Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
není to moc brzy?
Chtěla bych poradit.Mám dceru,které bylo před měsícem pět a přemýšlím,že bych jí v létě poslala na tábor,ale bojím se,jestli to není moc brzy.Doktorka nám také nabídla ozdravovnu,takže zvažujeme i tuhle variantu.
Ahoj,
pokud máš možnost jet s ní, tak bych toho využila, já jezdila dřív s dětmi do lázní, loni jsme byli společně v respirační léčebně, děti tam letos pojedou sami (8,9 let). Pokud Vám léčebnu napíše lékař a schválí jí revizní na pojišťovně, tak děti do 6 let mají doprovod rodiče zdarma, platí se pouze 60 Kč za každou osobu (dítě i za doprovod) + se může platit za různé nadstandarty ohledně ubytování. Já si loni zvolila tuto léčebnu právě z toho důvodu, aby letos už děti věděli kam pojedou, jak to tam probíhá, byli jsme se podívat i na pokoje samotných dětí, viděli jsme je na zahradě, hrát si, na procedůrách. Takže letos až tam pojedou tak vlastně budou vědět kam a co je tam čeká. Navíc je to blízko našeho bydliště, takže tam za nimi budu často jezdit na návštěvy.
mamina
naše teda nebyla na táboře ale na školce v přírodě,ale nebyly s ní její učitelky ale ty z jiných tříd které nezná.po 10 dnech se vrátila a chtěla „JĚŠTĚ“.nebylo jí ani 5 let.je pravda že malé děti to berou jinak,mají tam ostatní dětičky,a kdyz tam mají cizí dospělé tal aspon poslouchají.
jana
Nevím, já jsem kluky měla na táboře, když staršímu bylo 6 a mladšímu 4, ale to jsem byla s nimi, protože jsem tam vařila. Ten starší se účasnil programu, ale věděli, že jsem tam, takže si to užili. Ale samotnou bych malou asi tak brzy neposílala ,aspoň vím, že kluci by smutnili, a to jsou dnes o pět let starší… Ten týden sice zvládnou, ale už po 4 dnech se šíleně těší domů… Ještě bych to zvážila.
To se nedá takto specifikovat, že je to brzo, natož takto malé děti nikam neposílat. To může říci máma o svém dítěti, ale nedá se to zevšeobecňovat.
To proto, že svět lidí a konkrétně dětí je nádherně úžasný, variabilní, nesourodý a především rozmanitý. Baví mne sledovat povahy dětí, a jaké mají vztahy s rodiči. Prošlo mi rukama stovky dětí, tedy prošlo, většina jezdí nebo s námi jezdila několik let. Některé znám od šesti, sedmi let a dnes dospívají. A za celá ta dlouhá léta nemohu říci, ano, „to je povahově to pravé dítě. Takové bych chtěl mít!“ To proto, že bych toto mohl říci o desítkách dětí, a přesto každé bylo jiné. V tom je ta lidská krása a rozmanitost.
Ale abych odpověděl na konkrétní otázku, která s výše popsaným souvisí. Nejmladším dětem, které s námi jezdí, je nebo bylo čerstvě 4 roky! Jsou prostě, že jim pobyt od rodičů absolutně nevadí. Kolikrát jsou z toho na nervy rodiče než děti :). Už jsem zažil mamku, která dítě dala na víkend, dítě si na ni ani nevzpomnělo, ale mamka si pro něj přijela hned druhý den. ČASTO SE STÁVÁ, ŽE DĚTI, KTERÉ NĚKAM JEDOU POPRVÉ, RODIČE PŘEKVAPÍ, ŽE POBYT ABSOLVUJÍ V POHODĚ, BEZ PROBLÉMŮ A JSOU JEŠTĚ MILE PŘEKVAPENI, CO JIM VEDOUCÍ (I VLASTNÍ DÍTĚ) VYPRÁVÍ, PROTOŽE SVÉ DÍTĚ V TAKOVÝCH SITUACÍCH NEZNÁ. Na uvedených stránkách jsem napsal nějaké důvody, proč je dobré, aby si dítě zažilo tábor: http://www.zlutykvet.cz/tabory.html (je to pod tlačítkem „Proč na tábor“).
Pak jsou povahově děti, které nepojedou na tábor ani v 10ti letech a ani ve dvanácti se jim na táboře nebude líbit. To jest má odpověď.
S malými dětmi na tábor jezdíme jen na týden. A protože chci stále tábory zlepšovat, zdokonalovat a mou trochu ambicí je být krok napřed před ostatními :), tak jsme před lety zavedli třeba „první nezávislé ověření referencí“. Taky jsme úspěšně realizovali to, že kdo má o náš tábor zájem, může dát dítě s námi na nějakou akci pouze na víkend, aby si to zkusilo a pak se mohou rodiče rozhodnout. Dokonce dělám i to, že pokud je rodič ze středních Čech, mohou si vyžádat osobní návštěvu. Mou velkou prioritou je totiž maximální individuální přístup k dětem. Proto taky děláme menší tábory, žádné stovkové velkovýkrmny :). Celé to vyžaduje hodně práce, ale proto taky máme v polovině února některé tábory plné a některé téměř.
Mě bylo necelých 5 let, když jsem byla na týdenním táboře. Moc se mi tam líbilo, v chatě jsem byla s dospívajícíma holkama a ty se o mě staraly…. dodnes si to moc dobře pamatuju. Pak jsem jela na tábor v 6letech a to byla katastrofa, přijela jsem tam o pár dní později, protože jsem byla nemocná a děti mě nepřijaly a já prořvala celý tábor (tenkrát se jezdilo na tři týdny, mobily nebyly, maximálně jsme mohli poslat koresponďák a ten byl cenzurován, nesměli jsme si na nic stěžovat, takže rodiče vůbec netušili, co se tam děje).
Dnes je všechno jiné….. a hlavně záleží na okolnostech. V ozdravovně jsem byla s klukama (3 a 6let) a starala jsem se tam o všechny předškolní dětičky – nikdy bych je tam neposlala samotné!!!
Ahojky, já byla na prvním táboře v první třídě, měla jsem tam oba bráchy a stýzkalo se mi hrozně. Byl to tedy klasický pionýrský tábor, dokonce jsem měla i odpolední službu do deseti do večera a měla jsem hlídat tábor. Naštěstí mi s tím pomáhal brácha. Ale do dnes si to pamatuju.
Ahoj,
ono záleží velice na dítěti. Jezdíme s děvčaty každoročně na sportovní týdenní soustředění. Měli jsme s sebou holčičky i pětileté. Jedna tam byla i se starší sestrou, a přesto to bylo slzavé údolíčko. Ta druhá byla úplně sama a v pohodě celý týden. Je fakt, že nás obě znají z tréninků, ale tady názorně vidíš, že záleží na dítěti.
A je fakt, že kolikrát s tím mají větší problém rodiče – znám to od své dcerky. Já byla pomalu na prášky, když po 1.třídě odjížděla na týden, protože to bývala taková uzavřená povaha, tak jsem si nedovedla představit, jak to tam zvládne. A ona byla absolutně v pohodě a ani nechtěla jet domů.
Tak Ti přeju, aby ses rozhodla správně.
Halina
Halina
Já osobně jsem byla na táboře asi v 10ti letech spolu s bráchoua.Probrečela jsem to tam celý.Vůbec se nám tam nelíbilo a chtěli jsme domů.Víckrát jsme tam nejeli.Taky jsem byla na pokoji s holkou v první třídě a taky tam brečela.Je to už dvacet let,doba se změnila,ale asi by se mi jako mámě moc stýskalo.V pěti je ještě brzo.Ale třeba máte statečné dítě, já byla moc posera.Mému synovi bude v červnu pět a na tábor bych ho určitě nedala.A on by ani nechtěl, nechce ani k tetě na víkend.
Jana
Jana
Napadlo mě, PROČ VLASTNĚ chceš malou poslat na tábor.
Musíš nějak zaplácnout prázdniny? Není lepší příměstský tábor? Ráno odjede, odpoledne přijede…něco jako škola s družinou dohromady.
A vůbec-co na to říká malá? Ptala ses jí???
Já jsem poprvé byla na pár dní asi v 5,5 letech, ale byl tam vedoucí můj strýc a opravdu jen a pár dní, ne na celý turnus. Žádné špatné vzpomínky nemám.
My si do Tater kvůli drsnějšímu počasí brávali děti až po první třídě – tj. od 7 let, jednou jsem tam měla čerstvě šestiletou.
Nebyla by dobrá varianta tábor pro rodiče s dětmi nebo ta ozdravovna s vaším doprovodem? Taky se mi zdá být ještě malá, ale je to na vás, vy ji znáte, dokážete odhadnout její reakce a tak.
Sydney,
záleží hodně na tom, jaké máš děti.
Já jsem byla na táboře po první třídě, trval 14 dní. Bylo to hrozné, nejhorší, co so dokážeš představit. Šikana, vězení, pláč, a dokonce i bití. Je to ale skoro 20 let…
Moje neteřka byla na táboře (týden) už v 5 letech, měla tam známého vedoucího (soused), a byla tam šťastná. Od těch 5 let je na táboře každý rok, poslední roky jezdí dokonce na 2 tábory (je jí už 13 let).
Na tábory jsem chtěla začít jezdit až ve 4. třídě, a to jsem tam byla šťastná.
Moje děti nic takového nechtějí. Pro ně je vrchol odloučení škola v přírodě…kde se jim taky líbilo.
Takže musíš rozhodnout Ty sama, podle toho, jaké máš dítko…
Tak já osobně jezdila od první třídy – na družinové tábory, na 10 dnů. Stýskalo se mi hrozně.
No a pak jsem dělala na jednom táboře vedoucí, tábor byl na 18 dnů, byli jsme tam spíš jak jedna velká rodina – některé děti (nebo možná už spíš „děti“) tam byly snad po šesté nebo už i víc.
Já měla na starosti nejmenší děti – a fakt tam byly od 4 let (většinou malí Vietnamečci). Jedna holčička, co tam při mé premiéře slavila šesté narozeniny, tam byla už po třetí…
Mám pocit, že kupodivu to ti prcci zvládali kolikrát líp než šestnáctiletí „klacci“. Akorát ke konci se po večerce tu a tam občas někde ozýval z pod peřinek tichý pláč – to jsem obcházela a zpívala dětem do ouška…
No a já osobně bych asi vyloženě na tábor svoje dítko tak brzo neposlala. Obávám se, že budu „mít problém“ i v případě, až holčičky pojedou na školku v případě (na 5 dní). Ale možná budu mít já větší problém, než holčičky…
Asi, no spíš určitě bych pětileté dítě samotné na tábor neposílala, k tomu bych neměla odvahu. Tak malé dítě svěřit do péče lidem, které neznám a hlavně je ani nezná ona. To je ale můj názor a bylo by to mé rozhodnutí. I na ozdravný pobyt bych jela s ní. Určitě taková možnost je.
Ahoj Sydney, já bych tedy tak malé dítě nikam samotné neposílala. Moji kluci jeli poprvé na tábor až ve třetí třídě a to bych řekla, je tak akorát.
Ale záleží na tom, jestli tam bude i někoho znát, jestli je zvyklá být delší dobu bez Tebe, jestli je samostatná a na dalších okolnostech. V každém případě bych si pořádně ověřila komu dítě svěřuji.