Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
špatná adaptace?
Ahoj,
učím 4 rokem v MŠ,letos nám přybil jeden chlapec,měl velké problémy s adaptací,vše bylo s pláčem.Teď již nepláče,ale vůbec se nezapojuje do společných her,nesedí s námi u stolečku(jen na zemi) a hlavně nic nejí.Celý den.Jinak je velmi šikovný,normálně komunikuje, nemá strach ani z dětí,hraje si s nimi, ale ke stolu ho nedostaneme.Ani osobitně.Máte s tím někdo zkušenost?Díky R.
R.
Zkusila bych se domluvit s maminkou i s klučinou že jíst nemusí, ale ať ochutná. Zkusit opravdu třeba jen jednu lžíci polévky…
Ale tlačit taky nemá cenu, prostě zkusit a určitě doporučit to co říká Jana, říct mamince aby zkusila i doma vařit podobná jídla jako ve školce.
Někdy je pro dítě těžké zvyknout si na úplně jiné chutě než na které je zvyklé.
Rozhodně to není problém s adaptací, tady jde evidentně jen rozdílnou domácí a školkovou stravou. Tady pomůže jen úzká spolupráce s maminkou a nenásilné zkoušení nových chutí.
R, myslím, že, děláte dobře, když netlačíte. Asi bych se sjednotila s matkou ve stravě, požádat ji, aby najela na výživnějšá stravu.
S ovocem taky nemá problém, ke stolečku si klidně sedne.Ráno si hraje s klukama a sedí u stolečku nebo se na ně dívá.Problém začne v okamžiku svačin a oběda.To je okamžitě u okna a nikdo ho nikam nedostane.Netlačíme na něj, pokud nechce, tak mu to samozřejmě nenutím,ale nabídnu.Doma jí taky málo.Maminka se ho pokoušela“vyhladovět“,ale to nepomáhá.Krmí se spíš takovými těmi Brumíky a podobně.O normální jídlo moc nestojí.
R.
Chtěla jsem jen napsat, že tomu malému rozumím. Byla jsem (a vlastně stále jsem) stejná. Některé děti se zkrátka nikdy nezařadí. Nemá smysl to lámat přes koleno a zapojovat ho za každou cenu.
A co dát ovoce na stolek s tím že kdo jí tak se musí posadit? Nebo zkusit jestli se posadí když u stolku nikdo není – zjistit jestli je potíž v tom si vůbec ke stolku sednout nebo jestli je to v té dětské společnosti? Ptali jste se maminky kde a jak jí doma?
Chlapec má 4 roky.napít se jde klidně sám, přijde se i zeptat, ale jinak ne. Ovoce které máme od rána na třídě si jde taky vzít, ale sní si ho bokem, na koberci nebo někde jinde.Nejde nám přimět ho sednout si k dětem.Zkoušeli jsme to i přes děti, že mu nachystali, chtějí ho ke stolečku,ale on nejde.Nevím. R
R.
Ahoj, nepíšeš jak je klučina starý, ale předpokládám že je z těch nejmenších.
Občas se stává že dítě potřebuje dost dlouhou dobu než přijme všechny školkové zvyklosti.
Podobného chlapečka jsem měla – teď už je předškolák. Přišel do školky, činnosti ignoroval a jídlo byl kámen úrazu největší.
Hodně důležitá byla spolupráce s maminkou abych nedělala něco s čím nesouhlasí. Začli jsme tím že si klučina vypil skleničku čaje – třeba ve stoje, ale vypil. Když jsme zvládli fázi protestů a zvykl si na tenhle rituál tak jsem mu skleničku dala na stolek s tím že ji odteď bude pít u stolečku (různě jsme to kamuflovali jako že pak nemůžou ostatní děti procházet, nebo jsem u něj seděla dokud se alespoň nenapil). Zpočátku byly slzičky, ale po dohodě s maminkou jsme nepovolili a po čase si zvykl i na tohle. Pak jsme začli s polívkou – nejdřív třeba jen tři lžíce vývaru a postupně jsme zvedali až jí asi po roce dokázal sníst celou. Pak jsme se s maminkou domlouvali co s druhým jídlem – řekla co klučina jí nejčastěji doma a na těch jídlech jsme to zkoušeli. Od jedné vidličky suché rýže jsme se dostali na to, že teď momentálně už všechno alespoň ochutná, hodně věcí už jí. Ale tohle trvalo opravdu skoro celé tři roky, krůček po krůčku.
Co se týká činností tam to bylo rychlejší, dlouho si činností nevšímal a místo nich si hrál, pak se občas díval co a jak, pak jsem ho vždycky posadila co nejblíž dětem, když nechce tak ať se dívá a jednoho krásného dne se sám od sebe zul a šel s dětmi cvičit.
Ale trvá to dlouho. Snažím se hodně postupně, vždycky si dát menší cíl a krůček po krůčku směřovat dítě tam, kam je potřeba.
Pokud nemá problém s kolektivem, hraje si, komunikuje tak bych to nelámala přes koleno, ale šla na to „od lesa“.