Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
druhý pokus
tak se picnu píšu to podruhý, protože jsem zapomněla dát název a ono se to tam nenačetlo…jen jsem vás malinko chtěla pobavit poznámkou mého chlapa, který mě zase dnes dostal do kolen. U kafíčka jsme rozebírali jaký jsme měli dnes den tak jsem mu líčíla, jak jsem ve školce s dětma řádili s víčkama, výsledkem byla krásná kočička, sluníčko, domeček a spoustu jiných nápadů těch malých raubířů a pak ani nevím jak mě to napadlo si vždycky jeden lehl a výsledkem byla postava, dětičky se předháněly, které si může lehnou a pak to přišlo spásná myšlenka a lehla jsem si já, děti nadšené jsou pro každou špatnost…no a moje zlatíčko mi s úsměvem přes hrnek s kafem prohodí “A měly jste dost víček…???“..s oblibou říkám na zabití
U nás je to podobné – rýpem do sebe rádi :))
jsem ráda, že v tom nejsem, ale jak píšete sranda musí být a my do sebe rýpeme tak nějak pořád, ale na tu druhou stranu je to lepší, než když se strefuje do mě….no hlavně se nesmí poklad trefit do unavené nálady to bych ho místo úsměvu nejradši zabila…
Chááá chááá(((-: to je tedy dáááreček, ale moc se nesměju, mám doma totéž….
To znám, sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo. To my se tak doma strefujeme jeden do druhého. A kamarádky našich dcer se sem chodí pobavit. A vždy odcházejí uslzené. Jen někdy ten dotčený se moc nesměje. A pár členů naši rodiny by právě vymazal z povrchu zemského.
Tak takové poznámky slýchám pořád (vážím 60 kg při 165 cm). No, jen jestli na něj by jich bylo dostatek 😀
Bamisko, manžel večeřel vtipnou kaši? 🙂
Bambisko, jó to znám, ten můj umí taky dělat zásahy do černého :-))) i když se zrovna někdy v důsledku nesměju 🙂