlouhé cesty a držím palce ať ta cesta rychle utíká.
Nechci malovat čerta na zeď, ale tak nějak mi to připomíná popis jednoho druhu autismu.
Pockejte…tento povahovy rys se zmeni ve skole….kde mu urcite bude zalezet na tom prodat to co umi….
Taky bych čekala jestli se v té školce nezačne chovat jinak. Třeba mu déle trvá než si zvykne a skamarádí se. Všechny děti nejsou stejné a asi bude váš chlapeček mít trochu jinou povahu. Náš Adam třeba vůbec nechtěl chodit do školky, tak jsem mu říkala jak se mu tam bude líbit a jak si tam bude hrát s ostatními. On mi na protest řekl, že si tam hrát nebude. Uběhl měsíc a já se ptala učitelky jak se chová, jestli je vše v pořádku. Ona mi řekla, že nezlobí, akorát by si mohl hrát s ostatními. Že na ně jen kouká a vůbec si s dětmi nehraje. Tak mi došlo, že tu výhružku myslel vážně. Oni děti mají trochu jiné myšlení než mi dospělí a někdy se nám může zdát divné to, co jim se zdá úplně normální.
Nevím co ostatní, ale já bych řekla, že je prostě takové povahy. Nemá potřebu něco sdělovat, zapojovat se apod. Řekla bych, že to přijde s věkem. Ze šikany bych neměla strach, protože jak sama píšete, když na něj chce někdo sáhnout, uhne, když potřebuje vaši pozornost (viz rozhovor s jiným), dokáže ji upoutat. Možná vám další poradí PPP, ale zatím bych vyčkala, adaptace ve školce každému trvá jinou dobu. V PPP bych to začala řešit třeba až po roce, kdyby se situace nezměnila, opravdu si ve školce nenašel kamaráda.